Dívčí okteto Voice Mix poprvé v České republice

Společný koncert dvou sborů v Komenského sále Československé církve husitské v pražských Dejvicích byl vlastně přátelskou službou českého alikvotního sboru Spektrum německému sboru Voice Mix. Tuzemské Spektrum návštěvníci sborových koncertů dobře znají. Sbor funguje přes patnáct let, sbírá ocenění na mezinárodních soutěžích, dosud vydal tři cédéčka a hlavně – zaměřením na vokální projev obohacený o techniku alikvotního zpěvu je u nás zcela unikátní. Naproti tomu dívčí okteto Voice Mix je mladý sbor (založil ho v roce 2015 Steffen Schreyer, který z titulu své funkce ředitele hudby v kostnické katedrále vede několik dalších sborů) a v České republice jsme ho měli možnost slyšet poprvé.

Bylo to ovšem entrée jaksepatří.

V sále postupně zhasínala světla, jeden okruh po druhém, a ponořit se do úplné tmy nakonec nedovolovala jen chabá záře z pouličního osvětlení vstupující okny pod stropem. Schody před oltářem – v místě pódia – prázdné. Ticho. Něco se ale přece děje! U vstupních dveří do sálu se řadí dívky za sebou, sborový kantor jim zažehuje svíce v rukou a první pěvkyně zvolna kráčí prostřední uličkou auditoria a spolu se světlem přináší i vstupní sólo zpěv. Dojde ke schodům, otáčí se a další dívka s ní vstupuje do pěveckého dua přes celý – poměrně velký – sál. Za zpěvu písně na známý nápěv Santa Lucia (ve sborové úpravě Carla Bertila Agnestiga) potom přichází postupně celé okteto. Je nesmírně působivé, jak vás míjejí různé hlasy, proházeně, takže ne od nejvyššího k nejnižšímu nebo naopak, nýbrž na přeskáčku, a slyšíte každou chvíli jinou vrstvu písně, jako by ji k vám zanášely poryvy lehounkého větru. Všechny dívky jsou v bílém, přepásány červenými stuhami. Nakonec – jako devátá – jde Lucie, symbol světla, s věncem se zapálenými svícemi na hlavě (a jednou svící – stejně jako ostatní – v ruce) a bude takto nehybně a mlčky stát až do konce vystoupení okteta.

Voice Mix v Praze předvedl svůj parádní program koncipovaný v duchu švédské tradice slavnosti světla, která připadá na den sv. Lucie (13. prosince) a má podobný význam jako křesťanský advent. V tomto směru do celého konceptu pěkně zapadl i čas konání koncertu 30. listopadu v předvečer první adventní neděle. Volba tématu i skladeb, z větší části od švédských autorů, nebyla náhodná. Steffen Schreyer měl možnost švédské kulturní reálie poznat zblízka, neboť v rámci svých studií strávil šest let na stockholmské hudební akademii.

Program sestával z písní starých i nových, v úpravách vybraných tak, že pěvkyně mohly demonstrovat všechny dovednosti od polyfonie (v kánonu Melchiora Vulpiuse Es ist ein Ros entsprungen) přes akordickou souhru (v písni Sankta Luzia od Helene Stureborg) po modernistickou sazbu (v písni Guten Abend od Jana-Åkeho Hilleruda) včetně prostorové synchronizace (v O Salutaris Hostia od Ērikse Ešenvaldse). Vše bylo jištěno dokonalou intonací a soustředěním, díky nimž okteto dokáže brilantně modelovat dynamický průběh fráze nebo kontrasty, a také vzájemnou empatií a výrazovou sdělností. Dívky zpívají zpaměti – za celým takto komunikovaným pásmem je znát pečlivá příprava, kterou si mohl sbormistr dovolit korunovat absencí své účasti jako dirigenta (v sále byl přítomen jako přihlížející), což mi připadá jako další rozměr interpretačního projevu – zpěv bez not „na druhou“.

Závěr první poloviny koncertu byl stejný jako začátek. Dívky – za zpěvu – utvářejí kruh kolem postavy Lucie, pak jedna po druhé odcházejí, zase slyšíme píseň Lucia jako v úvodu, hlasy na střídačku, při výstupu ze sálu postupně umlkají, až zbývá jen jediná. I ona odchází a daleko za vašimi zády doznívá poslední fráze.

Sbor Spektrum rovněž zpívá zpaměti. Na koncertě představil program z větší části sestavený ze skladeb komponovaných nebo upravených tak, aby se v nich mohl uplatnit alikvotní zpěv. Jedná se o smíšený sbor – v klasickém postavení po hlasech přednesli až závěrečný výběr z cyklu estonského skladatele Urmase Sisaska Gloria Patri, zatímco všechny ostatní skladby zpívali v půlkruhu hlasově proházeni. V jedné skladbě se jako sólista představil i sbormistr Jan Staněk (Baird Hersey: Brahmacharya), opakovaně v dalších zpěvech pak hvězda sboru a mistr alikvotního zpěvu Filip Rydlo. Na úplný závěr koncertu se spojila ženská část Spektra s Voice Mix a přednesly Ave Verum Corpus od Francise Poulenca.

Koncertů se – zejména v Praze – koná mnoho. Je to určitě dobře, ale je těžké koncipovat koncert, aby byl tak všestranně, vizuálně, interpretačním výkonem a poselstvím jedinečný, jako byl tento. Věřím, že přinesl mimořádný zážitek všem zúčastněným, a přála bych si, abychom mohli Voice Mix vídat a slýchat častěji i v dalších tuzemských projektech.