V kraji znáš-li Bohu milém: Poznámka Františka Zumra k debatě o státní hymně

Z pohledu autora tohoto návrhu „dodává české hymně bojovnější charakter“. Text druhé sloky podle Wikipedie zní:

Kde domov můj, kde domov můj.

V kraji znáš-li Bohu milém,

duše útlé v těle čilém,

mysl jasnou, vznik a zdar,

a tu sílu vzdoru zmar?

To je Čechů slavné plémě

mezi Čechy domov můj,

mezi Čechy domov můj!

Dovedu si představit, jak by škroupologové zajásali, ale nedovedu si představit, jak by naši sportovci při slavnostním ceremoniálu tento text zpívali. My starší (autor, 85) bychom text ještě dali dohromady, ale sportovní mládí se již ve škole učilo jen oficiální verzi naší hymny. Nelze tedy ani u těch sportovců, kteří zpívají na stupních vítězů naší hymnu (Eva Samková, Jaromír Jágr, Ester Ledecká, Martina Sáblíková a další) jako dojemný projev vlastenectví předpokládat, že „druhou sloku“ znají. Při okresních a krajských soutěžích se znalostí nelze vůbec počítat. Sportovci by pak mohli být právem obviňováni tak, jako je v mediích neprávem obviňován Donald Trump, že neznají ani hymnu vlastního státu.

Pokud se nezmění zákon o státních symbolech č. 164/1998 Sb., který zakotvil změnu zákona č. 3/1993 Sb. nelze opravdu s jakoukoliv změnou počítat. Pravdu má autor tohoto návrhu, že druhá sloka písně Kde domov můj má „bojovnější charakter“, byť je její text až archaický. Použití třetí nebo čtvrté sloky písně, kterou zpívá ve zpěvohře Františka Škroupa slepý mládenec Mareš, by nebylo rovněž vhodným řešením. Text těchto slok je až příliš svázán s historií a dobou svého vzniku. Je spíše prosbou nebo modlitbou. Ostatně nechť posoudí sám čtenář.

Kde domov můj, kde domov můj?

V zemi, kde náš Kníže svatý,

Bože, velký Hospodine,

vírou v Kristu v duši vzňatý,

ruka Tvoje světům kyne,

krev svou v oběť za vlast lil,

Tebe vzývá národ můj,

český národ vykoupil.

Věčný Bože, při něm stůj.

V zemi slavné, otcům drahé,

Světovládný Hospodine,

v české zemi domov můj,

chraň vždy český domov můj,

v české zemi domov můj!

chraň vždy český domov můj!

Pochopitelně by bylo jednodušší „novou hymnu“ hrát jako orchestrální skladbu s repeticí (opakováním), pak by ale musela opakovaná část navazovat bez pauzy a s ritardandem (zpomalením) až na konci druhé části. I toto by však muselo být zákonem o státních symbolech ošetřeno. Nevím, na jaké úrovni bude tento návrh řešen, přimlouval bych se ale spíše za zachování stávajícího stavu, který je vžitý ve školách i ve veřejnosti. Spíše se zaměřit na to, aby nebyla naše národní hymna zneužívána a vulgarizována.