Pěvecká přátelství nerozloučila ani současná pandemie.

Zpěv patří mezi múzické činnosti, přináší potěšení jak interpretům, tak vnímajícímu posluchači, pro něhož je zdrojem uměleckého zážitku. Píseň doprovází člověka po celý život – od raného mládí až do stáří. Vypovídá o radostech i bolestech, učí vnímat krásy přírody, buduje vztah k vlasti, oslavuje nejvznešenější cit, jímž je láska. A když se k jednomu hlasu přidá další a další, pak vzniká nádherný souzvuk, jenž lahodí uchu naslouchajícího. Aby opravdu vše mohla píseň vypovědět a aby se dotkla srdce vnímajího jedince, není až tak snadné. Kázeň, píle, osobní zaujetí, trpělivost, ochota obětovat volný čas jsou vedle hudebního nadání každého člena základem úspěchu sborového zpěvu, v němž melodická linka spolu s harmonií nádherně umocňují vznešená slova básníků. Ševelí jako vánek, dokáže i burácet. Kultivuje posluchače a vede je k rozpoznání skutečných životních hodnot – dobra, pravdy a krásy. A to vše pod rukama citlivých dirigentů, kteří interpretovaným sborovým skladbám dávají duši.

To plně platí pro přátelská, vpravdě bratrská umělecká tělesa – Pěvecké sdružení moravských učitelů (PSMU) i v letošním roce jubilujícího Speváckeho zboru slovenských učiteľov (SZSU). Oba sbory mají dlouholetou tradici – z pohledu dnešního člověka jsou věkovité. V letošním roce 2021 PSMU vstupuje do 118. koncertní sezóny a jeho mladší bratr SZSU si připomíná spolu s širokou slovenskou uměleckou i občanskou veřejností své kulaté jubileum – 100 let od svého založení. Je obdivuhodné, že oba přední sbory – z Moravy i ze Slovenska – nadále udržují vysokou úroveň sborového zpívání s mladickým entuziasmem jak na domácích, tak i zahraničních koncertních pódiích, získávají uznání v mezinárodních přehlídkách a soutěžích, úspěšně prezentují kulturu svého národa.

Je třeba připomenout, že od počátku spojovala členskou základnu obou sborů učitelská profese. Jak tedy nevzpomenout všech kantorů i z dávných dob, kteří byli ve městech i v nejzapadlejších vesničkách nositeli kultury, vzdělanosti, kteří rozvíjeli hudebnost dětí a mládeže, vedli místní pěvecké sbory i menší hudební tělesa, byli varhaníky. Naplňovali tak plně význam slova označujícího svou profesi – kantor (od cantare – zpívat).

Umělecká činnost PSMU byla rozhodující pro založení obdobného kvalitního uměleckého tělesa na Slovensku. PSMU v r. 1903 založil v Kroměříži prof. Ferdinand Vach z absolventů tamního učitelského ústavu. Po úspěšném červencovém koncertu v sále Nadsklepí bylo rozhodnuto nadále pokračovat, což znamenalo sjíždět se ke zkouškám a koncertům z různých míst celé Moravy. Mezi klíčové události patří setkání s Leošem Janáčkem, který v r. 1904 se zúčastnil koncertu PSMU ve Veselí nad Moravou, stal se velkým jeho obdivovatelem a osobním přítelem Vachovým. Janáček rostl se Sdružením a Sdružení s Janáčkem, o čemž svědčí náročné kompozice na texty Petra Bezruče – Kantor Halfar, Maryčka Magdónova, později též Potulný šílenec na slova Thákurova věnované a interpretované Moravskými učiteli. Brzy po svém založení PSMU koncertovalo v zahraničí. Překonalo i období 1. světové války, která zdecimovala členskou základnu, i když ani v těchto časech Moravští nepřestávali zpívat. Po vzniku samostatné Československé republiky se členská základna stabilizovala. V historických análech SZSU můžeme objevit zprávu o zájezdu učitelů Trenčianské župy v r. 1920 do Prahy, kde PSMU uspořádalo koncert a jejich dirigent Vach vedl nostrifikační zkoušky. Přítomní hosté ze Slovenska byli natolik nadšeni, že je to pak motivovalo k založení obdobného sboru na Slovensku. V témže roce PSMU vystoupilo 7. 11. 1920 v Trenčíně. Vznikl přípravný výbor a o řízení byl požádán uznávaný bratislavský hudební pedagog Miloš Ruppeldt, který nabídku přijal a začal s budovanou členskou základnou zkoušet. A to byl počátek celoslovenského, národního, mužského, učitelského a reprezentačního pěveckého tělesa, jež bylo oficiálně založeno 2. 3. 1921. SZSU poprvé v Čechách vystoupilo na koncertech v Praze a Pardubicích v r. 1926.

