Obrazy čekaly deset let na první uvedení

Hlavní mše v kostele Nejsvětějšího Srdce Páně v Jablonci nad Nisou dne 15. února od 9.30 hodin bude nevšední nejen proto, že jde o neděli. Její součástí bude skladba Tomáše Pospíšila nazvaná Liturgické obrazy ze života Šimona Petra.



Renata Pospíšilová, pondělí 2. února 2015
Magazín > Sborový život

Tomáš Pospíšil a Iuventus, gaude! (zdroj: Iuventus, gaude!)

Skladbu provede dětský pěvecký sbor Iuventus, gaude! a Severočeský filharmonický sbor pod společnou dirigentskou taktovkou Josefa Zadiny, herec Stanislav Zindulka se ujme role vypravěče a autor Tomáš Pospíšil usedne za varhany.

Liturgické obrazy ze života Šimona Petra jsou absolventskou skladbou sbormistra MgA. Tomáše Pospíšila z jeho studií na pražské HAMU a velmi úzce souvisí se vznikem samotného sboru Iuventus, gaude!, který letos v září oslaví desáté narozeniny. Vše začalo v roce 2004 nenápadným telefonickým hovorem mezi studentem Pospíšilem a zástupcem ředitele jablonecké ZUŠ Vítem Rakušanem. „Zeptal se mě, zda nemá jablonecká ZUŠka sbor, který by mohl provést jeho právě dokončovanou magisterskou skladbu. Nemá – řekl jsem – ale pojď ho založit,“ vzpomíná s úsměvem Vít Rakušan.

Vedoucím absolventské práce a profesorem skladby po celou dobu studia byl T. Pospíšilovi prof. Svatopluk Havelka (1925-2009), na veřejnosti známý jako jeden z předních tvůrců filmové hudby a otec Ondřeje Havelky. Napsal hudbu k asi 70 celovečerním a 150 krátkým filmům; mezi nejvýznamnější patří: Honzíkova cesta (1956), Zářijové noci (1957), Přežil jsem svou smrt (1960), Až přijde kocour (1963), Kdo chce zabít Jessii (1966), Všichni dobří rodáci (1968), Ucho (1969), Pane, vy jste vdova (1970), Případ mrtvého muže (1974), Marečku, podejte mi pero (1976), Princ a Večernice (1978), Božská Ema (1979). Havelka, nositel mnoha státních ocenění z 50.-70. let prošel ve druhé polovině sedmdesátých let konverzí, která ovlivnila jeho tvorbu. I proto měl k této skladbě svého žáka blízký vztah. Navíc liturgické hudby v současné době (po určitém oživení začátkem devadesátých let minulého století) nevzniká mnoho.

Proč se autor rozhodl právě pro námět sv. Petra a proč uvádí v názvu jeho obě jména? „Všechny zhudebněné příběhy ukazují na člověka, který na první pohled nemá předpoklady k tomu, aby byl vůdcem apoštolů a vůdcem prvotní církve. Proto v názvu i jeho původní jméno Šimon. On je pro mě synonymem slabosti a současně povzbuzení, že když byl takový „moula“ zvolen, aby na něm stála církev, mám i já šanci dostat se do nebe,“ dodává s úsměvem Tomáš Pospíšil.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)