Svátek sborového zpěvu

Koncert pořádaný Unií českých pěveckých sborů byl, jako součást celoročního festivalu sborového umění nazvaného Musica Coniuncta Pragensis, podpořen Ministerstvem kultury ČR a Nadací Františka Augustina Urbánka a navazoval na Sjezd Unie českých pěveckých sborů, který se po celý den v těchto prostorách rovněž konal.

Zatímco Sjezd v mnohém ukazoval ještě slabiny v chápání demokracie u delegátů – pěvců z celé republiky, závěrečný koncert Sjezdu a večerní koncert naopak ukázaly, že silnou stránkou českého pěveckého hnutí je jeho pěvecký potenciál včetně české sborové literatury a sbormistrovského mládí, které dokáže strhnout k neobyčejným výkonům.

V podání sboru Iuventus paedagogica zazněly skladby českých skladatelů nejen v odborných kruzích známé – Šípek, Prsten z Moravských dvojzpěvů Antonína Dvořáka, Žal, Pastýři na jaro z Deseti zpěvů pro ženský sbor Josefa Suka, ale i méně známé – Mořena Bohuslava Martinů, Lucerna Domini Zdeňka Lukáše a výběr ze Čtyř moravských písniček Jiřího Temla. Všechny uvedené skladby vyzněly v podání našeho vrcholného ženského sboru tak, že i laik se musel zamilovat do zvuku, který se linul z úst pedagogického mládí. Právě na těch nejznámějších skladbách mohl posluchač sledovat onu úžasně pečlivou a citlivou práci sbormistryně Ivany Štíbrové s partiturou. Dynamické rozdíly a jejich přechody byly s naprostou samozřejmostí sborem prezentovány, aniž by bylo potřebí velkých gest a upozorňování. I hráčky doprovázejících nástrojů (klavír Magda Křesálková a Zuzana Jaklová, flétna Magdaléna Bílková), i barytonové sólo Michala Havlíčka tvořily jednotný zvukový a výrazový celek s uváděnými skladbami. A v tom bylo i kouzlo úspěšného provedení.

Dokonalým kontrastem k prožitku předcházejícímu byl již pouhý nástup dětského sboru Koťata, přípravného oddělení sboru Radost Praha. V působivých šatičkách nastoupily děti k provedení skladeb Iva Bláhy, Jana Málka, Petra Ebena, U. N. Mukaillena, Jana Hanuše a Věroslava Neumanna. Skladeb, jejichž texty hýřily vtipem a dětskou hravostí se slovy a přivedly děti i k intonačně přesnému dětskému zpěvu, v němž byl i muzikantský vtip a kouzlo. Sbormistryně Helena Lisá do tohoto muzikantského čarování zapojila i členky souboru Radost, dětskou sólistku na zobcovou flétnu Annu Růžičkovou a o něco starší sólistku Lucii Veselou. Mnohé posluchače zaujal právě zajímavý kontrast zpěvu dětí a čistého zpěvu dětské sólistky. Dětská radost ze zpěvu tak přecházela i na posluchače.

Ti byli dalším sborem – tentokrát smíšeným pěveckým sborem uvedeni do zcela jiné nálady. Sbor Laetitia zazpíval málo známé Čtyři balady Vítězslava Nováka. Ranoša a Nešťastná vojna se občas v repertoáru sborů objevují, ale další – Zakletá dcera a Vražedný milý – slýchám jen velmi zřídka. V tomto celku nepůsobily skladby tak ponuře, jak bychom podle textů očekávali. Smíšený sbor, výborně hlasově fundovaný, působil jako jednolité těleso s přirozenou dominancí ženských hlasů. Zde se uplatnily zejména soprány, jejichž krásný kulatý tón dodával lesk celému sboru. Z projevu sboru byl patrný prožitek zpěváků, který se přenášel i na publikum. Celý tento cyklus Čtyř balad řídila budoucí absolventka Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy Lea Šebešová a řídila jako zkušená sbormistryně. Právem si zasloužila ovace obecenstva, stejně tak jako sbor, který řídila namísto jeho uměleckého vedoucího Romana Michálka, jemuž tím připadla jen role zpěváka a organizátora celého tohoto krásného koncertu. Obecenstvo mělo možnost i vyslechnout promyšlené průvodní slovo celým koncertem s úst pana Dr. Rajmona. I jemu patří dík za umocnění tohoto svátku sborového zpěvu.