32. PRAGA CANTAT 2018 pohledem Jiřího Koláře

„PRAGA CANTAT není soutěží výběrovou. Na pódiu se setkávají sbory různých uměleckých kvalit a zkušeností. Všem společným je však tvůrčí úsilí, láska ke zpěvu a snaha zkrášlit život sobě i druhým,“ říká ředitel festivalu Ing. Bedřich Plecháč. A tato myšlenka provází festival, který nesl původní název „Pražské dny sborového zpěvu“, od jeho počátku v roce 1986. U jeho kolébky stál Miroslav Košler, jedna z velkých osobností české sbormistrovské reprezentace, dlouholetý vynikající pedagog Pražské konzervatoře, který vychoval celou generaci našich současných úspěšných dirigentek a dirigentů. Pro mne osobně bylo velkou ctí a velkým štěstím, že jsem se mohl na realizaci a vývoji tohoto festivalu společně s jeho zakladatelem téměř od začátku podílet. V letošním roce již potřetí Miroslav Košler jako umělecký ředitel festivalu chyběl. Jeho místo v této roli však zaujal jeden z jeho bývalých žáků Jakub Zicha a jeho další žáci zasedli v odborné porotě festivalové soutěže. Odkaz zakladatele festivalu je tedy stále živý a žije i v jednom ze dvou nejvyšších festivalových ocenění – Zvláštní ceně sbormistra Miroslava Košlera.

Zájem o účast na PRAGA CANTAT byl i v letošním roce zcela mimořádný. V 7 soutěžních kategoriích (A – Mužské sbory s povinnou skladbou, B – Ženské sbory s povinnou skladbou, C – Smíšené sbory s povinnou skladbou, D – Sbory mládeže ve věku 12 – 24 let, E – Musica Sacra, F – Folklor, G – nesoutěžní sbory) realizovalo 22 pěveckých sborů celkem 34 soutěžních vystoupení. Povinnými skladbami pro soutěžní kategorie A, B a C zůstávají od počátku soutěže skladby B. Smetany Věno (mužské sbory) a Má hvězda (ženské sbory) a skladba A. Dvořáka Napadly písně (smíšené sbory). Nevím, jestli bychom dokázali spočítat, kolik sborů z celého světa by je už mohlo zazpívat společně.

Porota zasedla tentokrát ve složení: Jaroslav Brych, Michal Hájek, Anna Novotná Pešková, Jiří Petrdlík, Felix Resch (Itálie) a Gerd Zellermann (Německo), soutěž o Grand Prix hodnotil navíc ještě umělecký ředitel festivalu Jakub Zicha. Soutěž, která probíhala souběžně v Majakovského a Raisově sále Národního domu na Vinohradech, měla vynikající a velmi vyrovnanou uměleckou úroveň, takže tříčlenné poroty mohly i při náročném hodnocení zařadit 21 soutěžních vystoupení do zlatého, 6 do stříbrného a 6 do bronzového pásma (1 pěvecký sbor se zúčastnil festivalu mimo soutěž). Vítězné „zlaté“ sbory jednotlivých kategorií nebylo většinou snadné vybrat, ale nakonec se prosadily sbory z Finska (kategorie B), Indonésie (kategorie C a F), Lotyšska (kategorie D) a Kolumbie (kategorie E). Ty se také kvalifikovaly do Soutěže o Grand Prix PRAGA CANTAT 2018, v níž si vítězství vybojoval indonéský smíšený sbor Gunadarma University Student Choir Swara Dargamita (Edy Wanto Purba). Druhé nejvyšší festivalové ocenění – Cenu zakladatele festivalu Miroslava Košlera za vynikající dirigentský výkon získal dirigent kolumbijského University Choir Santander Juan Manuel Hernández Morales. Ve výsledkové listině se neztratili ani zástupci českého sborového interpretačního umění. Komorní ženský sbor Gloria Brunensis (Natalia Chirilenco) si odváží z Brna umístění ve zlatém pásmu, a smíšený Projekt SBOR, České Budějovice (Tomáš Kotal) umístění v pásmu bronzovém. Podrobné výsledky celé soutěže i s udělenými Zvláštními cenami poroty najdete na příslušné stránce našeho webu, uvádíme proto dále jen některé z názorů a postřehů členů poroty Jaroslava Brycha (JB), Michala Hájka (MH) a Jakuba Zichy (JZ).

