Columbella ve studiu

Vzhledem k tomu, že jsem je mohla jen morálně podporovat a pozorně sledovat, vím a tvrdím, že všechnu práci museli jeden každý odevzdat sám za sebe. Ve studiu se nikdo za nikoho neschová a slyšet je i trávu růst.

Režisér vymyslel pro sborového zpěváka nejtěžší myslitelný úkol, a sice nazpívat skladbu nikoliv po hlasech, ale po kvartetech Zjistila jsem, že můj obvyklý moderátorský žert, že Columbella je složena ze samých sólistů, není jen bonmotem, ale čirou pravdou.

První skupina nahrávala tu prostinkou skladbičku na tři stránky tři a půl hodiny. Pak už to šlo kapánek rychleji, ale v suchopáru miniaturního studia dostali pěvci skutečně zabrat. Ke konci už docházely síly, nejprve zpěvákům, posléze se vytratil i původně bohorovný klid zvukařům za přístroji. Zpěváci byli zmatení i podivuhodným uspořádáním nahrávací místnosti. Nevěděli, jak kombinovat obrazovku se zvukařem umístěnou za svými zády a mikrofonem stojícím před sebou. Jsou totiž, jako studenti GOP, super slušně vychovaní, vědí, že komunikovat s režisérem je třeba face to face, tedy se zmateně otáčeli jak korouhvička a ohrožovali nejrůznější technické vybavení studia.

Asi nejkomičtější mně jako pozorovateli přišlo, když jsme byli požádáni, abychom celou píseň doprovodili sborovým tleskáním na druhou. Protože sluchátek bylo v místnosti jen patero, a skladbu jsem slyšela jen já a v každém hlasu jeden zástupce, musela jsem celé ty tři stránky oddirigovat, abychom se na tom tleskání sešli. To jsou přesně ty chvíle, kdy si představuji, jaké by to bylo, kdyby nás v ten moment načapali Marťani. Co by si asi o nás mysleli? A stáli bychom jim vůbec za uvažování?

Co dodat? Sbor odvedl svůj díl; teď záleží na dalších okolnostech, na sólistovi, který je v písni Poslouchej můj hlas Columbella pouze doprovázen, na dalším technickém doplňování skladby a bůhvíčím ještě. Nicméně, až to pan skladatel Petr Berki dá všechno dohromady, uslyšíte columbellí hlasy a hlásky v éteru. Stačí jen naladit správnou stanici.