Sborová hudba v Německu (1/3)

Dlouhá tradice sborového zpěvu

Amatérské provozování hudby – zpěv a instrumentální hra jako aktivní zacházení s hudbou – představují jednu z nejpestřejších oblastí německého hudebního života. Jeho historii a současnost představuje v třídílném seriálu Heribert Allen, čestný předseda Svazu německých koncertních sborů (VKDC).



Heribert Allen, neděle 3. října 2004
Magazín > Zahraničí

Sborový zpěv – zpěv jako společná volnočasová kulturní činnost – je statisticky vzato největší oblastí vokálního a instrumentálního pěstování hudby v Německu. Přes tři miliony žen a mužů, z toho 1,8 milionu aktivních zpěvaček a zpěváků, jsou členy celkem 60 000 německých sborů. Zpěv a instrumentální hra jsou, měřeno počtem účastníků a vynaloženým časem, po sportu druhá nejvýznamnější forma využití volného času v Německu. Sborový zpěv zde má dlouho tradici. Amatérské provozování vokální hudby zasahuje daleko mimo spolky organizované ve sborových svazech. Je úzce spjato s kulturním, sociálním a společenským vývojem. Nejde přitom jen o využití volného času a zabývání se hudbou, dotýká se také vzdělání a má i své hospodářské aspekty.

Pestré sborové hnutí

Sbory mají velmi rozličnou podobu. Jsou orientovány církevně nebo světsky, sestávají jen z mužů nebo žen anebo jsou smíšené, jejich členy jsou děti, mládež nebo dospělí. Jejich umělecký profil má značné rozpětí. Mohou být orientovány na hudbu lidovou, chrámovou, sborově symfonickou, avantgardní nebo na pop či jazz. Zvláště v posledních letech vzrůstá počet sborů, v nichž se „i mladí barevní ptáci zabývají prazvláštními událostmi sborového života“. Chceme-li podat objektivní zprávu, musíme dokázat rozlišit různá sborová odvětví.

Počet mužských sborů se již několik desetiletí snižuje. Řada těchto sborů se však přetvořila ve smíšené, jinak by dnes mnohé tradiční sbory neobstály. Současně se kladně vyvíjí počet ženských sborů. Přesto nejpříznivější vývoj můžeme konstatovat u dětských a mládežnických sborů. Na všeobecných školách, v církevních obcích, na soustředěních, lidových vysokých školách a hudebních školách roste počet dětských a mládežnických sborů a značně přispívá k positivnímu statistickému vývoji. 40,5% všech aktivních zpěváků jsou děti a mladiství ve sborech dospělých nebo tvoří samostatné dětské a mládežnické sbory.

Přitom zesiluje tendence, že se mladí lidé vícekrát ročně zúčastňují sborových projektů, aniž by vstoupili do stálého spojení s jedním sborem. Toto lze pozorovat i u dospělých: Mnoho zpěvaček a zpěváků se dá získat přechodně k provedení určitého díla, k účasti na sborové soutěží nebo k většímu koncertnímu zájezdu. Pro každý další projekt se rozhodují znovu, ne však pro stálé členství ve sboru.

Dlouhá tradice

Mnoho sborů má velkou tradici a mnohaletou historii. Každoročně jsou pod záštitou spolkového prezidenta vyznamenány sbory Zelterovou plaketou za prokázanou stoletou aktivní sborovou práci. Od roku 1957 obdrželo toto vyznamenání více než 10 000 sborů. Dějiny vyznamenaných sdružení přitom sahají daleko za období sta let; některé sbory byly založeny už v 16., 17. nebo 18. století. Například patrně nejstarší německý sbor, katedrální sbor města Aachen byl údajně založen v roce 781 na dvoře Karla Velikého. Což bylo přibližně sto let před vznikem západoevropského vícehlasu a před prvními zmínkami o moderní notaci ve werdenském opatství v Essenu.

Statistika a vývoj

Statistické výpočty se často používají jako měřítko všech věcí a často se přeceňují. Kvalita a kvantita však musí být uvažovány stejnou měrou. Přesto může oblast sborového zpěvu nabídnout pozoruhodná čísla a pozitivní vývoj. Přesná čísla máme k dispozici ve sborových svazech, které se svými 45 000 sbory a 1,4 milionu aktivních členů reprezentují podstatnou část sborového hnutí.

