Jizeran na Koločavě

Týdenní pobyt Jizeranu (2. 8. – 9. 8. 2013) měl svůj vrchol 4. 8., kdy proběhl slavnostní pořad, na němž byla smlouva mezi městem Semily a Koločavou oběma starosty (Mgr. Jan Farský a Vasil Chudinec) podepsána. Jizeran (sbm. Jiří Kurfiřt) tu vystoupil v areálu za místní školou se zhruba dvacetiminutovým programem složeným z renesančních písní (T. Susato – Cum decore, O. di Lasso – O occhi, manza mia, E. M. Törner – Ay, linda amiga, Ecce quam sit – švédská studentská píseň), úprav lidových písní – Za naším huménkem (Zd. Lukáš), Stojí zahrádečka (V. Černík), Chodila Maryška (M. Uherek), Jede sedlák (J. Krček), ale zařadil i Píseň pijáckou (Fr. X. Thuri) a Bongo bongo (H. Lammermann).

Program byl publikem přijat velmi dobře. Svým charakterem se hodil k zábavnému pořadu, kde se představila řada místních solidně připravených amatérů, ale též národní umělec Ukrajiny Pavel Dvorskj. Nechyběla ani scénka s I. Olbrachtem. Význam akce podtrhla účast českého generálního konzula ze Lvova p. Davida Pavlity a jeho choti.

Týden v Podkarpatské Rusi

Potenciálním návštěvníkům bychom rádi představili možnosti, které přímo ve vesnici mají. Proto seznámíme čtenáře s naším pobytovým týdnem.

Po namáhavé cestě do Koločavy (autobusem 15 hodin, na celnici v Užhorodě se čeká více než hodinu, zpátky trvala kontrola dokonce 2,5 hodiny – 1 na ukrajinské a 1,5 na slovenské straně!) a ubytování v restauraci Četnická stanice jsme 1. den (sobota) zkoušeli, navštívili hrob Nikoly Šuhaje (zabit s bratrem Jurou 16. 8. 1921), Eržiky (Derbak Eržika Ivanivna zemřela 1987) i její dcery Anny Štajerové (+ 2006) na řeckokatolickém hřbitově a seznámili se s koloritem vesnice i jejími památníky.

V neděli jsme se šli podívat na mše do řeckokatolického a pravoslavného kostela, poté nás potěšil skanzen Staré selo, kde najdete dřevěné domy truhláře, kováře, mlýn, židovskou hospodu, krejčovskou dílnu, obydlí bačů i prostých vesničanů, rakousko-uherskou četnickou stanici, úzkokolejku s německou lokomotivou (1951) i vozy a můžete se občerstvit ve stylové restauraci. Po zkoušce jsme absolvovali již zmíněný koncert, večer nás čekala romantická dvouapůlhodinová vycházka po poloninách v záři zapadajícího slunce. Po cestě jsme míjeli pravoslavný hřbitov a opuštěný židovský.

V pondělí nás známí naší laskavé hostitelky Natálie Tumarec vyvezli dvěma Zyly, na jejichž korbách sedělo či stálo 38 lidí, na poloninu Krásná (více než 1400 m n. m.), což bylo opravdu dobrodružné, ale čekaly nás nádherné výhledy na Koločavu i okolní hory. Odtud jsme náročnější hřebenovkou pokračovali až k opuštěnému vysokému stožáru vedení plynu. (Někteří se odtud vydali na pobyt v horách. Zpět se vrátili až následující den.) V 17 hodin jsme si prohlédli pěkné Muzeum Ivana Olbrachta umístěné v místní škole a řada „neúnavných“ se ještě vypravila na podvečerní vycházku k sirným pramenům a klášternímu komplexu pravoslavné církve.

V úterý sbor i jeho známí absolvovali prohlídku Československé školy (Podkarpatská Rus byla součástí Československé republiky) a v podvečer si zazpíval v dřevěném řeckokatolickém kostelíku sv. Ducha z r. 1795 skladby Ave Maria, Adoramus G. P. da Palestriny i v Česku známou pravoslavnou píseň D. S. Bortnianského Tebe poem.

Ve středu si účastníci zájezdu vyjeli autobusem do Národního parku Siněvir, kterému dominuje Siněvirské jezero s olbřímími dřevěnými sochami milenců – dívky Siň a chudého chlapce Vira, jehož bohatí rodiče krásné Siň zabili a zkormoucená dcera pak „naplakala“ jezero. Atrakcí pro návštěvníky jsou také medvědi. Nezapomenutelné byly večery, kdy se Koločavou nesly české národní i populární písně zpívané za doprovodu kytary (J. Broul). Ve čtvrtek jsme v 11 hod. vyrazili na dlouhou cestu zpět, Semily nás přivítaly v pátek 9. 8. kolem 4 hodin ráno.

Čtrnáctičlenný kolektiv Jizeranu posílili čtyři zpěváci Jizerky, poněvadž dát sbor dohromady v době dovolených a pracovních povinností zpěváků nebylo vůbec jednoduché. Patří jim upřímné poděkování, jakož i městu Semily, že nás jako kulturní vyslance k zájezdu přizvalo. Celá tato mise nepochybně přispěla k další propagaci tohoto podivuhodného regionu, který dnes navštěvují stovky českých turistů (za našeho pobytu autobusy z Jihlavy, Náchoda; řada individuálních turistů).

Podrobná zpráva o folklorním festivalu, který organizuje N. Tumarec už od r. 1997, a o podpisu smlouvy vyšla v oblastním tisku (Pilipčiněc, Vasil: Družbu zasvidčili v pisňach i muzici. Novini Zakarpattja, č. 88, úterý 6. 8. 2013, s. 1 a 8.). Cena za rozvoj česko-ukrajinských vztahů, kterou udělil ministr zahraničních věcí K. Schwarzenberg sympatické Natálii Tumarec, této podivuhodné ženě nepochybně právem náleží. Také jí patří naše upřímné poděkování.