PhDr. Jiří Skopal

Vyzbrojen pedagogickými i sbormistrovskými zkušenostmi z rodné oravy započal – aniž to tušil či plánoval – revoluci v oblasti dětského sborového zpěvu. Jeho autoritativní jednání, které bylo rovněž plné zájmu a nadšení brzy zmotivovalotehdejší děti ke zvýšenému zájmu o práci ve sboru a snaze dosahovat stále lepších a lepších výsledků. Už po dvou letech nadšené soustavné práce vykročil úspěšně sbor na dlouhou cestu s jasným poselstvím – ukazovat krásu hudby a dětského sborového zpěvu.

Říká se, že sbor je obrazem svého sbormistra, neboli jaký je sbormistr, takový je i sbor. Probereme-li se dnes již mnoha sborovými kronikami DS Jitro, můžeme jen žasnout, kolika úspěchů za dobu své existence sbor dosáhl, kde všude účinkoval, co všechno stovky jeho absolventů zažily a čím prošly. Jak s tím vším souvisí osobnost sbormistra prof. Skopala?

Jestliže jste aspoň jedenkrát byli účastni koncertního vystoupení tohoto sboru, mohli jste pocítit nesmírné charisma, které vyvolává už pouhá sbormistrova přítomnost. Je to citlivý člověk s vrozenou touhou po dokonalosti, souladu s hudbou i těmi, kteří ji interpretují. Je hudbou a prožitkem doslova prosycen a má dar přenést to všechno i na svoje zpěváčky a posluchače. Koncerty Jitra jsou hlubokým, niterným zážitkem duše každého, kdo chce mít srdce otevřené. Děti zpívající na pódiu donutí sbormistr vydat ze sebe všechno a přidat ještě něco navíc, něco, o čem většina z nás ani neví, že to v sobě má. Autentičnost interpretace skladeb v jejich společném podání je fascinující a odhalí člověku, že v jeho nitru, o kterém si myslel, že ho dobře zná, jsou skryty neskutečné pocity, které jej dokáží dovést až k slzám nebo aspoň k nesmírnému dojetí či radosti.

Věnovat se sborovému zpívání není jen a jen o hudbě. Je to také o lidech samých. Pro pana sbormistra byl každý jednotlivec vždy tak důležitý, že by raději odložil třeba i běžnou zkoušku, kdyby věděl, že na ní nemohou být všichni zpěváci. Vždycky se snažil svoje "děti" vychovávat, a to nejen k hudbě. Jeho pedagogické a psychologické zkušenosti ukázaly cestu a řešení nejednomu ze zpěváků, a každý z nich si odnesl větší či menší kus "otcovského dědictví" do svého dalšího života. Spousty absolventů jsou dnes samy hudebními pedagogy, sbormistry či vstoupily na sólovou pěveckou dráhu, a většina jich s dojetím vzpomíná na léta strávená náročnou prací v domovském dětském sboru i na svérázné výchovné metody sbormistrovy.

Řekli by vám, kdybyste se jich zeptali, že je to úžasný člověk a jedinečný sbormistr – Pan sbormistr. Celý svůj život bere jako velkou výzvu. Tvořit, pomáhat, obdarovávat, ukazovat cestu, své svěřence někam dovést.

Řekli by vám, že svůj dar být sbormistrem se vším, co k tomu náleží, využívá vždy ku prospěchu všech kolem sebe a neskrývá jej před světem jako nedotknutelný poklad.

Jistě by řekli, že s ním zachází s láskou, pokorou, opravdovostí a je si dobře vědom jeho cennosti. Dává jej bez rozpaků nebo neochoty k dispozici všem, kteří si přejí být takto obdarováni.

A také by vám řekli, že je to čestný a spravedlivý člověk, který nezná sobectví, ale především neúnavnou práci v plném nasazení po více než pětadvacet let strávených mezi zpěváky dětského sboru Jitro. Je náročný k ostatním, ale i k sobě, protože kdo by se spokojil s pampeliškou, když už jednou přivoněl k růži? A tak ho nenaplněná touha umělce žene dál a dál a strhává svým nadšením všechny, kdo mu chtějí stát poblíž. Přesto tato autorita a významná osobnost sborového světa zůstává skromným a srdečným člověkem milujícím děti a práci s nimi.

Přeji panu sbormistrovi i všem jeho zpěváčkům, aby strávili ještě mnoho let při společné práci v nadšení, soudržnosti a té zvláštní nedefinovatelné atmosféře, která dělá JITRO právě JITREM.