Velký úspěch v Itálii

Před polednem jsme byli v Clusone. Oči, ještě plné překrásných pohledů na alpské vrcholy s pohádkovými panoramaty horských obydlí a jezer, se nám rozšířily úžasem nad schopnostmi řidičů protáhnout velký autobus úzkými a křivolakými uličkami. Zejména v Parre, kde mistrně zaparkovali před hotelem Belvedere, se náš úžas přerodil do obdivného potlesku. Zde nám hostitelský sbor vybral ubytování v překrásném horském městečku, sevřeném v půvabném panoramatu alpských vrchů a skal ústících do clusonského údolí.

Od tohoto okamžiku jsme byli vtaženi do kolotoče programu připraveného organizátory tak mistrně, že jsme - provázeni členem hostitelského sboru CORO IDICA a překladatelem - neměli čas ani vydechnout.

Ještě týž den jsme absolvovali uvítání presidentem hostitelského sboru v Clusone, a s ostatními účastníky VII. Mezinárodního festivalu pěveckých sborů jsme shlédli večerní koncert na oslavu 5O. výročí vzniku tohoto sboru, kdy po dokončení jeho vystoupení byl v rámci oslav rozkrájen obrovský dort s 5O svíčkami, jejichž plameny zpěváci společným dechem sfoukli. Každý z diváků byl pak při východu touto sladkostí obdarován. Pochutnávali jsme si na něm při ohňostroji, který velkolepými barvami okouzlil tisíce přihlížejících zpěváků z celého světa. Přijelo téměř 7O sborů. Uvědomovali jsme si ten večer, jak mimořádné bylo, že jsme byli - podle nahrávky- my Slavíci z Pacova vybráni k účasti jako jediní z České republiky. Mysleli jsme na našeho dirigenta prof. Stanislava Pešičku, který pro potíže s páteří musel zůstat doma. Zejména Mgr. Lenka Klátilová, na níž tím padla tíha dirigování, si jistě pod miriádami jisker ohňostroje přála, aby tam stál s námi. A nejen on, ale i náš první dirigent Karel Zamrazil a Ing. Josef Kocourek, jehož přičiněním jsme na stejných místech stáli a účinkovali před patnácti lety. Cestou zpět se naše mlčenlivé pohledy vzájemně dorozuměly:. . . . duchovně jsou tu jistě přítomni.

Druhý den jsme se po dopoledním programu ocitli v barevném průvodu v ulicích Bergama, kde díky majákům policejních aut a motocyklů se podařilo protlačit do centra města desítky autobusů se zpěváky v dopravní špičce, takže zatímco průvod krojovaných, zpívajících sborů procházel ulicemi města, doprava byla zcela ochromena. Obyvatelstvo však potěšeně průvod zdravilo. Za doprovodu dechové hudby a mažoretek se všichni shromáždili na čtvercovém nádvoří radnice, kde představitelé města Bergama přijali zástupce a dirigenty sborů. Vedle nás stojící zpěváci z Columbie zaujala vlajka města Pacova a ČR i informace, že pocházíme z centra Evropy.

V podvečer jsme se zase pomalu probíjeli autobusem k městečku FONTENO. V kostele s krásnou akustikou jsme absolvovali zvukovou zkoušku a zahájili večerní koncert. Celodenní únava opadla a sbor reagoval na Lenčina gesta pozorně. Reakce italského obecenstva po jednotlivých písních je nepopsatelná a zejména po Ave Maria F. Biebla se potlesk změnil v ovace. Repertoár sborů z Padovy a dalších částí Itálie, které následovaly, nás okouzlil. Lence se při tom rodil v hlavě program na další večery, neboť jej musela operativně sestavit vždy podle prostředí a nových spoluúčinkujících. Kolem půlnoci se všichni zpěváci setkali na místním hřišti. Teprve zde jsme si uvědomili, na jak malebné místo se s námi autobus vyšplhal. Domy, protkané příkrými uličkami téměř 1000 m nad mořem, dovolily chodcům pohyb jen díky nepřebernému množství schodů, Vtipně přilepené ke skále s malými, slavnostně nazdobenými dvorečky s vlaječkami zemí všech zúčastněných sborů a měkkým osvětlením působily přímo pohádkově. Tato výzdoba byla v každém ze 40 městeček, kde sbory z celého světa vystupovaly.

Znalost italských písní se nám při osobním kontaktu vyplatila. Obdrželi jsme mnohá pozvání od nadšených dirigentů italských sborů, kteří velmi srdečně Lence blahopřáli k našemu výkonu. Další večer při koncertu ve FINO DEL MONTE se stalo, že na přání pořadatele festivalu byl Slavík přeřazen na samý konec večera. Akustika kostela úžasně pozdvihla zvuk našich písní - duchovních i lidových. Obecenstvo, které do posledního místečka zaplnilo chrám, nás překvapilo hrobovým tichem při poslechu a hromovým aplausem na konci každé skladby.

