Semilští hudebníci uvedou premiéru suity vánočních písní Jiřího Šlitra

Už na podzim roku 2023 jsme věděli, že Jiří Šlitr (15. 2. 1924 – 26. 12. 1969), rodák ze Zálesní Lhoty, dnes součásti Studence, by oslavil v Roce české hudby 100. výročí svého narození. Od jeho tragické smrti uplyne 26. 12. 2024 55 let. A protože se před 100 lety narodil v Semilech v čp. 394 (budova polikliniky) také Jiří Bažant (27. 9. 1924 – 26. 11. 2011), jeden z autorů hudby k 1. českému filmovému muzikálu „Starci na chmelu“ (1964), požádali jsme město Semily o grant. Suitu 8 písní ze „Starců“ pro nás aranžoval František Krtička, mého přítele Jakuba Přibyla, 2. kapelníka Semaforu a hudebního skladatele, jsem požádal, aby pro nás udělal čtyřhlasou aranž pro smíšený sbor z písní J. Šlitra s doprovodem instrumentalistů.

Nemyslel jsem konkrétně na ty vánoční, třebaže Purpuru bych určitě nevynechal. Pan Přibyl povídá: „Ale on má Jiří Šlitr víc krásných vánočních písní, které se prakticky nehrají.“ A protože mi věnoval v roce 2019 „Velký zpěvník Semaforu 1959–2019, první autorizovaný zpěvník k 60 letům divadla Semafor s humorným dovětkem 250 písní (50 zdarma)“, vece, že tam je třeba nádherná píseň Stříbrná tramvaj. Řekl jich víc, ale tuhle – a samozřejmě Purpuru – jsem si zapamatoval. „Víte co, pohledejte ve zpěvníku a napište mi, které jste si vybral,“zakončil.

V noci sedím, vybírám, čtu texty jiných písní, poněvadž pan Suchý není textař, ale „opravdový básník“, jak to o něm napsal v knize „Všechny krásy světa“ Jaroslav Seifert. No, najednou vám bylo půl druhé ráno a já měl na papírku napsáno pět písní. Srovnal jsem je, abych to p. Přibylovi nakonec stejně změnil. Výsledek: 1. Vánoční pohlednice 2. Purpura, 3. Nový nájemník, 4. Stříbrná tramvaj, 5. Zas narodil se Kristus Pán. K té poslední složil hudbu Ivan Král (1948–2020), pozoruhodný muzikant, skladatel a producent, jenž zemřel v USA. Na to „smutné umístění“ se však náramně hodí, jelikož se v ní zpívá, že jsme ze Sovětského svazu (Ruska) importovaného Dědu Mráze, kterého na počátku sovětské bolševické moci sice úřady zakázaly, ale pak se jim – a také našim komunistům – náramně hodil, k vytlačování Ježíše Krista. Děd, původně krutý a zlý pohanský bůh, vládce ledového chladu a mrazivé sněhové bouře, za to nemůže. Byl cizí naší tradici. Po už „laskavém“ Dědu Mrázovi nám v uvolněných 60. letech J. Suchý zas vrátil Ježíška.

Od letoška má J. Šlitr pamětní desku na budově jilemnického gymnázia, které navštěvoval, a J. Bažant na budově semilské polikliniky ve Špidlenově ulici, kde se narodil. Byla instalována Spolkem rodáků a přátel Semil 27. 9. Na klavír hrál jeho písně Přemysl Rut, zpívala Markéta Potužáková. Manželé pak vystoupili v Muzeu a Pojizerské galerii s pořadem méně známých písní J. Šlitra na společné výstavě obou umělců (proběhla od 14. 9. do 24. 11., název „2 x 100 = Jiří Šlitr a Jiří Bažant“). Zhlédlo ji s mým komentářem též 12 tříd ZŠ I. Olbrachta, ZŠ Dr. Fr. Lad. Riegra a Gymnázia Ivana Olbrachta. Nakonec jsme si vždy zazpívali písně „Každý ráno na piáno hraje Jack, Purpura a Milenci v texaskách“. Na její derniéře Eva Lédlová za doprovodu svého muže zazpívala 3 písně J. Šlitra, Jizeran pak suitou Starci na chmelu (doprovod B. Lédl – klavír, R. Tomáš – bicí). V červnu v kině Jitřenka navštívilo film Starci na chmelu 8 tříd ZŠ Dr. Fr. Lad. Riegra a Gymnázia I. Olbrachta (komentář Vítězslav Tichý a J. Vávra). V Semilských novinách vyšly tři články o J. Bažantovi (Jakub Bažant, J. Vávra – květen, září, říjen; vždy s. 9) a jeden o J. Šlitrovi (Jan Luštinec, listopad, s. 9). Oba tvůrci si takovou pozornost zaslouží.

Návštěvníkům a účinkujícím přeji požehnané Vánoce, štěstí a zdraví v novém roce.