Pražský koncert k výročí republiky

První přípravný ročník festivalu Musica coniuncta Pragensis probíhal v roce 2003 a už zpočátku se některé jeho pořady setkaly s velkým úspěchem. Projekt tohoto celoročního festivalu vznikl z podnětu Pražské oblasti Unie českých pěveckých sborů. Je to festival neprofesionálních pěveckých sborů v Praze a v celém Středočeském kraji a vychází z jejich zájmu aktivně se ho zúčastňovat. Navíc chce získávat k účasti i sbory mimo pražskou oblast, eventuálně i sbory existující mimo rámec Unie. Projekt předpokládá několik stěžejních koncertů ročně s účastí cca tří pěveckých těles s různým programovým zaměřením např. na hudbu českou, na hudbu duchovní, na hudbu pro děti nebo na dětské sbory atp. Osmileté zkušenosti dokládají, že se koncept festivalu osvědčil.

Míst pro pořádání koncertů je víc, ale pravidelné pódium nacházejí v koncertním sále Pražského Hlaholu (hudba světská) nebo v kostele sv. Ludmily na náměstí Míru (hudba duchovní). Zatímco v Hlaholu zaznívají zejména moderní díla dvacátého století, kostel sv. Ludmily naplňuje hudba duchovní všech období. Jsou však i jiná místa, na která se festival v průběhu let dobral, což bývá ovlivněno hlavně dramaturgickou náplní koncertů.

K uskutečnění myšlenky festivalu bylo třeba získat pomoc dalších subjektů – např. koncerty v kostele sv. Ludmily by se nemohly uskutečnit bez pochopení a spoluúčasti farního úřadu kostela sv. Ludmily, pomoc poskytuje i OSA, podílí se i ministerstvo kultury, magistrát hl.m. Prahy a úřad Městské části Prahy 2.

Koncerty festivalu mají různá programová zaměření – autorská výročí, církevní svátky (velikonoce, vánoce), státní svátky apod. Pravidelnou pozornost si už získal 28.říjen, jímž si připomínáme vznik samostatného československého státu v roce 1918 na demokratických ideích jeho zakladatele Tomáše Gariqua Masaryka. Netřeba tady vzpomínat kolika peripetiemi prošel tento náš státní útvar v průběhu uplynulých 90ti let. Zmíním tu jen jeho první dvacetiletí, v němž politické a kulturní vztahy směřovaly do Francie. Z tohoto pohledu byl částečně koncipován i program koncertu, který se v kostele sv. Ludmily konal letos 29. října pod záštitou starostky MČ Prahy 2 paní Jany Černochové. Proto jsme mohli v úvodu koncertu vychutnat nádherný plný zvuk romantických varhan, když jsme v brilantním provedení prof. Josefa Popelky slyšeli dvě části Chorál a Toccatu z Gotické suity francouzského skladatele 19. století Léona Boëllmanna. Posléze se koncertu zúčastnily tři pěvecké sbory. Dětský sbor PETRKLÍČ – sbor soukromé hudební školy v Praze 5 Řeporyjích , ověnčený letošními úspěchy v Itálii, přivedla jeho sbormistryně paní Milena Kejhová. Skladby Petra Ebena (Liturgické zpěvy č. 1., 2. a 5.) , od Patsy Ford Simmse (Afrika Kyrie) , Césara Francka (Panis angelicus) , Arvida Platperse (Ave Maria) a Jana Nováka (Gloria), na klavír doprovázela paní Ludmila Biňovcová. Sboru PETRKLÍČ se podařilo naplnit pod citlivým vedením paní sbormistryně prostor kostela krásným, čistým dětským zpěvem, za což sklidil dlouhý potlesk do posledního místečka zaplněného kostela.

Druhým sborem byl dvanáctičlenný smíšený komorní sbor LAETITIA se sbormistrem Romanem Michálkem, (mimo jiné zakladatelem tohoto festivalu a současným celorepublikovým předsedou Unie českých pěveckých sborů). Tento hlasově vyrovnaný sbor přednesl tři ze Čtyř motet na gregoriánské téma od Maurice Duruflé, francouzského skladatele 20. století a od Rolfa Lukowskeho Salve, Regina.

Třetím sborem byl smíšený pěvecký sbor GAUDIUM PRAGENSE. Vznikl z revolučního kvasu koncem roku 1989 a do roku 1998 byl jeho uměleckým vedoucím a dirigentem prof. Jiří Smutný. V tom roce 98 se z řad jeho zpěváků do čela sboru postavil skladatel Lukáš Hurník. Proto mohl sbor také pokračovat ve šlépějích svého zakladatele prof. Smutného. Programově se zaměřuje především na duchovní hudbu. Na třech zatím vzniklých CD najdeme skladby Františka Ignáce Tůmy, Jana Dismase Zelenky, Johanna Christopha Friedricha Bacha, Bohuslava Matěje Černohorského, Antonia Vivaldiho, ale také Igora Stravinského, Jiřího Temla a Lukáše Hurníka. Sbor opakovaně účinkuje na pražském festivalu Dny soudobé hudby, na festivalu ForFest v Kroměříži (2002) či na Podblanickém podzimu. Má také nemalé zkušenosti z koncertních zájezdů do zahraničí (Francie, Itálie, Švédsko, Španělsko).

Do programu koncertu sbor zařadil tři skladby Hanse Lea Hasslera Exsultate Deo, Ad Dominum a Veni Sancte Spiritus, programovým vrcholem pak byla skladba Lukáše Hurníka Svatovojtěšská hodinka, komorní kantáta k poctě dávného českého světce Vojtěcha na latinské a české texty. K jejímu provedení se spojily oba smíšené sbory, s Janou Bínovou-Kouckou – soprán, Danielem Mikoláškem – zvony, Jiřím Hilgartem – kontrabas,Ivanou Michalovičovou – cembalo a Josefem Popelkou – varhany. Řídil Lukáš Hurník.Koncert zasvěceným a různými zajímavostmi oživeným slovem, provázel prof. Zdeněk Bednář. Od Lukáše Hurníka jsme se dozvěděli, že Svatovojtěšská hodinka vznikla na objednávku v roce 1996 při příležitosti svatovojtěšského výročí (nar. pravděpodobně r. 956). Z četby o tomto světci vyšlo autorovi najevo, že mezi ctnostmi se objevila i jedna nápadná nectnost – netrpělivost. Proto bylo při tvorbě díla hlavní myšlenkou hledání vnitřního klidu. Skladbu najdeme na CD sboru z r. 1999 a na jeho bukletu čteme: Skladba symbolizuje snahu člověka o nalezení vnitřního klidu – ten je postupně hledán v racionalitě dodekafonie, ve ztrnulosti zvukové plochy, v lidové prostotě i v řádu přísné polyfonie. Pokusy jsou sice stále úspěšnější, ale závěrečné Amen je spíše než radostnou katarzí, vzdechem nad tím, že na takový úkol člověk nestačí sám, „na to potřebuje pomoc shůry“, doplňuje Lukáš Hurník.

Po koncertě jsme vyšli do deštivého večera podzimní Prahy každý svou cestou za hledáním vnitřního klidu.