Boni pueri koncertovali v Berlíně ke 100. výročí republiky

Ještě před zkouškou jsme využili možnosti a navštívili nejznámější místo v celém městě – Braniborskou bránu a budovu Říšského sněmu. V tento den byla v okolí přísná bezpečnostní opatření, přesto se našim bezvadným řidičům Dopravního podniku podařilo zaparkovat doslova „před bránou“. Typické dórské sloupy, které bránu tvoří, připomínají antickou Akropoli. Nikdo z nás si nenechal ujít fotografii kvadrigy (čtyřspřeží) sochaře Johanna Gottfrieda. Řecká bohyně vítězství Viktorie řídí vůz tažený čtyřmi koňmi a symbolizuje mír a pokoj. Připomněli jsme si dobu, kterou pamatuje jen vedení sboru, ale naštěstí již nikdo ze zpěváků. Během éry Východního a Západního Berlína stála Braniborská brána v hraničním pásmu, a byla tak zcela nepřístupná. Jako symbol rozdělení Berlína i světa ji zmínil i prezident Ronald Reagan v projevu předneseném při návštěvě Berlína roku 1987: „Mr. Gorbachev, open this gate! Mr. Gorbachev, tear down this wall!“ Tato slova připomíná bronzová deska v centrální části.

Před několika lety zpívali Boni pueri do přímého přenosu pro světová média právě z budovy Říšského sněmu, dnešního sídla německého spolkového sněmu. Společná fotografie nesměla chybět ani tentokrát. Zaujala nás nejen historická budova, ale především nově vybudovaná skleněná kupole, která měří v průměru 38 metrů, dosahuje výšky 23,5 metrů a váží 1200 tun. Celá tato konstrukce je pokryta sklem. Když se vydáte na vyhlídku, díváte se na město z výšky 40 metrů.

Nejznámější historické památky Berlína máme za sebou a vyrážíme do čtvrti ambasád, kde stojí krásný evangelický kostel. Jsme moc mile přijati a seznamujeme se s celou organizací festivalu. V kostele, který se pyšní krásnými varhanami a pojme několik stovek lidí, dirigoval i slavný H. von Karajan, zpíval zde i světový tenor L. Pavarotti. Boni pueri se tu na jednom pódiu potkali opět s vynikajícím houslistou Pavlem Šporclem. Zněly skladby českých a německých hudebních skladatelů, část koncetu byla věnována i W. A. Mozartovi. V samém závěru pak představil Pavel Šporcl variace na českou hymnu, její obě sloky pak zazpíval sbor v úpravě O. Máchy, který svou aranž věnoval právě Boni pueri.