Pěvecký sbor KOS míří na festival Smetanova Litomyšl

Smíšený pěvecký sbor KOS funguje při Vyšší odborné škole pedagogické a Střední pedagogické škole Litomyšl. Ve své činnosti navazuje na více než šedesátiletou tradici pěveckého sboru na této škole. Za dobu své existence si budoval pevné postavení mezi ostatními sbory a řada ocenění jen potvrdila jeho kvality. Není proto divu, že se objevuje i v programu Smetanovy Litomyšle.



Sbor KOS, pátek 28. června 2019
Magazín > Sborový život

Sbor KOS

Milan Motl / google

Letos hned dvakrát, po čtyři večery od 26. do 29. června v menším obsazení účinkuje na zámku v Nových Hradech a 30. června vystoupí v kostele Nalezení sv. Kříže s Pavlicovou Missou brevis. Vyzpovídali jsme proto sbormistra KOSu Milana Motla.

Vzpomínáte na to, když KOS poprvé dostal příležitost účinkovat na Smetanově Litomyšli?

Ano, samozřejmě, bylo to v roce 2010, kdy jsme na nádvoří litomyšlského zámku společně s Komorní filharmonií Pardubice doprovodili tradiční bohoslužbu krásnou Missou brevis Jiřího Pavlici. Dá se říci, že od té doby na tomto významném festivalu vystupujeme pravidelně a moc si toho vážíme! Letos se dokonce opět vracíme k Pavlicově mši, která se pro svou sdělnost, a do určité míry i lidovost, stala velmi vyhledávaným dílem českých pěveckých sborů a jejich posluchačů.

Jaké jste měli pocity, co to pro vás osobně a pro členy sboru znamenalo?

Pro mě i pro sbor to byla mimořádná a troufám si tvrdit i zlomová událost. Díky důvěře uměleckého ředitele, pana Vojtěcha Stříteského, jsme jako školní amatérský sbor dostali mimořádnou možnost vystoupit vedle profesionálních těles. Já jsem dokonce měl i příležitost dirigentskou. Vzpomínám si, že jsme přípravu brali nesmírně zodpovědně, na festivalové pódium jsme nastupovali s velkým respektem a vnitřním napětím. Atmosféra při bohoslužbě však byla úžasná, zejména díky posluchačům, kteří naše hudební úsilí odměnili potleskem ve stoje.

<#i#>Jak se připravujete na účinkování na festivalu? Je to odlišné od přípravy na jiné akce a koncerty?

Významným akcím, jako je tato, věnujeme dlouhodobou přípravu. Vzhledem k tomu, že v jarním období ve škole probíhají akce jako maturity, absolutoria, praxe atp., je příprava minimálně půlroční. Zkoušíme dvakrát týdně, absolvujeme prodloužené zkoušky, tři soustředění, dvě z toho víkendová. Vzhledem, k tomu, že vystupujeme v rámci dvou pořadů, jsou přípravy o to náročnější. Velký sbor (KOS) bude účinkovat v rámci děkovné bohoslužby, komorní skupina zpěváků (KOKOS) se bude podílet na provedení Gluckovy opery Paris a Helena na letní stagioně v Nových Hradech. Zde nás vedle hudebního nastudování čeká také zvládnutí pohybové, scénické složky operního představení.

Sbor KOS se stále obměňuje. Jak se s ním pracuje, když vám zpěváci po několikaleté práci odchází?

Ano, KOS je jako každý školní sbor typickým migračním tělesem. V září nastoupí nováčci, v červnu ale bohužel odchází ti „nejvyzpívanější“ a nejzkušenější zpěváci. Nevýhodou této skutečnosti je, že sbormistr takového sboru musí častěji měnit repertoár, v prvních měsících práce „stabilizovat“ a v podstatě permanentně udržovat úroveň dosažené hlasové kultury, učit každoročně začínající zpěváky všem sborovým návykům a dovednostem, případně je doučit zpívaný repertoár. Pozitivem však je, že s příchodem nových členů do sboru přichází nová energie, a to jak pro sbormistra, tak pro stávající zpěváky.

