Možná, že se někomu bude zdát nadpis paradoxem, ale je opravdu skutečností. Pedagogické mládí – to je překlad názvu sboru studentek oboru hudební výchova Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, dnes i absolventek některých dalších fakult vysokých škol. Iuventus pedagogica - hvězdný sbor, který již 40 let působí na naší sborové scéně.
František Zumr, sobota 28. července 2007
Magazín > Sborový život
Iuventus paedagogica
archiv sboru / Iuventus paedagogica
Zakladatelem a sbormistrem ženského sboru Iuventus pedagogica je Prof. PaedDr. Jiří Kolář (*1932), který se letos také stává významným jubilantem. Pochází z hudebnické a kantorské rodiny v Jablonném nad Orlicí, kde rodina byla schopna muzicírovat nejen doma, ale často i na veřejnosti. I na gymnáziu v Kostelci nad Orlicí hrával v smyčcovém kvartetu a ve studentském symfonickém orchestru a zpíval v pěveckém sboru. Během svých studií na Pedagogické fakultě UK v Praze a pražské Vysoké škole pedagogické zpíval i v Pěveckém sdružení pražských učitelů, které tehdy vedl nezapomenutelný prof. Metod Doležil. Na Pedagogické fakultě se naše cesty spojovaly a krátce potom i rozcházely. O rok starší Jiří Kolář odešel do učitelské praxe, ale již v roce 1960 byl přijat jako pedagog na Pedagogický institut v Brandýse nad Labem a později na Pedagogickou fakultu UK v Praze. Zde na katedře hudební výchovy setrval až do dnešních dnů. V roce 1967 zde založil právě onen renomovaný ŽPS. Já jsem po studiích na PF UK odešel do praxe v Ústí nad Labem, po pěti letech se vrátil zpět do Prahy a po 35 letech se setkal s Jiřím Kolářem jako porotcem sborové soutěže. Na jedné fotografii jsem dokonce zachycen jak přejímám z jeho rukou ocenění pro Pěvecké sdružení pražských učitelů. Tehdy, a o několik let později, jsem se s dr. Kolářem setkal při práci v hlavním výboru Unie českých pěveckých sborů, jehož je on předsedou.
To vše jsem si uvědomoval při jubilejním koncertu ve čtvrtek 17. května v Sále Martinů, kdy dirigoval dramaturgicky velmi zajímavý koncert, sestavený z řady skladeb českých soudobých autorů (Zdeňka Lukáše, Zdeňka Šestáka, Jiřího Temla a Otmara Máchy), z nichž převážná většina byla věnována právě jubilujícímu sboru. Ale teprve sbormistr v těchto skladbách objevil překrásné melodie, rytmy a neobyčejnou barevnost a pestrost a s lehkostí a samozřejmostí přiměl sbor k interpretaci tak náročných skladeb. Je obdivuhodné, jakou péči věnují sbormistr a sbor každému slovu a každé frázi krásné české řeči. A klenot české hudby, komorní kantáta Otvírání studánek B. Martinů, ještě tento vjem umocňují. Zvláště když se do hudby a zpěvu vmísí krása slova recitátora Alfréda Strejčka. Byl to i pro mne opravdu nevšední zážitek.
Koncert měl ještě jeden vrchol. Tím bylo pozvání stávajících členek sboru ke společnému zpěvu se zpěvačkami, které již musely z různých důvodů sbor opustit, ale stále je pro ně činnost ve sboru nejkrásnějším obdobím jejich života. Toto neobyčejně lidské gesto bylo pro publikum dostatečně výmluvným o tom, jak sbormistr Jiří Kolář ve své pedagogické činnosti získává popularitu – má své studenty rád.
Praha (Hlavní město Praha) – zal. 1967
ženský sbor
© Unie českých pěveckých sborů, 2003-2024
Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.