Koncert plný smíchu

Dramaturg koncertu, patrně sám sbormistr Ivan Zelenka, zvolil pro první část koncertu skladby tradiční – Cantate Domino (Zpívejte Hospodinu píseň novou) Hanse Lea Hasslera a Salve Regina (Zdrávas Královno) Karla Blažeje Kopřivy. Tyto dvě velmi známé polyfonní skladby, druhá s nevtíravým klavírním doprovodem, byly zazpívány s lehkostí, intonační i rytmickou přesností a výrazem jásavých oslavných písní. Z hudby XX. stol. zvolil dirigent pro svůj sbor skladbu Randalla Thompsona s prostým názvem Alleluia (původně hebrejské zvolání Chvalte Hospodina). Na tento jednoduchý text vytvořil americký skladatel obdivuhodné dílko, založené na zvukomalbě znějících zvonů. Těsné akordy čistě zpívajících ženských hlasů a jejich dynamická pulzace v jednotlivých hlasových skupinách vytvářela zcela věrný zvuk kývajících se zvonů při sváteční bohoslužbě. A rezonující prostory dvorany muzea, dříve chrámové prostory, tento dojem jen umocňovaly.

Dalšími účinkujícími byla děvčátka a jeden kluk DPS Slavíček Praha, o němž se posluchač z programu dozvěděl jen to, že je řízen Lenkou Farkačovou. Pouze stálým návštěvníkům a posluchačům koncertů PSPU je tato sbormistryně známa jako zpěvačka – sólistka. Měla jistě velký úkol, s tak malými dětmi zvládnout vícehlasé skladby dvou vrstevníků Františka Xavera Brixiho – Vivat pater (Ať žije otec) a Wolfganga Amadea Mozarta – Ave verum corpus (Pozdraveno budiž Tělo Páně) a Agnus Dei (Beránku Boží) dokonce i v latině zpívaných. Nelze se proto divit ani dětem, že jejich zpěv nevyzněl přesvědčivě. Zkrácená verze kantáty současného skladatele Františka Xavera Thuriho – Naučné vzbuzování o školním cvičení vnesla do vystoupení dětí přece jen oživení. Již věděly, o čem zpívají.

Třetí díl patřil opět Pražským učitelkám. S jistou dávkou virtuozity byla přednesena skladba Zdeňka Lukáše Věneček. Skladba je stálicí na repertoáru nejen PSPU, ale dnes už i zahraničních sborů. Cyklus 5 sborů Javorové housle skladatele Vadima Petrova, jako celek byl premiérou. Vyzrál v péči sboru provedením nejprve posledních dvou částí, nyní celého cyklu, až k dnešní dokonalosti, kdy sbor ukazuje celý bohatý rejstřík intonační i výrazový. Přítomnost skladatele zvýraznila jen úspěch tohoto provedení.

S jistou dávkou zvědavosti byla očekávána další premiérová skladba. První souborné provedení cyklu Uleželé želé – žertovné zpívání pro malé i velké na verše Jiřího Dědečka. Životní kredo všestranného umělce, sbormistra Ivana Zelenky, autora této ferie, dávalo tušit, že půjde o slovní hříčky a hudební žerty, tentokrát zpívané rozesmátými zpěvačkami, které se jimi jistě pochlubí svým dětem. I publikum se tentokrát bavilo básničkami Jiřího Dědečka, prošpikovanými slovními hříčkami a hudbou Ivana Zelenky. V mnohém mi připomnělo podobné skladbičky Václava Kálika, které naše Sdružení také tak rádo zpívalo. Dodnes si mnozí pamatují ty vtipné básničky a snadno zapamatovatelné melodie. A to byl jistě i záměr skladatele.

Kantáta Bohuslava Martinů Otvírání studánek byla zlatým hřebem Jarního koncertu PSPU a DPS Slavíček Praha. Myslím, že posluchač, který o sobě tvrdí, že ji již dokonale zná, nemá pravdu. Přinejmenším má vždy jiný zvukový háv, daný jiným seskupením interpretů, jiným sbormistrem. Zde třeba posluchače zaujal svým hlasem barytonista Petr Dolejší a recitátor Petr Stach. Oba však byli ve zvukovém stínu doprovázejícího ansámblu, rovněž výborně hrajícího. S nemenším zájmem byly očekávány dvě dětské sólové interpretky Michaela Babičová a Anna Štádlerová. Obě obstály na výbornou. Pamatuji na provedení s prof. Janem Kühnem, Miroslavem Doležalem a Kühnovým dětským sborem, na provedení s prof. Antonínem Šídlem, nedávno jsem slyšel totéž s prof. Janem Kasalem. Vždy může posluchač něco nového objevit na skladbě, o níž si myslí, že ji notoricky zná. Vždy může nové provedení něčím potěšit. Tak tomu bylo i na tomto úsměvném koncertě.