K dosažení spolehlivého celkového počtu německých sborů a jejich členů je třeba provést ještě další výpočty, odhady a vymezení: V oblasti světské hudby existuje celá řada sborů, které nejsou připojeny k žádnému sborovému svazu. Podobně je tomu i v oblasti církevní hudby, kde vedle etablovaných chrámových a mládežnických sborů pracují i schóly, dětské sbory, pěvecké kroužky a další sbory bez vazby na sborový svaz. Existují i pěvecké skupiny a sbory na hudebních školách, lidových univerzitách a ve vzrůstajícím množství i na řadě všeobecných škol. Zde se musíme spolehnout na odhady, podle nichž v této oblasti funguje dalších přibližně 15 000 sborů s 340 000 zpěvačkami a zpěváky a 600 000 členy vůbec.

Podle toho existuje v Německu přibližně 61 000 sborů s 3,2 miliony členů, zahrneme-li do součtu i pasivní členy spolků. 1,8 milionu jsou aktivní zpěvačky a zpěváci. Sbory mají v průměru 53 členů, z toho 30 aktivních a 23 pasivních.

Aktuální situace může být správně zhodnocena jen v případě, bude-li bráno v potaz pozadí delšího vývoje. Nezahrneme-li nové spolkové země, které byly připojeny následkem sjednocení, obnášel přírůstek počtu sborů mezi lety 1965 a 2002 25% a přírůstek aktivních členů 19%. Přitom je třeba vzít v úvahu, že sborový zpěv nepředstavuje nějaký „nový trh“ nebo „volnočasový trend“, ale sektor, který je zakotven ve společnosti a který si tuto pozici udržel i navzdory vývoji minulých století (televize, stále rozmanitější nabídka trávení volného času atd.).

Regionální rozdíly – druhy sborů

Podle předcházejících propočtů jsou 4% německé populace členy nějakého sboru. Existují ovšem regionální rozdíly. Rozčlenění sborů a jejich členů podle spolkových zemí v souladu s regionálním rozdělením sborových svazů ukazuje, že podíl členů sborů v obyvatelstvu na jihu (Bádensko-Württenbersko a Bavorsko) činí 4,9%, na západě (Hesensko, Severní Porýní-Vestfálsko, Porýní-Falcko a Sársko) 5,2%, na severu (Brémy, Hamburg, Dolní Sasko a Šlesvicko-Holštýnsko) 3,6% a na východě (nové spolkové země a Berlín) 1,6%.

Z hlediska druhů sborů se nabízí tento výsledek: 27 508 smíšených sborů (45,2 %), 18 790 dětských a mládežnických sborů (30,9 %), 9 641 mužských sborů (15,9 %), 4 861 ženských sborů (8,0 %). Zatímco počet dětských a mládežnických sborů stoupá, vývoj u mužských sborů je opačný.

Co se týče věkových struktur, lze vypozorovat dvě odlišné tendence. Za prvé existují sbory, které se stále obnovují, do kterých vstupují mladší členové a nahrazují členy starší. K těmto sborům patří zejména komorní sbory a samozřejmě dětské a mládežnické sbory. Tyto sbory tedy zůstávají „věčně mladé“.

Za druhé existují sbory, jimž zpěvačky a zpěváci zůstávají zpravidla doživotně věrni. Toto je případ mnoha chrámových sborů, rovněž tak u koncertních sborů a u řady jiných světských mužských, ženských a smíšených sborů.

Celoživotní věrnost jednomu sboru má své dobré stránky. Členové sborů profitují na tom, že ve sboru nacházejí vedle kulturních aktivit i společenské a sociální kontakty. Ale sbory za tuto doživotní věrnost platí svojí přestárlostí. Řada těchto sborů již dosáhla takového věkového průměru, že se u nich projevuje i s ním spojené omezení výkonnosti.

Statisticky je zřejmé, že ve sborech dominují ženy: jen 43% z dříve uvedeného 1,8 milionu aktivních členů sborů jsou muži.

Výsledkem zůstává, že společné zpívání má v Německu i nadále velkou základnu. Při všech rozdílnostech ve statistických výsledcích jsou v tomto všechny dostupné prameny a propočty zajedno. K tomu budiž citována Německá společnost pro volný čas (Deutsche Gesellschaft für die Freizeit): „Nikdy nebylo tolik zpěváků a hudebník jako dnes, přes anebo právě díky hudbě v médiích.“


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)