Stašek 100, vzpomínáme na legendu českého dětského sborového zpěvu

Čestmír Stašek (21. srpna 1926–8. března 2020)

Narodil a vyrůstal v Praze ve středostavovské rodině. Otec Karel Václav Petr Stašek

byl bankovním úředníkem a matka Marie Stašková, roz. Fraňková, účetní.

Po absolvování docházky do nižšího gymnázia v Praze (1937–1941) a vyšší

průmyslové školy elektrotechnické (1941–1945) své hudební vzdělání rozvíjel

nejprve mimo vzdělávací instituce – byl soukromým žákem profesorů Vladimíra

Polívky (klavír), Jana Bedřicha Krajse (varhany), Otakara Jeremiáše (skladba),

Vojtěcha Bořivoje Aima (sborový zpěv, dirigování) a Jaroslava Koláře (trubka).

V 50. letech 20. století složil státní zkoušku z klavíru a hudební teorie a v roce 1964

byl přijat k dálkovému studiu hudební výchovy a nástrojů na katedře hudební vědy

Filozofické fakulty Univerzity Karlovy u Petra Ebena, Zdeňka Košlera a Bohumila

Kulínského. Studium ukončil v roce 1970.

Od roku 1945 působil jako pedagog na všech stupních škol. Rozvoji sborového

zpěvu se věnoval i jako přednášející na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a

lektor mnoha sbormistrovských kurzů a seminářů.

První sbormistrovské zkušenosti získal s Mosteckým dětským sborem, který založil v

roce 1946. V roce 1948 založil Pražský dětský sbor a vedl jej nepřetržitě až do roku

2009. V letech 1973–1990 působil také jako sbormistr Dětského pěveckého sboru

Československého rozhlasu.

S Pražským dětským sborem i Dětským pěveckým sborem Československého

rozhlasu absolvoval stovky koncertů doma i v zahraničí a získal vítězství i další

úspěchy na sborových festivalech (např. Ostrava (1957), Havířov (1967), Celje

(Slovinsko, 1969), Nantes (Francie, 1987), Szekesfehérvár (Maďarsko, 1990), Lecco

(Itálie, 1992), Lindenholzhausen (Německo, 1993), Des Moines (USA, 1993),

Roodepoort (Jihoafrická republika, 1995), Neerpelt (Belgie, 1998)).

S oběma sbory natočil také přes 600 nahrávek pro Československý rozhlas, Český

rozhlas a Československou televizi, vydal několik zvukových alb a spolupracoval při

filmových a televizních natáčeních.

Vedle dětských sborů řídil smíšený sbor mládeže Mikrochor, Smíšený sbor rodičů a

přátel Pražského dětského sboru, Pražský dámský a Pražský dívčí sbor. Celkem

prošlo sbory pod jeho vedením přes 7000 dětí a dospělých.

Je autorem řady odborných článků, publikací a učebnic.

Za svou činnost byl opakovaně oceněn, např. Cenou Františka Lýska (1990),

Stříbrnou medailí hlavního města Prahy (1999), Cenou Bedřicha Smetany (2001),

Cenou ministerstva kultury (2005) či cenou Senior Prix udělovanou Nadací Život

umělce (2015).

V roce 1967 se oženil s Alenou Horáčkovou (svědkem jim byl Petr Eben). Mají spolu

dceru Marcelu (1969) a syna Martina (1976).

(cs.wikipedia.org)