Jizeran na Koločavě

České pěvecké sbory jezdí v Evropě do všech zemí, avšak část Ukrajiny, Podkarpatská Rus, zůstává sbory určitě téměř nepolíbená. Pěvecký spolek Jizeran se stal vyslancem Semil, které uzavřely smlouvu o partnerství s obcí Koločava. Tento bohem zapomenutý kraj objevil pro turisty Ivan Olbracht, semilský rodák, jenž sem přišel v r. 1931 a našel tu inspirační zdroje pro svá nejlepší díla: Hory a staletí, Nikola Šuhaj loupežník (1933 za román dostal I. Olbracht Státní cenu) a Golet v údolí. Do tohoto výčtu třeba započítat také avantgardní film Marijka nevěrnice (1934), který natočil s Vladislavem Vančurou a Karlem Novým.



Jaroslav Vávra, úterý 10. září 2013
Magazín > Sborový život

Koločava - kostel sv. Ducha; Foto: Elke Wetzig/CC-BY-SA

Týdenní pobyt Jizeranu (2. 8. – 9. 8. 2013) měl svůj vrchol 4. 8., kdy proběhl slavnostní pořad, na němž byla smlouva mezi městem Semily a Koločavou oběma starosty (Mgr. Jan Farský a Vasil Chudinec) podepsána. Jizeran (sbm. Jiří Kurfiřt) tu vystoupil v areálu za místní školou se zhruba dvacetiminutovým programem složeným z renesančních písní (T. Susato – Cum decore, O. di Lasso – O occhi, manza mia, E. M. Törner – Ay, linda amiga, Ecce quam sit – švédská studentská píseň), úprav lidových písní – Za naším huménkem (Zd. Lukáš), Stojí zahrádečka (V. Černík), Chodila Maryška (M. Uherek), Jede sedlák (J. Krček), ale zařadil i Píseň pijáckou (Fr. X. Thuri) a Bongo bongo (H. Lammermann).

Program byl publikem přijat velmi dobře. Svým charakterem se hodil k zábavnému pořadu, kde se představila řada místních solidně připravených amatérů, ale též národní umělec Ukrajiny Pavel Dvorskj. Nechyběla ani scénka s I. Olbrachtem. Význam akce podtrhla účast českého generálního konzula ze Lvova p. Davida Pavlity a jeho choti.

Týden v Podkarpatské Rusi

Potenciálním návštěvníkům bychom rádi představili možnosti, které přímo ve vesnici mají. Proto seznámíme čtenáře s naším pobytovým týdnem.

Po namáhavé cestě do Koločavy (autobusem 15 hodin, na celnici v Užhorodě se čeká více než hodinu, zpátky trvala kontrola dokonce 2,5 hodiny – 1 na ukrajinské a 1,5 na slovenské straně!) a ubytování v restauraci Četnická stanice jsme 1. den (sobota) zkoušeli, navštívili hrob Nikoly Šuhaje (zabit s bratrem Jurou 16. 8. 1921), Eržiky (Derbak Eržika Ivanivna zemřela 1987) i její dcery Anny Štajerové (+ 2006) na řeckokatolickém hřbitově a seznámili se s koloritem vesnice i jejími památníky.

V neděli jsme se šli podívat na mše do řeckokatolického a pravoslavného kostela, poté nás potěšil skanzen Staré selo, kde najdete dřevěné domy truhláře, kováře, mlýn, židovskou hospodu, krejčovskou dílnu, obydlí bačů i prostých vesničanů, rakousko-uherskou četnickou stanici, úzkokolejku s německou lokomotivou (1951) i vozy a můžete se občerstvit ve stylové restauraci. Po zkoušce jsme absolvovali již zmíněný koncert, večer nás čekala romantická dvouapůlhodinová vycházka po poloninách v záři zapadajícího slunce. Po cestě jsme míjeli pravoslavný hřbitov a opuštěný židovský.

V pondělí nás známí naší laskavé hostitelky Natálie Tumarec vyvezli dvěma Zyly, na jejichž korbách sedělo či stálo 38 lidí, na poloninu Krásná (více než 1400 m n. m.), což bylo opravdu dobrodružné, ale čekaly nás nádherné výhledy na Koločavu i okolní hory. Odtud jsme náročnější hřebenovkou pokračovali až k opuštěnému vysokému stožáru vedení plynu. (Někteří se odtud vydali na pobyt v horách. Zpět se vrátili až následující den.) V 17 hodin jsme si prohlédli pěkné Muzeum Ivana Olbrachta umístěné v místní škole a řada „neúnavných“ se ještě vypravila na podvečerní vycházku k sirným pramenům a klášternímu komplexu pravoslavné církve.

V úterý sbor i jeho známí absolvovali prohlídku Československé školy (Podkarpatská Rus byla součástí Československé republiky) a v podvečer si zazpíval v dřevěném řeckokatolickém kostelíku sv. Ducha z r. 1795 skladby Ave Maria, Adoramus G. P. da Palestriny i v Česku známou pravoslavnou píseň D. S. Bortnianského Tebe poem.

Ve středu si účastníci zájezdu vyjeli autobusem do Národního parku Siněvir, kterému dominuje Siněvirské jezero s olbřímími dřevěnými sochami milenců – dívky Siň a chudého chlapce Vira, jehož bohatí rodiče krásné Siň zabili a zkormoucená dcera pak „naplakala“ jezero. Atrakcí pro návštěvníky jsou také medvědi. Nezapomenutelné byly večery, kdy se Koločavou nesly české národní i populární písně zpívané za doprovodu kytary (J. Broul). Ve čtvrtek jsme v 11 hod. vyrazili na dlouhou cestu zpět, Semily nás přivítaly v pátek 9. 8. kolem 4 hodin ráno.

Čtrnáctičlenný kolektiv Jizeranu posílili čtyři zpěváci Jizerky, poněvadž dát sbor dohromady v době dovolených a pracovních povinností zpěváků nebylo vůbec jednoduché. Patří jim upřímné poděkování, jakož i městu Semily, že nás jako kulturní vyslance k zájezdu přizvalo. Celá tato mise nepochybně přispěla k další propagaci tohoto podivuhodného regionu, který dnes navštěvují stovky českých turistů (za našeho pobytu autobusy z Jihlavy, Náchoda; řada individuálních turistů).

Podrobná zpráva o folklorním festivalu, který organizuje N. Tumarec už od r. 1997, a o podpisu smlouvy vyšla v oblastním tisku (Pilipčiněc, Vasil: Družbu zasvidčili v pisňach i muzici. Novini Zakarpattja, č. 88, úterý 6. 8. 2013, s. 1 a 8.). Cena za rozvoj česko-ukrajinských vztahů, kterou udělil ministr zahraničních věcí K. Schwarzenberg sympatické Natálii Tumarec, této podivuhodné ženě nepochybně právem náleží. Také jí patří naše upřímné poděkování.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)