Iuventus, gaude!: Všechny cesty nevedou jen do Říma

Od té doby uteklo v Nise - na vzdory letošnímu suchu - mnoho vody, mnoho dětí již zasedlo do sborových řad, nejprve v koncertním sále hlavní budovy v ulici Podhorské, pak ve vlastní zkušebně v pobočce na Horním náměstí. Původní třicítka se rozrostla na bandu 180 báječných dětí, které se během týdne ve zkušebně vystřídají v šesti odděleních - od předškolních Gaudíků, přes 3 věkové přípravky, chlapecký sbor až po pětapadesátičlenný sbor koncertní.

Nejen voda a čas utíká, i sbor se pod vedením sbormistra - rychlého duší i svým jménem - rozběhl všemi možnými cestami. Ty české vedly k mnohým posluchačům, kamarádům z jiných sborů a k inspirujícím umělcům. Ty světové za inspirací největších sborových soutěží, kde čekalo děti povzbuzení od nejlepších sborů a porotců a odkud si každý rok přivezly za svou poctivou přípravu i radost ze zlata. Úspěchy ve světě ocenila Unie českých sborů titulem Sbor roku 2012 a v letošním roce byl Iuventus na tuto cenu opět nominován.

Zatím poslední byla letošní červencová cesta na soutěž duchovní hudby do Říma. Cesta plná krásných koncertů pod Alpami i v chrámech rozpáleného věčného města. I v Římě si děti vyslechly překrásná vystoupení a hodnocení nadšených porotců, pro které byly jablonecké děti překvapením, s jakou schopností reagovaly na podněty tzv. „soutěže na nečisto“. Konečné druhé místo z finále vítězů všech kategorií pak bylo prvním dárkem k našim podzimním narozeninám.

Oslavovat bude Iuventus své výročí hned třikrát: V pátek 4. září se v 17 hodin sejde s kamarády z Litoměřic, Pardubic, Semil a Jablonce nad Jizerou na happeningu na parkovišti v Hraběticích, kde pan Rakušan (současný ředitel ZUŠky) tehdy přečetl formuli ustanovující založení sboru. Po celý měsíc pak budeme vzpomínat na výstavě ze sborového života, kterou 15. září v 17 hodin odstartuje vernisáž ve vnitřním informačním centru budovy magistrátu. Výstavu ukončí 16. října slavnostní koncert v jabloneckém divadle, kam za „Iuvenťáky“ přijedou světové sbory z Jihoafrické republiky a Lotyšska.

Ptají se mě děti i moji spolupracovníci, jakými cestami se budeme ubírat dál. Ať už to bude cesta na Pražské jaro, kam jsou děti příští rok pozvány, nebo cesta za nadšeným publikem do sousední Smržovky, budeme-li na nich cítit podporu tolika lidí, školy, města a kraje, bude-li nás jimi stále vozit tak ochotní dopravci společnosti Busline a budou-li po nich putovat tyto báječné děti a stejně báječní a nezištní spolupracovníci, budou to cesty pokaždé úspěšné.