Děti před rozhlasovým mikrofonem, za předním českým sbormistrem

Vydržel to od roku 1949 s Pražským dětským sborem 57 let. Takový rekord nesporně patří do Guinessovy knihy. A to ještě o čtyři roky dří ve založil na gymnáziu v Mostě svůj první sbor, když coby čerstvý maturant vstoupil s mladistvým elánem do stavu muzikantsko kantorského. Mezi těmi 57 lety si na 17 let přibral ještě sbormistrování Dětského pěveckého sboru Čs. rozhlasu. Vystřídal roku 1973 vynikajícího rozhlasového sbormistra a pedagoga Bohumila Kulínského. Tvůrčí zápal neopouští Čestmíra Staška, ani když předává své zkušenosti mladým sbormistrům nebo studentům pedagogické fakulty. Ptám se nejprve na jeho rozhlasové začá tky.Rok jsem se rozmýšlel, zda nabídku přijmout. Kladl jsem si podmínku, že současně povedu dál i svůj Pražský dětský sbor. Rozhlas mi tuhle dvojí činnost povolil s tím, že strana a vláda si přeje rozvíjení lidové tvořivosti mimo oficiální instituce a že tedy budežádoucí, abych „ve svém volném čase“ vedl i svůj amatérský dětský sbor, financovaný z jiných než státních prostředků. Dobrá, beru.Na schůzi rodičů se ukázalo, že děti i rodiče si přejí pokračování u téhož renomovaného sbormistra ve sboru, který se mezi tím přejme-noval na Bambini di Praga.Na první zkoušku přišly z dosavadního rozhlasového sboru dvě děti. Přivedl jsem tedy na pomoc svůj Pražský dětský sbor. Prvních natáčecích frekvencí se zúčast-nilo 6 zpěváčků rozhlasových a 24 z Pražského dětského sboru. Postupně se poměr obracel, až po roce mohl pracovat skutečný rozhlasový sbor.Současn ě se rozběhly pří pravné kurzy a chystaly se první veřejné koncerty pro rozhlasový mikrofon.Soudruzi z Pražské odborové rady nevěřili, že může jediný sbormistr zastat náročné vedení dvou sborů. To není možné, říkali nevěřícně, to jsou tytéž děti, jen v jiném stejnokroji. A sbormistr za to bere dvojí plat. Na dalším koncertu účinkovaly oba sbory, jeden v první polovině, druhý po přestávce. Zase podezření, že se děti o přestávce převlékají. Tak tedy – oba sbory vystoupí na tomtéž pódiu společně. Podařilo se a dvojnásobný ú spěch se dostavil. Jaké výhody vám přineslo nové působiště?V Pražském dětském sboru jsem si musel všechno obstarávat sám, jen s několika dobrovolníky, od rozmnožování not až po zajišťování dopravy a ubytování při zájezdech. O technické a organi-zační záležitosti se teď postarala profesionální instituce. Redakci hudebního vysílání pro děti a mládež tehdy vedla paní Helena Karás-ková a její nejbližší spolupracovník redaktor Miroslav Turek, kteří se oddaně věnovali práci pro děti, pečovali o programovou stránku, připravovali natáčení a vysílání. Administrativní problémy mistr-ně zvládala sekretářka paní Eva Schwarzová. A nevýhody?

