Praga Cantat 2013

Většinu velkých, slavných světových mezinárodních sborových soutěží a festivalů pořádaly a pořádají vzhledem k jejich organizační náročnosti různé koncertní a cestovní agentury, a tyto akce nesou proto někdy přívlastek „komerční“. Jistě tomu tak v dřívějších bohatších dobách bylo. V současnosti však náklady na jejich pořádání neúměrně rostou, pěvecké sbory ztrácejí své sponzory a finanční problémy jim často silně komplikují možnost účasti i na domácích festivalech nevyžadujících tak enormní cestovní výdaje. Kontinuitu tradičních sborových festivalů a udržení jejich umělecké úrovně musí proto pořadatelé řešit i na svůj úkor a jejich komerční úspěchy se podstatně snižují. Počet účastníků na těchto významných mezinárodních sborových akcích však přesto postupně klesá a některé ročníky se z důvodu malého počtu přihlášených sborů dokonce ruší. Situaci v Evropě ovlivňuje i výrazný úbytek nejen mužských, ale i ženských sborů. Podobný jev provází i většinu našich tradičních mezinárodních sborových akcí. Chtěl bych proto poděkovat pořadatelům, že se jim v převážné většině daří udržet jejich existenci v povědomí světové sborové veřejnosti a navzdory problémům zachovat jejich atraktivní prostředí a vytvářet atmosféru lákající do České republiky každoročně řadu špičkových sborů ze všech konců světa. Význam možnosti pravidelné konfrontace našeho a zahraničního sborového umění není třeba zdůrazňovat.

Nejinak tomu bylo i na 27. ročníku Praga cantat 2013. V obvyklých šesti soutěžních kategoriích (mužské, ženské a smíšené sbory s tradičními povinnými skladbami, sbory mládeže ve věku 14 – 24 let, duchovní hudba a lidová píseň) se v Majakovského a Raisově sále Národního domu na Vinohradech představilo tentokrát celkem 21 sborů a vokálních skupin s více než 530 zpěvačkami a zpěváky ze 13 zemí (Francie, Gruzie, Indonésie, Itálie, Lotyšska, Německa, Norska, Polska, Rakouska, Ruska, Švýcarska, Ukrajiny a České republiky). Jejich soutěžní výkony hodnotila mezinárodní porota ve složení Hellmuth Drewes (Rakousko), Chuhei Iwasaki (Japonsko), Marko Ivanovič, Jiří Kolář, Jiří Petrdlík, Felix Resch (Itálie) a Jakub Zicha. České sborové umění mělo na tomto ročníku pouze tříčlenné zastoupení – ženský komorní sbor Bubureza, Praha, Komorní smíšený pěvecký sbor Rosa, Roztoky u Prahy a Skautský smíšený sbor Cantuta, Praha.

Umělecká úroveň festivalu byla velmi dobrá. Z celkového počtu 29 soutěžních vystoupení (některé sbory soutěžily ve dvou kategoriích) ocenila porota 12 výkonů zlatými, 15 stříbrnými a 2 bronzovými diplomy. Kromě toho udělila řadu zvláštních cen, např. za mimořádné dirigentské výkony, za pozoruhodná provedení některých soutěžních skladeb nebo choreografii vystoupení v kategorii folklor. Podrobné výsledky soutěže najdou zájemci na www.bohemiaticket.cz.

Z českých pěveckých sborů dosáhl největšího úspěchu pražský komorní ženský sbor Bubureza (Miloslava Vítková). Svou existencí dosud velmi mladé pěvecké sdružení (vzniklo v roce 2009) se stalo nejen „zlatým“ vítězem kategorie ženských sborů, čímž si vydobylo i nominaci do závěrečné soutěže o Garnd Prix Praga cantat 2013, ale navíc zcela zaslouženě získalo ještě Zvláštní cenu poroty za provedení povinné skladby Bedřicha Smetany Má hvězda. Jejich interpretace patřila podle mého názoru k nejlepším za celou historii tohoto festivalu. Pochvalu si však zaslouží i výrazově citlivé provedení dalších skladeb jejich soutěžního programu – půvabné Mateřídoušky u nás neprávem opomíjeného skladatele Pavla Bořkovce, lidové písně Teče voda, teče v úpravě Milana Uherka nebo sboru věnované, interpretačně náročné skladby Jana Rybáře Bubureza. Poněkud větší rytmickou i výrazovou svěžest jsem postrádal v úvodní skladbě jejich programu – části Gigue z Katonových mudrosloví Petra Ebena. Největší zásluhu na úspěšné prezentaci Buburezy má mladá absolventka oboru Sbormistrovství na Pedagogické fakultě UK v Praze Miloslava Vítková, pod jejímž muzikálním, profesionálně poučeným vedením nám vyrůstá postupně velice kvalitní ženský sbor.

