Vánoce s Rybou

Lenka se chvilku zamyslela, a pak rozhodně řekla: „Proč ne. Já se postarám o sólisty a sbor a vy o muzikanty. Ale, kde je vezmete?“. „Budeme je shánět“ podotkli ti dva nadšenci a už jim bylo vidět na očích, že na tom začali ihned pracovat. Do týdne jsme měli nezištné povolení zástupců pacovské radnice zkoušet každý čtvrtek v zasedací síni a od září to vypuklo. Nejdříve se u varhan postupně scházeli houslisté a jak se chýlil podzim k zimě, měli jsme příslíbenou účast čelisty – pana učitele Petra Lisého z Humpolce, který přivedl flétnistku Kateřinu Hrbkovou. Jeho vlídnost a zkušenost s komorní hrou se nám všem stala velkou oporou. Nesmírnou radost jsme měli z příslibu pomoci paní učitelky Vargové, která přes velké pracovní vytížení své i svých dcer vážila cestu na generální zkoušku i všechna vystoupení až z Českých Budějovic, přestože uvolnit se ze závazků divadelního orchestru pro ni nebylo snadné. Pro vzpomínku na své působení v Pacově na ZUŠ to obětavě podstoupila společně se svými dcerami Marií – houslistkou a Anežkou – flétnistkou. Obě děvčata mají excelentní výsledky na soutěžích ve svých oborech a přesto se nestyděly zasednout za pult s amatéry, aniž by daly najevo jedinou známku převahy. Z celého jejich vystupování bylo patrné, jak velcí lidé se v těchto drobných, skromných děvčatech skrývají. S chutí zasedly k houslovým partům také Martina a Tereza Mašátovy a Ondřej a Alena Kubínkovi. Když se na první prosincové zkoušce objevily i žestě – Jan Mašát, a bratři Davidovi s panem Turečkem a klarinety –

Václav Slavětínský a Vojtěch Kudrna, byla nás plná zasedačka. Nevěřili jsme svým očím a uším, kolik lidí se těší na to, zahrát si v Pacově „Rybovku“. Velkou radost nám učinila pí učitelka Helena Hýnová se svými žáky ze Sezimova Ústí , kteří báječně nacvičili party prvních i druhých houslí. Za varhanami stál vždy dobře naladěný Jiří Svoboda a svou neutuchající energií dodával všem chuť vydržet i v některých nelehkých chvílích, které nás při nácviku potkaly.

Sólisty si dirigentka vybrala ze členů Malého Slavíka a jak slíbila, dokonale je připravila. Když jsme při zkoušce PS Slavík začali zpívat sborové části mše, byli jsme všichni překvapeni, jak hluboko do duše i mysli se nám vryla Rybova hudba. Jak málo jsme za ta léta, co jsme ji nezpívali, zapomněli.

Mohli jsme si to ověřit již 20. prosince na velkolepém vánočním koncertu v Divadle Oskara Nedbala v Táboře, kde se většina členů PS Slavík a někteří muzikanti měli možnost podílet na nevšedním hudebním zážitku, jehož bezprostřední divácký ohlas nám zůstane dlouho v paměti. Účinkování na profesionálních prknech a s profesionálními zpěváky a muzikanty, pod vedením profesionálního dirigenta pana Pavla Menharta v nás ponechá nezapomenutelné prožitky nejen ze zodpovědnosti při produkci, ale i z úžasu nad

vykonaným dílem na konci představení, kdy byli účinkující vystaveni pohledu stojícího aplaudujícího obecenstva.

Největší problém však byl dohodnout termíny koncertů tak, aby všichni nadšení účastníci mohli být přítomni. Stálo to nemalé úsilí s přesouváním služeb u lékařů a jiných závazků u dalších členů orchestru. Nakonec se podařilo dojednat koncert Slavíka na 27. prosince s laskavým svolením farního úřadu v Pacově na sobotní odpoledne v kostele Sv. Michaela.

V neděli 28. prosince byla Česká mše vánoční provedena při nedělní dopolední mši v želivském klášteře, kde prostředí barokního kostela a duchovní náboj celého vystoupení v nás vyvolal nezapomenutelný dojem autenticity Rybovy myšlenky. Po vystoupení byli všichni účinkující ve zdech kláštera pohoštěni teplým obědem, při kterém si mohli ohřát své prokřehlé prsty a hlasivky a užít hřejivého přijetí představeného kláštera R.D. J.J. Šimka, který osobně oběd uvařil a všechny pohostil.

Ve stejný den odpoledne jsme předvedli Rybovu Českou mši vánoční tentokráte v koncertním provedení v Borovnici, kde se nám dostalo stejně hřejivého přijetí. Stejně jako v sobotu v Pacově zazpíval zde PS Slavík po Adeste fideles, krásné dvě vánoční písně A. Michny z Otradovic a foersterovy Vánoce. A po provedení České mše vánoční byl koncert zakončen tradičně písní Tichá noc a Narodil se Kristus Pán. Na tvářích obecenstva i účinkujících bylo patrno, že podlehli tomuto krásnému vánočnímu vytržení ze všednosti a že všechna ta odříkání a strasti při uskutečňování tohoto hudebního zážitku se rozplynuly v radosti.

A tak, když se zima zeptala, co jsme dělali v létě, mohli jsme s klidem v duši odpovědět „radost jsme si dělali“. Všem, které k této radosti jakkoli přispěli Děkujeme!