Šumperská Zlatá lyra: ohlédnutí za 48. ročníkem

Zlatá lyra v uplynulém půlstoletí doznala mnohých změn. Začínalo se v blízkém Postřelmově, protože Šumperk neměl koncertní prostor vhodný pro takový účel. V osmdesátých letech jsme se stěhovali do nově otevřeného šumperského Domu kultury, který tehdy disponoval dvěma sály. Bylo tak dobře, protože v dobách sborové konjunktury, mocně futrované dychtivými řediteli škol, jsme na festivalu mívali více než čtyřicet sborů, a tak dvě poroty měly co dělat, aby se všechno stihlo. Počátek nového tisíciletí přinesl okouzlující koncertní prostor klášterního kostela Zvěstování Panny Marie, kde se každým rokem scházíme dodnes. Sborů bývá kolem dvaceti, někdy více, někdy méně, jako třeba právě letos. Festival pořádá Kruh přátel Šumperského dětského sboru s podporou zřizovatele Střediska volného času Doris i města Šumperka.

Zlatá lyra bývala okresní soutěží dětských sborů, dnes už nesoutěžíme, protože převládlo mínění, že to za ty nervy nestojí. Sbory ze Šumperka i okolí přicházejí či přijíždějí poslouchat i nabídnout. Je-li v programu ještě místo, rádi přivítáme také hosta ze vzdálenější lokality. Podle počtu přihlášených se vše odehrává v průběhu čtyř nebo pěti koncertů, jejichž délka zpravidla nepřesáhne hodinu, což je pro děti velmi přijatelné. Rok od roku také přibývá publika, v posledních letech nejen že není kam sednout (sborové děti mají vyhrazená místa a zbývající židle jsou okupovány dlouho před začátkem koncertů), ale u dopoledních koncertů mladších dětí už pomalu ani kam šlápnout.

Všechny sbory mají své zázemí v učebnách, které ochotně poskytuje Střední zdravotnická škola sídlící v přilehlém někdejším klášteře. Aby ve složitém labyrintu nikdo nebloudil, doprovázejí hostující sbory děti našeho koncertního sboru Motýli. Starají se o včasnou přítomnost na zkouškách, usazení na vyznačených místech tak, aby sbory bez dalšího řazení mohly nastupovat ke svým vystoupením, přísun občerstvení i o přípravu uvolněné učebny pro sbory dalších koncertů. Úkolů, které více než třicítka dětí našeho nejstaršího oddělení zvládají, je však mnohem více. Nejsou to jen sborové děti, ale i bývalé členstvo a rodičové, kteří jsou v tento den ochotně k dispozici.

Jak již řečeno, Zlatá lyra není soutěží. Nicméně tříčlenná porota každoročně bedlivě naslouchá. Od nepaměti rádi vyhlížíme doktorku Jaroslavu Mackovou, která každoročně s velikou vstřícností Zlaté lyře věnuje svůj čas. Další dva porotci se mění; letos Lyru svou přítomností poctila redaktorka Rádia Proglas Radka Rozkovcová a dlouholetý kamarád sboru Pepča Baierl sušický. Asi netřeba zdůrazňovat, že naše poroty neděsí sbormistry příkrými soudy, nýbrž s laskavou zasvěceností vedou rozhovory tak, aby se příště zase chtělo. Rozpravy probíhají v příjemném prostředí sousedícího Geschaderova domu, kde domáckou atmosféru svým kulinářským kumštem podporují bývalé pěvkyně sboru, později sborové maminky. Jest to potřebné, porota jde z koncertů do rozprav a tak stále dokola po celý den, sbormistři i jejich kolegové po výkonu rovněž dobrotou nepohrdnou. Také o spolupracující děti je postaráno, byť trochu za pochodu v průběhu pracovního procesu.

Když odzkouší poslední sbor a publikum i porota již zaujaly místa, rozezní chrámový prostor znělka města Šumperka, kterou laskavě svého času (jeho slovy řečeno) sesumýroval Milan Uherek. Po řečech zahajovacích představen první sbor i jeho program a pění zahájeno. Totéž později třikrát opakováno, a tak pozorné publikum vyslechne nejmladšího zástupce pořádajícího sboru, jímž jsou předškolní Zpívánky Šumperského dětského sboru (Yvona Jurčíková a Tereza Karlíková) i následující Pampelišky ze Zábřehu (Jana Jílková), Sedmikrásky z Loštic (Jarmila Králíková), a Zvoneček, rovněž zábřežský (Ivona Pisková, Ivana Pavlíková). Všechny zmíněné jsou sbory dětí předškolních, krásných, šikovných a zajímavých. Na závěr společně na stupních zpívají tři lidové písně. Odchod tradičně doprovází první věta Janáčkovy Symfonietty, přičemž sbor následujícího koncertu již netrpělivě přešlapuje ve dveřích spojujících kostel s bývalým klášterem, aby nezmeškal svých deset minut zkoušky.

Vše se opakuje ještě třikrát. Druhý koncert představí Růžové děti Šumperského dětského sboru (Helena Stojaníková), Pěvecký a relaxační kroužek Pomněnka ze Šumperka (Eva Tomková), Klubíčko z Loučné nad Desnou (Věra a Petr Lukášovi), v závěru pak Barevné děti Šumperského dětského sboru (Helena Stojaníková). Třetí koncert v brzkém odpoledni zahájí Rudské kočky z Rudy nad Moravou (Stanislav Vlk), následuje dvousborové uskupení Písnička a Slavík ze Zábřehu (Lenka a Karel Ozorovští), Ptáčátka a Ptáčata Šumperk (Pavla Zerzáňová), zakončí Plameňáci Šumperského dětského sboru (Helena Stojaníková). Odpoledne značně pokročí, když znělka města zazní naposledy. Posloucháme Dubínek z Dubicka (Vladimíra Purová), Loučňáček z Loučné nad Desnou (Hana Svatoňová, Petr Lukáš), Ariettu z Mohelnice (Zdeňka Jásenská, Vendula Hánečková) a jako poslední vystoupí Motýli Šumperk (Helena Stojaníková), jejichž pěvci před chvílí opustili služební posty, sborové tričko spěšně vyměnili za koncertní oblečení a teď již mocně pějí k závěru, v němž (stejně jako při předchozím koncertě) společně zazní Krčkova úprava jihočeské písně Stojí hruška.

Poslouchali jsme šestnáct krásných výkonů, mnoho nápaditého a zajímavého bylo představeno. Nejcennější však přicházelo ze zaujatých dětských obličejů při zpívání a spokojeného štěbetání, když soustředěná pozornost pominula. Poděkování za snahu o zachování i rozvoj toho pěkného člověčího, co všude kolem tolik schází. Všem, kteří přiložili ruku k dílu.