Zajímavostí 32. ročníku festivalu byla premiérová účast sborů z Kolumbie a Portugalska. Velmi dobré úrovni přispělo jistě i početně vyrovnané obsazení jednotlivých soutěžních kategorií. Chyběly jako obvykle jen mužské sbory (jediný slovinský sbor). Udržení této kategorie si bere Jakub Zicha jako osobní úkol a pokusí se přitáhnout do soutěže např. mužské sbory ze sousedního Německa, Rakouska nebo Belgie, kde je jejich tradice přece jen stále živá. (JZ)

Komorní ženský sbor Gloria Brunensis je mladý sbor, který vznikl teprve v roce 2014. Přesto má za sebou již řadu národních i mezinárodních zahraničních soutěžních úspěchů. Disponuje kultivovaným, vyrovnaným zvukem a svým přirozeným, přesvědčivým muzicírováním dokáže navázat upřímný kontakt s posluchači. Interpretaci jeho skladeb chybí snad jen bohatší využití očekávaných dynamických kontrastů (většina skladeb se pohybovala v rozmezí p–mp). Pod vedením talentované sbormistryně N. Chirilenco má sbor jistě nadějné umělecké perspektivy.

Jen o rok starší je českobudějovický Projekt SBOR, jehož specializací je populární hudba a muzikál. Sbor soutěžil v kategorii C – Smíšené sbory, ale v jeho „smíšeném“ obsazení zpíval pouze jediný muž (celkem jsou snad ve sboru tři). Tento zvukový hendikep se samozřejmě zvláště v některých skladbách (A. Dvořák: Napadly písně) nepodařilo suplováním ženských hlasů ani volbou neadekvátně rychlých temp odstranit. Pro další budoucnost sboru by bylo nutné buď posílit jeho mužskou složku, nebo transformovat sbor ve sbor ženský. Nadšení však sboru ani sbormistrovi nechybí. (JB, JZ)

Všeobecně nejvíce obě poroty zaujaly smíšené sbory Gunadarma University Studenr Choir Swara Darmagita (Indonésie), University Choir Santander (Kolumbie), jeden z dalších (celkem čyř!) indonéských sborů Paduan Suara Universitas Pancasila (Georgius Brian Agung Hari Santosa), slovinský Akademický sbor Carinthia Mohorjan (Uroš Jurgec) a finský ženský sbor Exaudio (Hanna Kronquist). Velmi zajímavé byly i dva (téměř) seniorské sbory: ženský sbor Holmchase Singers (Angela Luce) z Jersey a smíšený francouzský sbor Point d´Orgue (Marie-Annick Wasier), které navzdory vysokému průměrnému věku podaly i díky svým výborným sbormistryním pozoruhodné výkony.(JB, JZ, MH)

Spolu s kategorií C (Smíšené sbory) patřily k nejobsazenějším kategorie E (Duchovní hudba) a F (Folklor), v nichž se vystřídala řada sborů z kategorií A, B, C a D. V kategorii E soutěžilo celkem 8 sborů, z nichž si 5 odvezlo umístění ve zlatém pásmu. Byli to jednak Portugalci – Ensemble Vocal pro Musica (José Manuel Pinheiro), kteří nadchli přirozenou muzikalitou a celou řadou propracovaných detailů. Svým skvělým homogenním zvukem a bezpečnou intonací příjemně překvapil finský ženský sbor Exaudio. Z Rakouska přijel pečlivě připravený studentský sbor Nota Bene (Martin Stampfl a Sebastian Meixner) a z Jersey již zmíněný ženský sbor Holmchase Singers, překypující úžasnou oddaností zpívanému dílu (dámy na pódiu doslova zářily). Palmu vítěze kategorie si však odvezl kolumbijský University Choir Santander, který si získal srdce poroty svým temperamentním projevem i osobností svého sbormistra Juana Manuela Hernándeze Moralese, pozdějšího držitele Zvláštní ceny Miroslava Košlera 2018. – Ve stříbrném pásmu se umístil italský studentský sbor Audite Juvenes a další z indonéských sborů Yamuger Music School Children´s Choir. – Do bronzového pásma pak zařadila porota sbor Russische Ortodoxe Gemeindechor des Hl. Nikolaus, působící v Německu. (MH)

