Podkrkonošský koncert Pěveckého sdružení pražských učitelek v Lomnici nad Popelkou

Koncert uspořádal lomnický Spolek Mikuláš, což je spolek mladých lidí, kteří se rozhodli podporovat lidi z Lomnice a okolí, kteří se ocitli v důsledku nemoci ve složité situaci. Výtěžek koncertu bude použit na podporu klientů Domu s pečovatelskou službou v Lomnici n. Pop. Jako bývalí členové Pěveckého sdružení pražských učitelů jsme se na koncert těšili a před 14. hodinou jsme společně s manželkami zaujali místa ve zcela netradičním prostředí, tj. v budově bývalé spořitelny, kde se nikdy žádné hudební představení nekonalo.

Měli jsme dvě obavy – jednak z toho, že akustika nebude moc dobrá, jednak z toho, že na koncert přijde málo posluchačů. Bylo totiž krásné slunečné počasí a navíc to bylo krátce po skončení televizního přenosu ze zádušní mše za zesnulého Karla Gotta. Naštěstí byly naše obavy liché. Akustika nebyla sice ideální, jaká bývá v koncertních sálech, ale byla přijatelná. Ani obava z prázdného sálu se nenaplnila, malý sál se zcela zaplnil vděčným a nadšeným publikem. Pan dirigent Zelenka nejen koncert výborně dirigoval, ale také jednotlivé skladby uváděl krátkými, velmi výstižnými a vtipnými komentáři. Hned první skladba programu, výborně provedená, nás velmi zaujala, protože jsme ji v minulosti mnohokrát s PSPU zpívali. Bylo to nádherné Cantate Domino Hanse Lea Hasslera. Podobné pocity a vzpomínky na staré časy v nás vzbudil také sbor Láska opravdivá Leoše Janáčka. Zajímavé bylo porovnání tří skladeb stejného jména (Alleluia, resp. Aleluja) od tří různých autorů (William Boyce, Randall Thompson, Petr Pálka) ze tří různých období (18., 19. a 20. století).

Do českého hudebního trojhvězdí, jak se vyjádřil pan dirigent, patří kromě Leoše Janáčka i Bedřich Smetana a Antonín Dvořák. I na ně PSPU vzpomnělo provedením známé skladby Má hvězda B. Smetany a dvou skladeb A. Dvořáka (Šípek, Zelenaj se). Uvedením skladby Svatojánská muška vzpomněl sbor i na svého zakladatele Františka Spilku (v roce 1912, současně i zakladatele Pěveckého sdružení pražských učitelů v roce 1908). Dále jsme vyslechli sbor Vlčí máky skladatele Jana Slimáčka (spolužáka pana dirigenta z konzervatoře, jak jsme se dozvěděli), sbor Zahučali chladne vetry v doline slovenského skladatele Ivana Hrušovského, skladbu Krkonošská pohádka Vadima Petrova. Ke konci programu zazpívalo sdružení dvě skladby známého vynikajícího autora sborové tvorby Zdeňka Lukáše Věneček a Čepení. Vzpomněli jsme si přitom na jeho krásnou čtyřdílnou skladbu Jaro se otvírá pro mužský sbor a housle, kterou jsme zpívali mnohokrát s velkým úspěchem nejen doma, ale i při zahraničních koncertních zájezdech.

Jako přídavek zvolily učitelky krásnou píseň Okolo Třeboně, která byla odměněna nadšeným aplausem. V závěrečných větách vzpomněl pan dirigent Zelenka i na spolupráci Pěveckého sdružení pražských učitelek s Pěveckým sdružením pražských učitelů a konstatoval, že bohužel zbývající členové mužského PSPU mohou už jen vzpomínat, případně přijít na koncert pražských učitelek a jen jim tiše závidět. Koncert jsme sledovali se smíšenými pocity. Na jedné straně jsme měli krásný hudební zážitek, na druhé straně jsme nostalgicky vzpomínali a skutečně tiše záviděli. Jeden z nás dvou přítomných „zbývajících“, František Koudelka, se přihlásil o slovo, navázal na slova pana dirigenta Zelenky, poděkoval za krásný koncert a jménem nás dvou i jménem všech dosud žijících členů mužského PSPU poděkoval za spolupráci a popřál sboru mnoho krásných koncertů a mnoho dalších let úspěšné činnosti. Vzpomněl i na několik velmi úspěšných koncertních provedení už zmiňované skladby Zdeňka Lukáše Jaro se otvírá Pěveckým sdružením pražských učitelů s doprovodem houslového virtuóza Ivana Ženatého, rodáka z Lomnice nad Popelkou.

Úplnou tečkou za koncertem bylo malé pohoštění pro účinkující i posluchače, kteří si mohli ještě prohlédnout výstavu výtvarných prací žáků Základní umělecké školy.