Kepler v Bruselu

Aby se mohlo naplnit vše, co jsme si předsevzali, byli na to potřeba především dobří lidé a mezi nimi na prvním místě náš sbormistr Roman Michálek, jehož zkušenosti a trpělivost, kterou jsme během zkoušek pokoušeli zhruba celé dva měsíce před samotným zájezdem, zajistily spojenost s našim výkonem a to pře-devším na straně hostitelů. Tím se dostávám k dalším důležitým lidem. Velké poděkování bych směřoval především k paní Mikové, která nám nejen poskytla zázemí ve svém domě a několikrát se přičinila, abychom měli čím naplnit naše vyzpívané žaludky, ale především nám byla průvodcem v končinách nám cizích a nebezpečných. Dále bych chtěl poděkovat celé slovenské katolické misii v Bruselu, která nás pohostila způsobem sousedským, skoro bych řekl až bratrským. V zástupu lidí, kteří se zasloužili a náš blahobyt, bych nerad opomenul zástupce ředitele Evropské školy v Bruselu Marcuse Radhubera, předsedu evropské asociace zborů pana Schecka, našeho drahého pana ředitele Jiřího Růžičku, který se k naší nekonečné lítosti nemohl vypravit do Bruselu s námi, a v neposlední řadě Zuzku Proksovou, jež se starala o všechno, jak už to tak nepostradatelný typ lidí jejího ražení dělá.

Vyrazili jsme v pondělí 20. dubna v pozdních večerních hodinách. Vzhledem k nočnímu putování a mezi zpěváky všeobecně rozšířené oblibě ke spánku, nemohu k cestě podati nic zajímavého až do chvíle, kdy jsme dorazili do vznešeného města Aachen, po našem řečeno, do Cách. Zde jsme navštívili místní katedrálu, v níž byl korunován Karel Veliký. Po shlédnutí divů a krásy, které člověk nashromáždil k slávě boží ve svatostánku, jsme sebrali síly na další cestování a pokračovali k městu Tervuren ležícímu poblíž Bruselu, které nám mělo být na další týden útočištěm. Když jsme někdy během odpoledne dorazili, dostalo se nám vřelého uvítání od paní Mikové v podobě skvostné večeře, pan profesor Michálek rozdělil poslední úkoly, proběhla zběžná zkouška a šlo se spát.

Středeční dopoledne bylo ve znamení odpočinku a s ním spojené svobody. Ti, kdo chtěli, pokračovali v lenošení a ti, jež měli jiný pohled na situaci, navštívili neobyčejné Muzeum Afriky, nacházející se v blízkosti našeho hotelu. Po obědě, který nám připravila naše nepostradatelná Zuzka Proksová, jsme se vypravili nastrojeni do obleků (chlapci) a různých vznešených oděvních kreací (děvčata) do kostela Sacre Coeur poblíž bruselského centra, kde se uskutečnil náš první koncert. Po koncertě jsme pobesedovali s místním farářem a dostalo se nám již zmiňovaného pohoštění. Posléze návrat domů a celonoční sbírání sil v podobě spánku na další koncert.

Hlavní náplní čtvrtka byla naše návštěva Evropské školy v Bruselu. Zde jsme vykonali čtyři vnešené činnosti: odzpívali dva koncerty pro místní studenty, prohlédli si školu, v jejíchž útrobách se skrývají tři tisíce žáků, předali dary místnímu zástupci ředitele a naobědvali se. Následně jsme se věnovali krásám města – místní katedrále a velikému parku. Návrat byl ve večerních hodinách a následovala další krmě a spánek před posledním koncertem.

Ten se odehrál ve více než působivém prostředí, v katedrále v Antverpách ve městě diamantů. Zde jsme se krom vystoupení zdrželi i delší dobu, jelikož to, s čím jsme se setkali zde, bylo snad to nejkrásnější, samozřejmě krom našeho zpěvu. Ale protože nejen zážitky ducha živ je člověk, následoval oběd, na který nás pozval předseda Asociace evropských zborů AGEC pan Michael Scheck. Odpoledne byla na pořadu prohlídka města a návrat do hotelu.

Poslední, co bych ještě zmínil, je cesta domů, během které nás čekaly dvě zastávky. Jedna ještě v belgickém městečku Lutych a pak německé město Trevír, kde jsme, jak jistě čekáte, zavítali do místní katedrály. Ke škole jsme dorazili v neděli dopoledne a plni zážitku jsme se rozešli do domovů.