Jak vybíráte repertoár a nové zpěváky? Je zájem takový, že musíte pořádat konkurzy?

Důležitým kritériem pro výběr repertoáru je pro mne pestrost, a to jak stylová, tak po stránce charakteru skladeb. Jsem přesvědčen, že pokud je výběru skladeb věnována náležitá pozornost, mladé zpěváky lze přesvědčit o kráse a zajímavosti i skladeb na první poslech méně líbivých, náročných, ale hodnotných. Mládež takovou hudbu přijímá a dokáže ji interpretačně i výrazově velmi dobře zvládnout. Různorodost skladeb přispívá také k motivaci zpěváků při nácviku i při jejich interpretaci. Pestrý repertoár je atraktivní i pro diváky. Vybírám zkrátka tak, aby písně a jejich provedení zaujaly a bavily interprety i jejich posluchače. Zájem o sbor na pedagogické škole je opravdu velký. Pro některé je KOS hlavním důvodem, proč se o studium na naší škole ucházejí. V případě dívek bychom si mohli vybírat, přesto dáváme možnost každému. Výběr provádíme až v rámci přezkoušení repertoáru, které je vedle docházky kritériem zařazení do sestavy na jednotlivé, zejména prestižní akce jako je právě Smetanova Litomyšl.

Co pro vás a pro sbor znamená být součástí programu Smetanovy Litomyšle?

Bez přehánění opravdu hodně! Zejména potvrzení toho, že i když se obsazení členů v KOSu každoročně obměňuje, udržuje si mezi českými tělesy stále svou úroveň a dobré jméno. Není to úžasné, že se školní mládežnický amatérský sbor může postavit k profesionálním tělesům?! Dále jsou to samozřejmě výzvy, které obohacují a posouvají sbor umělecky dále. V neposlední řadě také jisté povzbuzení, že náročná práce má smysl a nese svoje ovoce.

Jaký je váš sen, kterého byste chtěl se sborem dosáhnout?

Tuto otázku v poslední době dostávám poměrně často… Účinkování na Pražském jaru, absolutní vítězství na světové sborové olympiádě, koncertní cesta na Měsíc (smích)? Ano, to možná také… Nejvíce si však přeji, aby měli mladí lidé o zpívání ve sboru stále zájem. Na léta strávená v něm, i přes časovou a pracovní náročnost, pamatovali v dobrém, vzpomínali na krásná vystoupení a společný emocionální prožitek hudby na pódiích, na zážitky z cest a cenná přátelství.

KOS získal již řadu ocenění. Kterého si vážíte nejvíce?

Každé ceny, kterou jsme kdy získali, si vážím a děkuji za ni! Vedle uznání odborné veřejnosti a různých institucí je pro mne největším oceněním spokojenost a přízeň publika, na které se většinou váže i uspokojení mých zpěváků a společná radost z dobře odvedené práce.

Prozraďte, co se sborem chystáte?

Pokud vše dobře dopadne, na podzim tohoto roku bychom měli absolvovat středoevropské turné (Vídeň, Bratislava, Budapešť) rozšířené o Rumunsko. Na rok 2020 či 2021 se chystá opětovné turné – koncertní cesta na americký kontinent.

Pěvecký sbor pracuje na pedagogické škole od padesátých let minulého století. Vždy fungoval jako dívčí, s příchodem Milana Motla v roce 2002 se ale váže jeho přerod na smíšené obsazení hlasů. To má své výhody z hlediska repertoáru, zvukové barevnosti, příležitostí, sociálního klimatu, úskalím je však získávání nových chlapců, kterých je na spíše dívčí škole jako šafránu, i celková práce s nimi je podle sbormistra náročnější. Již sedmnáctým rokem se ale daří KOS udržet ve smíšené sestavě. V současné době ve sboru zpívá zhruba 100 členů, takže je možné říci, že patří k největším sborovým tělesům v České republice.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)