Tento den však byl poznamenán také tragickou smrtí jednoho z mladých organizátorů festivalu. Ve jménu památky Battisty Olmo měl Slavík tu čest zazpívat na konci tohoto koncertu. Přidali jsme italskou píseň, kterou jsme ještě včera zpívali tak lehce - při vínečku. Reakce obecenstva byla tak emotivní, že nás všechny dojala. Tak je to s písní. Vyjádří radost i smutek. Na půlnočním setkání s účinkujícími sbory - dětským BELCANTO z Polska a skvělými pěvci z Adrie a Petosina, byla naše dirigentka přímo v zajetí ostatních sbormistrů. Opět obdržel sbor mnohá pozvání.

Cestou do hotelu jsme cítili velký vděk pořadatelům tohoto festivalu a v duchu jsme smekali před organizací zkoušky na gregoriánský chorál a ostatní skladby, připravované na nedělní mši. Na zkoušce se sešlo kolem 60 sborů z 22 zemí- od Estonců přes Francouze až po Columbijce. V 10 hodin dostali zpěváci noty, které neznali. Bone Jesu, Messa De Angelis, Alleluia. Mozartovým Ave verum byla zkouška zahájena a na oběd všichni odcházeli do svých hotelů s pocitem, že společnou řečí hudby lze zvládnout mnohé.

Sobotní dopoledne bylo ve znamení velkého setkání všech dirigentů a presidentů sborů v romantickém renesančním zámku Palazzo Fogaccia - sídle hlavního sponzora festivalu. Zpěváci měli možnost prohlédnout si celé město, starobylé chrámy a jiné historické památky. My jsme měli možnost prohlédnout si i soukolí starého orloje a zazpívat, jen pro sebe v Bazilice P. Marie a prohlédnout fresku Della Morte. Zbyl čas i na italskou zmrzlinu která v prosluněných uličkách dýchajících historií tak chutnala. Odpolední průvod překonal všechna naše očekávání. Ulice plné přihlížejících. Okna i balkony byly zcela zaplněny mávajícími a tleskající obyvateli. Průvod hýřil pestrostí krojů, melodiemi z celého světa, vlajkonoši v renezančních krojích vyhazováním praporců vytvářeli dojem barevných plamenů. Naše české písně od Okolo Hradce až po Škoda lásky byly vždy nadšeně pozdravovány. Celí rozesmátí jsme nasedali do autobusu a cestou na večerní koncert jsme živě sdělovali jeden druhému dojmy z průvodu. Autobus s námi stoupal po serpentinách a veselý hovor rychle utichal. Hluboké ticho posléze provázelo mistrné tahy řidiče, který musel v několika serpentinách opakovaně couvat v úzké zatáčce těsně nad propastí, aby vmanévroval vozidlo do pokračování uzoučké silnice. Oddechli jsme si až v městečku SCHILPARIO, kde jsme měli poslední večerní koncert. Absolvovali jsme prohlídku muzea starého hamru a hornictví. Sami jsme mnozí na těle cítili v té chvíli takovou únavu, jako bychom tu těžkou práci hornickou vykonali právě sami. V Lenčině tváři se zračila starost, jaký výkon, takto unaveni, večer podáme. Místo další prohlídky města jsme zvolili večeři v trávě s pohledem na podvečerní stíny zahalující pozvolna městečko v údolí. Povzbuzení dirigentky při zvukové zkoušce přece jen zmobilizovalo naše síly, a tak koncert dopadl dobře. Malý sbor Slavíka opět obecenstvo uchvátil a velký sbor písněmi Lukáše, Biebla a Halmy nabral síly na bezpočetné zatáčky cesty do hotelu.

Zážitky z nedělní mše se dají jen stěží popsat. Pod ohromným baldachýnem stanu se promísili zpěváci všech sborů s obyvateli města Clusone. Gregoriánské chory a zejména Mozartovo Ave verum se ozývaly z hrdel zpěváků po celém prostranství. Spojily se s modlitbami mše do jedné velké sounáležitosti. Pozitivní náboj takového shromáždění se uchová v člověku nadosmrti.

Při odpoledním matiné všech sborů jsme byli potěšeni a dojati. Nastoupili jsme na pódium a když naše dirigentka Lenka zvedla ruce k dirigování, musela je zase spustit. Naši příznivci způsobili, že se celý amfiteátr roztleskal dříve, že jsme začali zpívat. Za odměnu jsme jim tedy místo české písně zazpívali opět italsky, ale měli jsme co dělat, aby se nám hrdélka - stažená dojetím - rozezněla. Ještě jsme si trochu poplakali během loučení s naším překladatelem Martinem při písni O řebříčku zahradnický, kterou měl rád, ale o níž nevěděl, že jej může také i dojmout.

My už víme, co písně dokáží. Dopřáli jsme si jich dobrou míru cestou zpátky. Při pohledu na ubíhající krajinu hor a městeček a stříbrolesklou hladinu horských jezer při zapadajícím slunci jsme s povděkem mysleli na všechny, kteří nám ty krásné prožitky umožnili.