Nabízí se otázka, co všechno dále spojuje oba pěvecké sbory? Na prvém místě je to skvělé umělecké vedení, které zaručuje byť – v amatérských podmínkách – skutečně profesionální výkon. Jak nevzpomenout dirigenty PSMU – Ferdinanda Vacha, Jana Šoupala, Antonína Tučapského, Oldřicha Halmy, Lubomíra Mátla, který zesnul v nedožitých 80 letech 9. 8. 2020, i současného dirigenta Jiřího Šimáčka – i dirigenty SZSU Miloše Ruppeldta, Jána Cikkera, Jána Strelca, Jána Valacha, Juraje Haluzického, Petra Hradila i současného dirigenta Štefana Sedlického.

Také sborový repertoár – v případě PSMU jsou to sborové skladby Eugena Suchoně, Alexandra Moyzesa, Luboše Bernáta, úpravy slovenských lidových písní, SZSU zase představuje díla českých skladatelů Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Josefa Bohuslava Foerstra i úpravy českých a moravských lidových písní.

Oba sbory sledují uměleckou činnost bratrských partnerů a radují se z možnosti společného setkávání, která se významně rozvinula po skončení 2. světové války a mnohá mají reciproční charakter. Moravští učitelé vždy s vděčností přijímali pozvání do Domova Speváckeho zboru slovenských učiteľov v Trenčinských Teplicích, který se mnohokráte stal místem prázdninových zkoušek i krásných setkání s partnerským sborem Slovenských učiteľov. Oba sbory úspěšně prezentovaly domácí sborovou kulturu na mezinárodním festivalu pěveckých sborů v estonském Tallinu v r. 1995. Spolupráce obou sborů dává možnost společně koncertovat a přátelsky se setkávat jak v Čechách a na Moravě, tak i na Slovensku. Všechno zde vyjmenovat nelzet, nicméně mnohá vystoupení nám utkvěla v paměti. Jako např. při oslavách 30. výročí založení SZSU v r. 1951, v letním čase r. 1979 v nádherném koloritu historické Levoče, následně pak na Moravě v témže roce i v r. 1984, v r. 1993 pak společné vystoupení v kostele sv. Hedviky v Opavě a samostatné vystoupení SZSU při mši sv. v katedrále Božského Spasitele v Ostravě. Nezapomenutelnou byla účast na žilinském festivalu Voce Magna v r. 2015 a společná interpretace vynikající kompozice Luboše Bernáta Tretia kniha Žalmov za skvělého řízení uměleckého vedoucího SZSU Štefana Sedlického. Tuto kompozici přijalo PSMU do svého repertoáru a za autorovy účasti skladba poprvé zazněla na lednovém koncertě v Ostravě r. 2016. Poslední vzájemné setkání obou spřátelených sborů se uskutečnilo v závěru roku 2019 v Orlové a v Českém Těšíně.

A co ještě spojuje oba sbory – PSMU i SZSU? Je to vzájemné přátelství mezi oběma uměleckými tělesy i přátelství mezi jednotlivými členy našich uměleckých kolektivů. Jsme vzdáleni, ale víme o sobě, a to je dobře. Ctíme a rozvíjíme tradici našich otců zakladatelů. Jsme sice v daném čase omezeni covidovou pandemií, ale věříme v návrat času, který umožní opět zpívat pro naše potěšení i pro radost našich posluchačů. Obě tělesa ve své historii prožila chvíle vzletu i pádu, čas války i diktátu moci. A obstála.

Když se českému básníku Františku Halasovi v kruté době r. 1942 narodil syn, napsal báseň Ladění – narození dítěte se jménem František jej naladilo ke vzpomínkám, dalo mu novou nadějeplnou sílu, což vyjádřil těmito slovy: „Ladičkou toho jména dávné se vrátilo, co do tmy zatlačeno. Buď pochváleno jméno. I kdyby na sůl nebylo, zahálet báseň nemá. Zpívat se musí.“

A proto, vážení přátelé,

i v dalších letech tedy zpívejte v radosti i pro radost!

Na mnoha léta!

Pěvecké sdružení moravských učitelů