PSPUk zpívalo o 105 a UČPS předala cenu Vadimu Petrovi

Koncert se konal v secesní modlitebně Sboru Bratrské jednoty baptistů v Praze. Program koncertu byl, řekli bychom, novátorský − díla hudebních klasiků z období romantismu byla plně nahrazena moderními autory: Petr Eben, Zdeněk Lukáš, Vadim Petrov, Václav Trojan a jak jinak − J. Ježek, J. Voskovec a J. Werich. Většina provedených skladeb byla a capella, ovšem skladby J+V+W bez hudebního doprovodu lze si jen těžko představit. Takže Jazzové trio ve složení M. Dvořák − klavír, V. Fiala − kontrabas, M. Linhart − bicí doprovodilo hlasy učitelek zpívajících směs známých a takřka zlidovělých písní (Život je jen náhoda, Stonožka, Ezop a brabenec, Klobouk ve křoví, David a Goliáš a Když jsem kytici vázala), které pro PSPUk upravil sbormistr Ivan Zelenka, který je též aktivním hudebníkem a skladatelem.

Nelze pominout sólové vystoupení R. Kozánka − sólotrombonisty České filharmonie, který přednesl skladbu Jeffrey Agrell: New York Variations a jako správný jazzmann se zapojil i do doprovodu písní J+V+W.

Možno konstatovat, že koncert byl dvojnásob slavnostní: nejen oslava 105. výročí PSPU, ale během koncertu udělila Unie českých pěveckých sborů prof. Vadimu Petrovovi Cenu za skladatelskou práci v oblasti sborové tvorby. Známá je i jeho hudba scénická k divadelním a rozhlasovým hrám i filmová k televizním inscenacím a filmům. Děti znají jeho hudbu k pohádkám a večerníčkům (Krteček, Krkonošská pohádka a jiné). Skladby Vadima Petrova pro ženský sbor jsou součástí kmenového repertoáru PSPU. Na tomto spříznění nemají snad vliv dědičné geny ale fakt, že jeho maminka byla dlouholetou členkou a sólistkou PSPU a synové, jak známo, ctí záliby svých matek.

Koncert měl být zakončen skladbou sbormistra Ivana Zelenky Učitelky mají bál. Ale! Dlouhodobý potlesk ve stoje nadšených posluchačů jakož i provolávání slávy a žádostí o přídavek byly vyslyšeny. Koncert definitivně ukončila píseň Život je jen náhoda.