Bohatou a slavnou sborovou minulostí se může pochlubit naopak Komorní smíšený pěvecký sbor ROSA, Roztoky u Prahy (Radek Šalša). Sbor vznikl v roce 1974 a v jeho čele se vystřídala již řada zkušených sbormistrů. Radek Šalša, absolvent oboru dirigování na Konzervatoři v Brně a na Konzervatoři Jaroslava Ježka v Praze však vede samostatně Rosu teprve od června 2013. Sbor se zúčastnil soutěže v kategoriích smíšené sbory a duchovní hudba. Jako porotce jsem jeho výkon mohl hodnotit pouze v kategorii duchovní hudba. Zatímco v kategorii smíšených sborů jej zařadila porota do bronzového pásma, v kategorii duchovní hudba si vedl úspěšně, zůstal těsně pod hranicí zlatého pásma a získal navíc i Zvláštní cenu poroty za provedení skladby Pater meus z cyklu Pět velikonočních motet letošního jubilanta Antonína Tučapského. Své pěveckotechnické i výrazové schopnosti prokázal i v dalších skladbách tempově poněkud méně kontrastního programu sestaveného ze známých repertoárových duchovních skladeb této sborové kategorie (J. Arcadelt, T. L. de Victoria, A. Bruckner). Interpretačně dozrát bude muset ještě jeho provedení Gloria (z Missa brevis) Zdeňka Lukáše.

Umístění ve stříbrném pásmu, které signalizuje vzestup umělecké úrovně tohoto mladého sborového uskupení, potěšilo jistě Skautský smíšený sbor Cantuta, Praha (Miloslava Vítková).

Praga cantat 2013 měla podle mého názoru dva vrcholy. Prvním byla mimořádně atraktivní a umělecky vynikající soutěž devítky zahraničních sborů ze šesti zemí v kategorii národní píseň. Skvělé pěvecké výkony vokálních ansámblů i velkých pěveckých sborů v nádherných lidových krojích a působivé choreografie přesvědčivě vyprávěných příběhů byly skutečnou pastvou pro uši i oči. Alespoň šest sborů ze sedmi oceněných zlatými diplomy by si bylo za svůj výkon zasloužilo účast v soutěži o Grand Prix (G. P.) Domnívám se, že podobný program by musel být velice přitažlivý i pro naše televizní diváky.

Druhým, právem očekávaným vrcholem festivalu byl pak závěrečný koncert se soutěží o G. P. Praga cantat 2013. Do této soutěže nominovala porota kromě tří vítězů kategorií ve zlatém pásmu – ženského sboru Bubureza, Praha, rakouského smíšeného Komorního sboru Vox cantabilis, Bischofshofen a vítěze kategorie lidová píseň, výtečného ukrajinského Studentského sboru Hudební akademie, Čerkasy, ještě italskou smíšenou vokální skupinu Laeti cantores, Cagliari, indonéský vysokoškolský smíšený sbor Bussiness School Telkom University, Bandung a Smíšený sbor Lotyšské univerzity Decoro, Riga. V tajném hlasování poroty získal pak největší počet hlasů rakouský Komorní smíšený sbor Vox Cantabilis, Bischofshofen (Andreas Gassner) a převzal z rukou ředitele pořádající agentury Bohemia Ticket Praha Ing. Bedřicha Plecháče pohár pro absolutního vítěze Praga cantat 2013. Nás může těšit, že pražská Bubureza nezůstala jako jediné ženské uskupení v této elitní soutěžní sestavě za ostatními špičkovými světovými sbory nijak pozadu a svůj program (Jan Facilis Boleslavský: Kdo jsi v štěstí, Knut Nystedt: Kyrie eleison a Jan Bernátek: Laudate Dominum) zvládla na výborné interpretační úrovni.

Festival měl samozřejmě i svůj obvyklý doprovodný program – setkání sbormistrů s představiteli města, s nadšeným potleskem přijatý Zahajovací koncert dívčího sboru Cancioneta Praga (Lukáš Jindřich) a závěrečný večer spojený s vyhlášením výsledků, předáním cen, společným provedením povinných skladeb, vystoupením laureátů a neodmyslitelným společenským setkáním sborů při hudbě a tanci. Dík za úspěšnou organizační i uměleckou realizaci Praga cantat 2013 patří především řediteli Bohemia Ticket Praha Ing. Bedřichu Plecháčovi, uměleckému řediteli festivalu Miroslavu Košlerovi a organizačním duším festivalu Alexandře Košlerové a Janě Kotrčové.

Příští, již 28. Praga cantat 2014 se uskuteční ve dnech 30. 10.– 2. 11. 2014. Věřím, že přiláká i větší počet domácích reprezentantů našeho sborového umění.