Velké jubileum známé liberecké sbormistryně

<#>PhDr. Věra Sokolová<#> (nar. 13. 10. 2021, Kolín)

Své dětství prožila s rodiči a starším bratrem v Kolíně a jejím přáním bylo studovat na konzervatoři v Praze. V době přijímacích zkoušek se však odehrál atentát na Heydricha a kvůli dopadům na české občany se ji rodiče báli do Prahy pustit. Zlomenina ruky, která jí špatně srostla, jí neumožnila splnit ani její další sen, studovat hru na klavír na AMU. Vystudovala tedy Pedagogickou fakultu UK (obor Hudební výchova pro 3. stupeň škol) a krátce pracovala na odboru uměleckých škol Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy.

To už rodina žila v Liberci, kam se v září 1945 z Kolína přestěhovala. Věra vzpomíná, jak v roce 1947 nastudovali na gymnáziu dětskou operu Václava Trojana Broučci, kde zpívala Berušku, Verunku, a když šla při premiéře na jeviště, její maminku přímo z divadla odvezli do porodnice, kde se jí narodila sestra Alexandra.

V Liberci Věra pracovala na krajském kulturním středisku. Tam se seznámila s budoucím manželem Františkem Sokolem, který se stal později dlouholetým ředitelem známého Naivního divadla. Vzali se v roce 1957 a v roce 1958 se jim narodila jediná dcera.

Věra se stala členkou sboru Ještěd, v němž nejen zpívala, ale hlavně pomáhala jeho sbormistrovi Josefu Pazderkovi v přípravě sboru, např. před zájezdem na soutěž do Anglie. Po sbormistru Pazderkovi převzala později komorní sbor, s nímž studovala moderní, náročné skladby a sklízela velké sbormistrovské úspěchy.

Pedagogicky působila i na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem, externě vyučovala hru klavír a asi 10 let působila na Střední pedagogické škole v Liberci, kde v roce 1976 založila školní sbor. Z něho pak na podzim roku 1983 vznikl asi třicetičlenný Ženský komorní sbor Cantemus. Společenská potřeba a uplatnění sboru vyžadovaly od počátku velkou šíři repertoáru. Proto sbor studoval a koncertně prováděl díla různých slohových období, i když převaha jeho repertoáru spočívala ve sborové tvorbě 20. století.

V roce 1985 získal sbor Cantemus Zlaté pásmo a titul absolutního vítěze v ústředním kole Písní přátelství v Příbrami. V roce 1986 byl hostem berlínského televizního vysílání a koncertoval v dalších městech NDR. V témže roce získal rovněž 2. místo na Festivalu

sborového umění v Jihlavě. V roce 1987 byl sbor Cantemus nominován na známý Mezinárodní festival pěveckých sborů ve francouzském Tours, odkud si přivezl nejen 1. místo ve své kategorii, ale i Cenu publika. V roce 1988 uskutečnil sbor koncertní zájezdy do NDR, Polska (natáčení pro polský rozhlas) a do maďarského Veszprému, kde se nejen zúčastnil Festivalu romantické hudby, ale kde Věra Sokolová vedla mezinárodní ateliér ženských pěveckých sborů. V roce 1989 vystupoval Cantemus opět v NDR a zúčastnil se festivalu v italském Pergine. V roce 1990 se stal vítězem ve své kategorii na Pražských sborových dnech a Věra Sokolová získala navíc Zvláštní cenu poroty za vynikající sbormistrovský výkon. Úspěšný byl komorní ženský sbor Cantemus i na mezinárodní sborové soutěži v italském Arezzu, kde ve své kategorii získal v silné konkurenci 2. místo.

V závěru téhož roku PhDr. Věra Sokolová svou práci se sborem ukončila. Avšak i po letech je stále v kontaktu se svými bývalými zpěvačkami a činnost sboru Cantemus pečlivě sleduje. Její úspěšnou sbormistrovskou činnost ocenila Unie českých pěveckých sborů oblastní sbormistrovskou Cenou Josefa Pazderky.