Měchurova kantáta Credo mrtvých – sonda do klatovského hudebního života 2/7

Do roku 1849 byly Klatovy jako sídlo krajské správy a vojenské posádky městem převážně německým, i když v nich převažovalo obyvatelstvo etnicky české. Zánik Klatovského kraje a vznik okresu (1850) znamenal pro město vedle nepochybného poklesu jeho politického významu zároveň také zmenšení tlaku oficiálních míst na udržení německého prostředí v něm. V Klatovech sídlily napříště pouze okresní hejtmanství, okresní soud a další instituce okresního významu. Kulturní a společenské důsledky těchto správních změn se ovšem mohly projevit až po roce 1860. Hospodářský liberalismus padesátých let vytvořil mezitím podmínky pro průmyslový rozvoj a hospodářský vzestup nového okresního města a odstartoval jeho moderní dějiny. Nově budovaný strojní i textilní průmysl vytvářel od poloviny padesátých let finanční předpoklady pro kulturní vzestup Klatov v následujícím desetiletí. Důkazem finanční síly města bylo založení Spořitelny města Klatov v roce 1862 a Eskomptního záložního ústavu v roce 1869.[1]

Aktivity na kulturním poli se ujali vlastenecky smýšlející mladí intelektuálové Mansvet Klička (1829-1887), který se v roce 1860 stal ředitelem kůru děkanského kostela, a zejména básník, spisovatel a organizátor Alois Vojtěch Šmilovský (1837-1883), jenž do města přišel jako světský gymnaziální profesor shodou okolností v témže roce, aby zde působil po dalších třináct let (1860-1873). Významnou oporou českého živlu ve městě byly nově zakládané kulturní instituce. Jako první byl z iniciativy M. Kličky, kapelníka klatovských husarů Františka Klímy a dalších v roce 1861 založen mužský zpěvácký spolek Šumavan za účelem pěstování mužského zpěvu slovanského vůbec a sice cvičením se zpěvy, zábavami zpěváckými, veřejnými koncerty, výlety zpěváckými a pěstováním zpěvu církevního při zvláštních slavnostech.[2] M. Klička se stal v letech 1863-1869 v pořadí již třetím sbormistrem spolku, byl zárukou jeho vysoké pěvecké interpretační úrovně a nacvičil s ním řadu Měchurových sborů. A. V. Šmilovský vykonával funkci jednatele, podle potřeby objednával z Prahy nové sbory, případně sám psával texty a posílal je zhudebnit, mj. i na Votín Měchurovi.[3] Jednalo se zejména o mužské sbory Večer v lese, op. 92 (1865, první Měchurova kompozice na český text), věnovaný přímo Šumavanu, Balada o nešťastné žábě, op. 95 (1866), věnovaný autoru textu A.V. Šmilovskému, Muzikus (s.d.), sborový výstup Svržená fuga, op. 95 (sic) (1866) a na text J. Jahna Zpěv podloudníkův, provedený spolkem v roce 1865 pod Kličkovým vedením. Asi posledními Měchurovými skladbami na text Šmilovského jsou Tři písně pro smíšený sbor (Komár, Pták Čermák, Poštovský), op. 108 z toku 1870.[4]

Potřebu organizační platformy národnostního a vlasteneckého života ve městě měla plnit Měšťanská beseda, založená v roce 1863. I zde stáli u jejího zrodu M. Klička[5 M. Klička se sice zúčastnil iniciační schůzky, ale v zápise první valné hromady spolku 8. 3. 1863 uveden není.] a A. V. Šmilovský, první jednatel spolku.[6] Ten formuloval zaměření spolku na pěstování ušlechtilé společenské zábavy hlavně zpěvem a hudbou, šíření občanské vzdělanosti čtením časopisů, knih, rozhovory a přednášky.[7] Spolek pořádal ušlechtilé hudební zábavy, pouťové taneční věnečky aj. Spektrum spolků ve městě doplnila i tělocvičná jednota Sokol, založená v Klatovech v roce 1868.[8] Přestože se Měchura dosud při zakládání spolků neangažoval, zde učinil výjimku, stal se zakládajícím členem Sokola, napsal a věnoval mu čtyři sokolské pochody pro čtyři trubky.[9] Významným krokem k bohemizaci klatovského života bylo prohlášení gymnázia českým ústavem v roce 1866 a následné jeho zestátnění v roce 1870.[10] Mladá inteligence měla výrazný podíl také na založení prvního českého týdeníku v Klatovech pod názvem Šumavan, který začal vycházet od 1. ledna 1868 a nahradil tak dosud německé periodikum Bote aus dem Böhmerwalde (1863-1867).[11]