České pěvectvo a jeho organisace (1/3)

Jako první příspěvek do nové rubriky Z dějin sborového hnutí Vám ve třídílném seriálu přinášíme pojednání hudebního redaktora první poloviny dvacátého století Františka Zemana, které bylo otištěno ve Slavnostním listu na paměť I. národních pěveckých závodů pěvecké obce československé v Praze ve dnech 15.–18. dubna 1922, který vyšel jako zvláštní číslo Věstníku pěveckého a hudebního v Praze v roce 1922.



František Zeman, čtvrtek 28. října 2004
Magazín > Historie

Pražský Hlahol 1909

České pěvectvo vedle sokolstva zasloužilo se nemalou měrou od let šedesátých min. století o probuzení a posílení našeho národa, o povznesení jeho kulturní úrovně. Svou písní šířilo radost a jas, plnilo vždy srdce láskou a odvahou, dosáhnouti lepšího života. Píseň byla kouzelným ptákem, který nás provázel v dobách těžkých i radostných. A pěvectvo naše rádo pělo a pěje národu, a v době nejnovější opět chápe se úkolu, který byl prvním jeho úkolem v počátcích života pěveckých spolků, jde k našim menšinám svou písní probouzeti, potěšovati a posilovati k bojům, které dosud neutuchly.

Přes to pěvectvo není tak známo a chápáno jako sokolstvo, které proniklo takřka do poslední naší vísky a zaujalo srdce nejmenšího dorostu.

Vedle menších některých příčin, jsou toho příčinou hlavně dvě okolnosti. Pěvectvo dosud není tak rozšířeno jako sokolstvo; vyžadujeť sestavení dobrého pěveckého sboru, který by s úspěchem plnil své úkoly, jiných předpokladů, než sestavení dobrého tělocvičného sboru. V té příčině nutno začít od nejmenších, základní změnou vyučování zpěvu na školách národních za spolupůsobení spolkových pěv. škol pro mládež, aby pěvectvo opatřilo si věci oddaný dorost, který později na cestě za svou existencí roznášel by lásku ke zpěvu by lásku ke zpěvu po českých krajích a svou dostatečnou přípravou umožňoval by zřizování pěv. jednot i tam, kde dosud nebylo lze na to pomysliti.

Pěvectvu není pak dána taková možnost massového vystoupení před nejširší veřejností. A je známo, jak mocně působí takové vystoupení na lid, jak strhuje srdce k radosti a lásce a následování. Ani k takovým vystoupením pěvectva, jako byl památný festival r. 1904, nelze pěvectvo a obecenstvo shromážditi, ježto chybí nám vhodná a dosti prostorná uzavřená místnost, ve které jediné může se uplatniti sborový zpěv – a zpěv vůbec. A tak může pěvectvo jen pomalu, jaksi jen v intimnějším prostředí dobývati svou písní, mluvou srdcí, srdce našeho lidu

Lze ovšem s radostí konstatovati, že pěvectvo v poslední době nalézá již více pochopení u naší veřejnosti, že známost o něm se šíří a že získává si již větší a větší okruh přátel.

Působení pěveckých jednot má velký význam zejména v místech venkovských, kde je nutno všemi silami pracovati, aby duše lidu nezabředla v banálnostech, a kde vystoupení pěv spolku je duševním svátkem, v němž duše i srdce pookřívá, povznáší se a načerpává posily k dalšímu životu. Pěvci naši jsou idealisté, kteří jako sokolstvo bez nároku na svůj prospěch, ba často s újmou vlastního pohodlí věnují se krásné práci a jimž odměnou je vědomí vykonané povinnosti. Tím žalostnější je, že pěvecké spolky nacházejí dosud málo podpory u našich rozhodujících veřejných činitelů a že zůstávají odkázáni stále jen na své síly, oživované láskou a oddaností k věci.

Používáme dnešní příležitosti, abychom naše pěvectvo a jeho organisaci seznámili opět blíže s mnohými srdci.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)