Ženský sbor Vlastimila oslavil 150 let trvání

Koncert byl pojat jako blahopřání Ženskému pěveckému sboru Vlastimila Prostějov, který v tomto roce slaví 150 let od svého založení a patří mezi nejstarší sbory v České republice.

V první části zazněly nejprve sborové skladby v podání komorního sboru „Slavík a růže“ a dětského pěveckého sboru „Kolotoč“ ZUŠ v Prostějově. Oba sbory řídila jejich zakladatelka Zuzana Krcháková, za klavírního doprovodu Alžběty Pospíšilové, která dokázala svůj osobní temperament přenést na mladé zpěváky. Snad se můžeme těšit na nový „dorost“ do prostějovských sborů. Další částí zdravice bylo krásné vystoupení smíšeného sboru Exaudi za řízení Olgy Čermákové a klavírního doprovodu Hany Čermákové. Po jejich vystoupení následoval blok bratrského mužského pěveckého sboru Orlice, řízeného Pavlou Šamánkovou. Za klavírního doprovodu Hanuše Šamánka a Luboše Zatloukala uvedla Orlice sborovou úpravu písní Jaroslava Ježka. Závěrečnou písní Život je jen náhoda se sboru podařilo rozezpívat zcela zaplněný Přednáškový sál.

Po přestávce vystoupila jubilující „Vlastimila“. Na úvod zazněly dva náročné sbory „a capella“ - Píseň od J. B Förstera a Jitřní píseň od Leoše Bečváře, řídila Marie Hejdušková. Tři moravské dvojzpěvy Antonína Dvořáka pak za klavírního doprovodu Veroniky Balódyové řídila Zuzana Krcháková. Vlastimila potvrdila své pěvecké kvality a byla po zásluze odměněna dlouhým potleskem.

Před závěrečnou částí předala místopředsedkyně oblastního výboru Unie pěveckých sborů, paní Věra Vítková, čestné ocenění sboru Vlastimila a paní Marii Hejduškové pak Zlatý odznak s granáty za dlouholetou práci se sbory. Svoji zdravici k výročí předala sboru RNDr. Alena Rašková, náměstkyně primátora statutárního města Prostějova. Ve své zdravici vtipně vzpomněla na film Kdyby tisíc klarinetů, kde se zbraně přemění v hudební nástroje…. Kéž by se tak stalo…

Závěr koncertu patřil společně provedeným skladbám. Proč bychom se netěšili, sbor z opery B. Smetany Prodaná nevěsta, školní scéna z opery Jakobín Antonína Dvořáka a dnes již populární Adiemus od Karla Jenkinse.

Uznání si bezpochyby zaslouží všechny zúčastněné sbory i jejich sbormistři za osobní nasazení nejen při koncertu, ale také při jeho přípravě a nácviku.