Sbor Akcent zazpíval s Bobbym McFerrinem

Někdy v březnu proběhla na Facebooku zpráva, že Bobby McFerrin hledá doprovodné vokalisty pro své dva koncerty v České republice. Nevěnovala jsem tomu příliš pozornost, protože počátkem května jsme plánovali koncertní cestu do Švýcarska. Ale pak jsem si řekla, že sice koncert s desetinásobným držitelem Grammy je čistá utopie, ale za zkoušku nic nedám. A napsala jsem odpověď. Nepřekvapila mě žádost o nahrávky, tedy zaslala jsem obratem výběr čtyř skladeb z našich dvou CD a čekala, nebo spíš už pozapomněla. Asi po měsíci nám sdělili, že se Akcent dostal do užšího výběru. (Jak jsme se později dozvěděli, byli jsme jedni ze tří adeptů, ze kterých už si vybíral přímo management v USA.) Po dalším týdnu přišla zpráva české agentury: „Management Bobbyho McFerrina byl z Vašich nahrávek nadšený, a tak byl z nemalého počtu přihlášených hudebních těles na oba koncerty Bobbyho McFerrina jako doprovod vybrán právě sbor Akcent.“

Šok, salva smíchu a nadšení a udivené výrazy na zkoušce… Pak jsem začala rozebírat, proč právě my. Akcent je sbor, který jsem založila před patnácti lety, když mi odcházeli nejlepší zpěváci z gymnaziálního sboru Gaudea. A jelikož jsem dvacet let vedla jazzový kvintet a mám blízko k moderní muzice, tímto směrem jsem vedla i své zpěváky. I název symbolizuje náš neotřelý repertoár založený na transkripcích a aranžích skladeb stylu jazz-rock-popp, na rytmice, beatboxu, anglických textech, a konečně zkušenost zpěvu s mikrofony nám také dost nahrála. Někteří z nás se před několika lety zúčastnili v dánském Århusu vokálního workshopu se členy The Real Group, viděli jsme živý koncert Vocal Line, v jednom ateliéru vedl kurz improvizace Roger Treece – McFerrinův aranžér a vokalista, spoluautor skladby The Garden, kterou máme také v repertoáru. To byl takový „oslí můstek“ k představě, jak asi budou improvizované koncerty probíhat. Přípravu na ně jsem ponechala čistě na zpěvácích, aby si naposlouchali „hudební jazyk“ McFerrinových Circlesongs (album vydané 1997).

V čem to spočívá… nic se totiž nedá nacvičit předem. Ani skladby, které zazněly na zvukových zkouškách, se rozhodně neopakovaly při koncertě. Vše se rodilo v onom nádherném okamžiku náhodné tvorby. Zvukové zkoušky se ujali oba zpěváci Joey Blake (profesor Berklee College of Music) a David Worm (beatbox). Začali polehoučku, improvizace šla hladce až do chvíle, kdy nastoupil na krátkou půlhodinku Bobby. Nejdříve jakoby ladil svůj neomezený hlasový rozsah a pak z jeho hrdla prýštily na sebe se vrstvící motivy, které postupně rozdával do všech čtyř hlasů, až vznikl dojem harmonického orchestrálního doprovodu k sólistovým myšlenkám, vše gradovalo do kompaktního energického tvaru a to zvlášť po tom, co se přidal Dave s beatboxem. Někdy zpěváci s překvapeným pohledem sledovali Bobbyho úmysly – bylo evidentní, že zkouší „strop“ až kam se může se zpěváky pustit, a několikrát glosoval své zběsilosti slovy „musíte být připraveni na všechno“.

Průběh koncertů asi netřeba hodnotit, v mnohých médiích proběhly pochvalné recenze zmiňující i zapojení publika do celkového zvuku některých skladeb. Jen dodám, že koncert v Ostravě z mého pohledu nesl navíc jisté prvky humoru, také byl o něco delší, ale zato o něco méně zvukově dokonalý než v Praze. Ostravští se dočkali i přídavku. Ze zákulisí ještě dozníval sbor poslední skladby a McFerrin, sedící na okraji pódia obklopen diváky, udílel všem přítomným drahocenné poselství: „Slyšíte? Oni stále zpívají, a vy také pořád zpívejte, je to veliká svoboda“.

Byla to krásná jedinečná příležitost a děkuji svým zpěvákům, že obstáli a nezklamali. Na závěr připojuji komentář Tomáše Vaňa, člena souboru Akcent, který nejvěrněji vyjadřuje pocity nás všech ostatních zpěváků: „Jsem vděčný, že jsem mohl prožít dva večery s „Bobem“. Jeho hluboký pohled, kombinace koncentrace a uvolněnosti, hudební um, hravost a odevzdaná důvěra v přítomný okamžik ve mně zanechaly hluboký otisk. Kéž mu dobře slouží zdraví.“