Bohatou účastí 7 sborů se mohla pochlubit i soutěž v kategorii F, v níž 5 sborů opět překročilo hranici zlatého pásma. Byly to jednak dva indonéské studentské sbory, jeden lepší než druhý – Gunadarma University Student Choir Swara Dargamita a Satya Dharma Gita Youth Choir (Ardian Dika Adhyatma). Náročná aranžmá, propracovaná profesionální choreografie, velmi kvalitní sonorní zvuk, skvělá připravenost – atributy, na něž jsme si již u asijských sborů ve folklorních kategoriích zvykli. První z výše jmenovaných sborů celou kategorii i vyhrál. Zcela jinak se prezentoval několikačlenný litevský ženský sbor Raskila (Lina Kairyté), který přivezl do Prahy nejen krásné, prosté kroje, ale i velmi podmanivě a s velkým osobním zaujetím podané úpravy lidových písní, což vyústilo ve Zvláštní cenu za folklorní autenticitu. Slovinský mužský sbor Srečko Kumar Kojsko (Bogdan Kralj) potěšil vyrovnaným, vyzrálým mužským zvukem a zcela přesvědčivou interpretací. Byla radost tyto pány poslouchat a porota jim zcela zaslouženě přiřkla rovněž zlato. A ještě jedna zlatá medaile byla udělena, a to nejstaršímu kolumbijskému univerzitnímu sboru vůbec – University Choir Santander. Horká latinskoamerická krev byla patrná z každého zazpívaného taktu. (MH)

Širokému spektru regionů, z nichž soutěžící sbory pocházely, odpovídala i neobyčejně pestrá a zajímavá dramaturgie jednotlivých vystoupení, obsahující jednak osvědčená sborová díla mistrů všech stylových období (Claudio Monteverdi, Josquin Desprez, Tomás Luis de Victoria, William Byrd, Clément Janequin, Giovanni Pierluigi da Palestrina, Thomas Morley, Thomas Weelkes, Jacobus Gallus, Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Schubert, Robert Schumann, Felix Mendelssohn–Bartholdy, Johannes Brahms, Sergej Rachmaninov, Zoltán Kodály ad.), ale i díla současných autorů estonských, finských, norských nebo slovinských (Ola Gjeilo, Mia Makaroff, Vaclovas Augustinas, Arvo Pärt, Damijan Močnik, Ambrož Čopi ad.). Z české sborové tvorby zazněla kromě povinných skladeb pouze část Sanctus z Lukášova díla Missa brevis, ze slovenské pak dvě méně závažné, často frekventované skladby Eugena Suchoně a Ivana Hrušovského. Nabídka dalších, u nás vesměs neznámých skladeb však mohla být pro naše sbormistry rozhodně inspirující, a nebude bohužel, jak je už u nás vzhledem k malé účasti našich sbormistrů na podobných akcích, příliš využita.

Festival měl jako obvykle i svůj doprovodný program. 1. 11. se v 19.00 uskutečnilo na Staroměstské radnici setkání sbormistrů s představiteli města a 2. 11. v 10.00 otevřel pak festival Zahajovací festivalový koncert v Majakovského sále Národního domu na Vinohradech, na němž vystoupil Pěvecký sbor Cancioneta Praga se sbormistrem Lukášem Jindřichem a klavíristkou Lenkou Navrátilovou. V jeho programu zazněla kromě oblíbeného a vždy mohutným potleskem doprovázeného pásma úprav lidových písní zúčastněných národů Letem světem také Smetanův sbor z opery Prodaná nevěsta „Proč bychom se netěšili“ a skladba Jiřího Škorpíka Jeanne d´Arc. Vyvrcholením festivalu byla pak v sobotu 3. 11. v 14.00 Soutěž o Grand Prix PRAGA CANTAT 2018 a Závěrečný večer s vyhlášením výsledků, předáním cen, tradičně dojemným společným zpěvem povinných skladeb mužských, ženských a smíšených sborů a Společenský večer s hudbou a tancem.

Dobrá věc se podařila, věrná láska zvítězila. Festival měl svou tradičně skvělou, mladistvou atmosféru opravdového porozumění a přátelství. Neopomenutelné díky patří Alexandře Košlerové a Janě Kotrčové, které celý festival dokonale připravily a bezchybně realizovaly, za což sklidily vysoké uznání jak členů všech sborů, tak členů poroty. Hudba spojuje národy, ale sborová hudba, a o tom jsem přesvědčen, ještě silněji. Škoda, že nemůžeme všichni na světě vytvořit jeden obrovský pěvecký sbor. Nebyly by spory, nebyly by války a všichni by se měli rádi. Tak za rok zase na shledanou v Praze.