Pěvecký sbor pražského Rakouského gymnasia v Drážďanech

Pěvecký sbor našeho gymnázia dostal v květnu 2020 možnost spolupracovat na mezinárodním projektu zaměřeném proti antisemitismu. Pod záštitou Jüdische Woche Dresden jsme navázali spolupráci s ředitelkou festivalu paní Avery Gosfield a začali s přípravami. Vzhledem k nepříznivé situaci kolem celosvětové pandemie se však termín chystaných koncertů několikrát posouval a v podstatě do poslední chvíle nebylo jasné, zda se budou moci uskutečnit.

Nacvičovat jsme mohli prakticky až v červnu 2021, do té doby byl zpěv ve školách zakázán. Skladby, které měly na koncertech zaznít, přímo pro náš sbor upravovala Sasha Lurje. Sasha je uznávanou berlínskou zpěvačkou. Pochází z litevské Rigy, specializuje se na jidiš interpretaci a vyučuje a koncertuje po celém světě. První setkání proběhla on-line, zpočátku v mírně rozpačité atmosféře. Zpívání s dodržováním rozestupů mezi zpěváky, zpomalená odezva a také zpětná vazba při on-line přenosu není totiž pro sbor ideální. Nikdo z nás navíc dopředu chystané písně neznal, takže práce byla o to náročnější. Osobně jsme měli konečně možnost Sashu poznat 17. a 18. září, kdy za námi přijela do Prahy. Sbor se vlastně teprve tehdy sešel ve škole v plném obsazení. Za pár hodin se nám podařilo dát několika písním jasnější obrysy, začínal se ozývat trojhlas a výslovnost se přibližovala požadovanému jidiš.

V úterý odpoledne jsme plni očekávání nasedli do autobusu a vyjeli směr Drážďany. Zvládli jsem naprosto bezproblémový přejezd přes hranice, ubytování i večeři v hostelu Mondpalast. Ráno jsme si přivstali a už po 9. hodině se hlásili na Evangelickém gymnáziu sv. Kříže (Kreuzgymnasium). Po hlasové rozcvičce a samostatné sborové zkoušce jsme se v aule přidali k místním studentům, kteří se svým profesorem, panem Dietrichem Zöllnerem, hráli v šestnáctičlenném orchestru. Na akordeon spolu s námi hrála také vynikající hudebnice, Holanďanka Sanne Möricke, a celý nácvik vedl spolu se Sashou Lurje její americký partner Craig Judelman, skvělý houslista a kapelník. Zasloužený oběd pak chutnal bez rozdílu všem.

Po krátkém odpoledním odpočinku v hostelu jsme se převlékli do koncertního oblečení a vydali se přes městský park do Theatherruine St.Pauli Dresden. Kostel z konce 19. století byl značně poškozen na jaře 1945 při náletech spojenců, ve druhé polovině 20. století pak prošel několikrát rekonstrukcí. Současnou atraktivní podobu získal teprve před přibližně deseti lety. Fantastický prostor spojující historii se současností nás uchvátil okamžitě – na pohled i na poslech.

Chvíli jsme zkoušeli v zahradě, chvíli na pódiu. Chvíli jsme svačili a chvíli se šňořili. A pak se obloha nad námi zešeřila, reflektory rozzářily a publikum nás vítalo.

Najednou jako bychom se cítili jistější a silnější. Nástroje hrály za nás, hlasy zpívaly za muzikanty – bylo jedno, jestli stojíte ve sboru nebo sedíte v orchestru. Bylo jedno, jestli se sólisté točí čelem k publiku nebo k účinkujícím. Hudba zněla okolo i v nás. Soustředění se prolnulo s čirou radostí, snad úplně každý se usmíval a někteří plakali. Bylo jedno, odkud pocházíte, bylo jedno, zda a jakou víru vyznáváte... Hudba nás prostě uchvátila všechny bez rozdílu.

Přestože jsme nemuseli vstávat příliš brzy, moc jsme na čtvrtek nespali. Hudba nám zněla v uších dlouho do noci, Day Day Da Din Day Day nám tepalo v hlavách a místo budíku nás probralo Hop! Tsuna tsuna.

Dopolední procházku centrem Drážďan jsme si opravdu užili. Panoramat i selfie jsme pořídili nepočítaně, někteří zvládli splnit i zadání úkolu na hodinu německého jazyka a natočili krátká videa (tak veselé strážníky mají málokde!). S hlavním městem Saska jsme se rozloučili stylově – ve výborné vietnamské restauraci Codo.

Začínali jsme si připadat jako na turné. Zavazadla z hostelu jsme naložili do již čekajícího minibusu z PragoTour a cesta do Teplic nám uběhla tak rychle, že jsme ani nepřezpívali všechny hity z osmdesátých let. U teplického gymnázia na nás čekalo milé přivítání, pro každého dostatek pití a svačina. Čtvrteční koncert nás zavedl do Beuronské kaple – prostoru s pohnutou historií i působivou výmalbou. Během zkoušky jsme se snažili popasovat se specifickou akustikou, během koncertu pak s nedostatkem prostoru a relativně chladným publikem. Nakonec jsme to zvládli, takže závěrečné brumendo všech účinkujících při … sholem aheym, aheym... zaznělo a neslo se prostorem několik dlouhých vteřin.

Následovalo focení na kůru a překvapení, o které se postarali studenti z orchestru. Postavili se do již prázdné kaple a spustili tak nádherný zpěv a cappella, že zjihli i svatí vymalovaní nad nimi. A nám bylo jasné, že ani dnes se nebude usínat snadno...

Při společné večeři studenti i studentky obou gymnázií prokázali dobré vychování a výbornou jazykovou vybavenost. Konverzovalo se vesele a opravdu srdečně. Cesta domů se ale nedala oddalovat věčně. A zase se zpívalo. In ades se tak pravděpodobně naučil i pan řidič.

To, že se nám podařilo zájezd v této komplikované době uskutečnit, považujeme za malý zázrak. K němu nám dopomohlo vlastní odhodlání, ale i podpora od vedení školy, kolegů, studijního oddělení a rodičů. Také skvělá organizace a flexibilita na německé straně, za kterou patří dík paní Susanne Ansorg.

Díky, bylo to krásné!