Kdo je zodpovědný?

Těžko označit soubor, ve kterém se 80% členů živí jako operní sboristé, za amatérský. Kromě toho, že zpěv je jejich zdrojem obživy, nemohu zkrátka nikoho, kdo studuje nebo studoval sólový zpěv na konzervatoři či vysoké škole, považovat za amatéra. A to ani za situace, že ještě studia neukončil a hudbou se plně neživí. Je to potom otázkou profesionální cti, s kým si vlastně chce měřit své síly.

S porušováním pravidel všeho druhu se na českých soutěžích setkáváme poměrně často. Podmínky jsou mnohdy dokonce nastaveny tak, aby umožňovaly určitou toleranci (to se týká zejména omezení věku). Vzhledem k charakteru některých pravidel je v podstatě nemožné jejich dodržování kontrolovat. Omezení, týkající se věku a odlišení amatér - profesionál, jsou ta nejproblematičtější. Zde se v podstatě nedá nic dokázat a platí, že kde není žalobce, není soudce. Otázkou je, kdo by měl na dodržování podmínek dohlížet. Porota, která je zaneprázdněna hodnocením soutěžních výkonů? Nebo pořadatel, který přijímá sbory k účasti a určuje pravomoci poroty, ale je závislý na informacích, které od sborů dostane (životopis sboru, ve kterém jsou záměrně vynechány důležité údaje, seznam členů s daty narození - často smyšlený, atd.)? Uvedu dva příklady z osobní zkušenosti. Před lety jsem byl na jedné prestižní soutěži rozhořčen, když se v kategorii dětských sborů do 12 let objevila přípravka jednoho z nejlepších a nejuznávanějších českých sborů, ale již na první pohled bylo jasné, že nejméně polovina dívek již své 12. narozeniny sotva pamatuje. Sbor vyhrál s plným počtem bodů, nikomu to nevadilo. Po čase jsem se v propagačních materiálech onoho sboru dočetl, že toto přípravné oddělení navštěvují děti od 12 let. Co k tomu dodat? Snad jen to, že v následujícím ročníku byl sbormistr přizván do poroty. Druhý příklad - jedna bývalá zpěvačka našeho dětského sboru se zúčastnila soutěže v sólovém zpěvu. Podmínkou bylo, že účastníci nesmí být školeni v sólovém zpěvu na žádné úrovni (tedy ani v ZUŠ). Podmínka byla splněna, zpěvačka diskvalifikována. Její sólový projev byl tak kvalitní, že jí nikdo neuvěřil, že zpívá pouze ve sboru.

Ani porota, ani pořadatel nemohou zajistit stoprocentní dodržování pravidel. To mohou jen sbory a sbormistři. Až v našem českém sborovém rybníčku budou profesionálové tak dobří, že se nebudou bát soutěžit s jinými profesionály (třeba na mezinárodní úrovni), a sbormistři amatérských sborů budou více myslet na prospěšnost své práce, než na vlastní hvězdnou kariéru, kterou si někteří budují opravdu bezohledně, pak se snad vody uklidní a všichni tu budeme prožívat společnou radost z této bohulibé činnosti a zdravého soutěžení.

Závěrem bych chtěl poznamenat, že s hodnocením poroty na Canti veris Praga osobně souhlasím a domnívám se, že i kdyby KrisKros kvintet v kategorii komorních sborů nesoutěžil, žádný další sbor nepodal tak přesvědčivý a čistý výkon, aby byl srovnatelný se "zlatými" sbory v ostatních kategoriích.