Lze-li to tak nazvat. Nastala mi povinnost konzultovat s vedením redakce dramaturgii i plány kon-certů a zájezdů. Prostě stal jsem se zaměstnancem.Ale mohu potvrdit, že jsme neměli zásadní rozpory, vždycky jsme se dohodli, i když příkaz z vysokých míst vyžadoval zařazovat do programu skladby s povinně budovatelským obsahem. Osvědčilo se pravidlo o vlku a koze.Nesporným přínosem bylo, že rozhlas umožnil účinkování dětí s velkým orchestrálním tělesem, s rozhlasovými symfoniky, např. v Kytici nebo v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů, v Orffových Carmina Burana, v oratoriu Sylvie Bodorové Juda Makabejský či v Liverpoolském oratoriu Mc. Cartneyho na Pražském jaru. Sbory si zpravidla mohou udr-žovat stabilní repertoárový profil.Skladba se nastuduje, opakuje se na koncertech, na zájezdech, nový repertoár se doplňuje podle potřeby sboru a akcí, kterých se účastní. Rozhlasový sbor však musí reagovat na potřeby rozhlasového programu. Skladba se natočí , odvysílá, záznam se uloží do fonotéky a v případě potřeby se reprízuje. Proto do rukou rozhlasového sbormistra přicházejí stále nové skladby. Připomeňme, že oba Staškovy sbory inspirovaly vznik řady soudobých novinek. K autorům, kteří rádi oboha-covali náš program, patřili např. Jan Hanuš, Petr Eben a zejména velmi často Zdeněk Lukáš. Připra-vili jsme premiéry Jiřího Temla, Sylvie Bodorové, Otmara Máchy, Klementa Slavického, Ivany Loudové, Miroslava Raichla, Věroslava Neumanna a dalších autorů. Velmi rád si vzpomínám na spolupráci s Pavlem Jurkovičem, skladatelem, instrumentalistou a zpěvákem, s nímž jsme jako sólistou natočili úspěšné Zvědavé písničky Petra Ebena. Jeho přínos v použití orffovského instrumentáře jsem rád přijímal. Mimo cykly a jednotlivé písně vzniklo pro náš sbor i několik rozverných kantátek. Za všechny připomenu Vepřové hody nebo Červenou Karkulku Jana Málka.Mohlo by se zdát, že je Staškova dramaturgie zaměřena přev ážně na soudobou tvorbu. Ale v katalogu je zastoupena i hudba autorů 18. století – Mozart, Mysliveček, Kopřiva... Velikou oblast rozhlasových úkolů, které Stašek vždy rád plnil, tvoří lidová píseň v tradičních i moderních úpravách.Jakýmsi předstupněm ke složitějším úkolům byly drobnosti do školních pořadů hudební výchovy. Tyhle ukázky nevyžadovaly dlouhé studium, zato pohotovost ve zpěvu z listu. V pondělí jsem rozdal noty, ve středu se natáčelo, v následujícím týdnu redaktor smontoval pořad, který se bezprostředně nato vysílal. Děti se mohly přesvědčovat o smyslu své práce. Děti se rychle sží valy s nezvyklým prostředím rozhlasového studia. Jiná akustika než ve zkušebně, v sále nebo v chrámové prostoru. Lidé za sklem v režijní místnosti. Děti se naučí dodržovat dokonalou kázeň. Jakmile se rozsvítí červená, nesmí se nikdo ani pohnout. Mikrofon slyší každé přešlápnutí, zavrzání obuvi, každý hlasitější nádech. Ale někdy se pro zábavu objeví i jiné překážky. Moucha se usadí na mikrofonu, vrže pedál klavíru, zaburácí sbíječka ze sousední stavby. Anebo se ozve hlas režiséra: „Stop, ještě jednou od začátku.“ Už vím, čeho jsem se dopustil. V tvůrčím zápalu jsem příliš funěl nebo jsem si začal zpívat s dětmi. Skladba dozní a je ticho. Žá dný potlesk. Jaká je odměna při práci ve studiu? Děti slyší svůj výkon ihned po natočení zkušebního snímku. Učí se pozorně poslouchat a hodnotit. A pak - příjemné vědomí, že nás uslyší spolužáci, rodiče, učitelé. Tisíce neviditelných posluchačů. Tenhle pocit stojí za trochu námahy. Měl bychnteď uvést pozoruhodná čísla o počtu skladeb, nahrávek, zájezdů, koncertů a studiových frekvencí. Nechci se pouštět donstatistik. Ale jedno důležité číslonn esmí v závěru chybět: Čestmíru Staškovi bylo 21. srpna letošního roku devadesát čtyři let. Zhasla červená, děti se rozcházejí. Ve ztichlém studiu jako by zněl bouřlivý potlesk neviditelných posluchačů. Na počest sbormistrovi.