Rolnička Praha koncertovala v Pobaltí i „Pitěru“

„Kvůli našim nejmilejším, nejstarším členům sboru, kteří v září sbor opustí, jsme plánovali tento dlouhý zájezd. Myšlenka vznikla již loni, ale to jsme dojeli jen do Polska“, říká s úsměvem manažerka sboru paní Hana Virglerová. A dodává: “V říjnu loňského roku jsme v Praze hostili litevský chlapecký sbor Varpelis Kaunas a navázali s nimi pěkné vztahy. Slíbili jsme, že k nim v létě přijedeme.“

Naše turné začalo přátelským koncertem s Kaunaským Varpelis (v překladu znamená Zvonek), v krásném skanzenu v Rumšiškes. Dřevěný, nově postavený kostel byl plný lidí, kteří vytvořili nádhernou atmosféru. Každý sbor předvedl svůj program a na závěr jsme opět zpívali, tak jako v Praze, společně českou (Dvořákovu Dyby byla kosa nabróšená) a litevskou píseň (Kur giria žaliuoja). Již na tomto koncertě oba sbory sklidily ohromný aplaus. Bylo vidět, že je česká hudba za hranicemi dobře přijímána. Po koncertu jsme si prohlédli skanzen, zdolali rozhlednu u jezera a vrátili se do Kaunasu do rodin.

V následujících dnech nás čekaly dva koncerty, které nám zorganizovaly naše ambasády. První byl ještě v litevském Vilniusu, v Kostele všech svatých, kam se na Rolničku přišel podívat i tajemník velvyslanectví pan Weniger. Ten dětem po koncertě přišel osobně poděkovat za výbornou reprezentaci České republiky v zahraničí a nešetřil slovy chvály. Koncert se skutečně vydařil.

Druhé vystoupení bylo již v Estonsku, v Tallinnu. Tam děti zazpívaly v penzionu pro seniory, kde se jim dostalo velmi hezkého přijetí. Pan velvyslanec Alexandr Langer jako poděkování za nádherný koncert pozval děti na oběd do restaurace. A pak, po prohlídce Tallinnu, už následovala cesta do Petrohradu na soutěž.

„Při výběru soutěžního i koncertního repertoáru jsem vsadil na jistotu“, svěřuje se sbormistr a zakladatel Rolničky pan Karel Virgler. „Je známo, že v zahraničí jsou čeští skladatelé velmi oblíbení, takže výběr byl snadný: A. Dvořák, Z. Lukáš, I. Hurník. Pro kategorii folklórních souborů jsem zvolil mimo jiné pásmo chodských lidových písní, neboť jsem chtěl dát prostor i našim instrumentalistům z řad zpěváků, kteří nás doprovází na domácích koncertech.“ Nutno dodat, že kromě dětí, které hrají na housle, klarinety, basu, má soubor i dva dudáky, jedním z nich je sám pan sbormistr. Kromě zpěvu a muzicírování předvedl sbor i krátkou ukázku z lidových tanců, což sklízelo na všech vystoupeních obrovský úspěch.

V Petrohradě se soutěž konala ve Švédském kostele, blízko Něvského prospektu. Na soutěži byl přítomen i český konzul pan JUDr. Jiří Tomeš, který po soutěži dětem poblahopřál a poděkoval. O dva dny později se v Kostele sv. Petra a Pavla na Něvském prospektu konal závěrečný festivalový koncert, na kterém vystupovaly všechny soutěžní sbory. Nás zaujaly ruské folklórní soubory v krojích jako z Mrazíka, které zpívaly s velkým zaujetím a měly zajímavý doprovod na akordeony a balalajky různých velikostí.

Že byl výběr trefa do černého a zpěvákům se podařilo doslova famózní provedení všech skladeb, dokazují hned dvě ceny. V kategorii Dětských sborů získala Rolnička Praha diplom Laureát 1. Stupně, a v kategorii Folklórních souborů cenu Grand Prix. K tomu dva krásné poháry, se kterými se po příjezdu do Prahy před autobusem vyfotily snad všechny děti.

Nezbývá než dodat, že ty dva dny mezi soutěží a vyhlášením výsledků si děti opravdu užily, prohlédly si doslova celý Petrohrad, od Křižníku Aurora, sochy Měděného jezdce, po chrámy (nejhezčí je stejně asi Chrám Kristova vzkříšení), paláce, navštívily Ermitáž, pluly po Něvě. Nicméně největší zážitek asi všichni měli z Petrodvorců, zahrad a fontán! Pak už se jen 2 dny přes Rigu vraceli do Čech.