Jak se Iuventus, gaude! našel s Jiřím Stivínem

Ten první koncert se jmenoval „My zpíváme zvonu, zvon zpívá nám“. Sbormistr Tomáš Pospíšil totiž pro svou autorskou skladbu „(Po)volání zvonu“ využil právě zvon rychnovského kostela ve spojení se zpěvem dětského sboru na text středověkého kancionálu. Skladbu navíc při této premiéře doplnil svou improvizací Jiří Stivín. I ostatní vybrané skladby spojovalo právě téma zvonů. Celý rychnovský koncert byl krásným zážitkem pro všechny diváky i účinkující. Střídání sborového zpívání a jím inspirovaných improvizací se ukázalo být velmi šťastnou, osvěžující a chvílemi i veselou volbou. Proto není divu, že se zúčastnění nebránili dalšímu setkání.

Druhý koncert už byl zcela záměrně pojmenován Improvizace a repertoár vybíral Tomáš Pospíšil právě s cílem inspirovat Jiřího Stivína k pohrávání si s hudebními motivy, které zpíval dětský sbor. Koncert v kostele sv.Anny v Jablonci nad Nisou navštívily v říjnu roku 2007 téměř dvě stovky diváků a už týden před koncertem bylo zcela vyprodáno. Koncert zpestřili také mladí hudebníci z jablonecké ZUŠ, kteří Jiřího Stivína a sbor doprovodili. Mezi nimi vynikl Petr Bárta, který si s Jiřím Stivínem skvěle zajamoval.

Letos jsme tušili, že zájem diváků bude velký, proto jsme poprosili azyl největší kostel v Jablonci nad Nisou, kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Diváky přilákalo nejen jméno Jiřího Stivína, ale letech už i jméno sboru Iuventus, gaude! Na návštěvnost našich koncertů si opravdu stěžovat nemůžeme, diváků chodí stále víc a pro děti je příjemné zpívat před plným sálem. Tentokrát tedy před zcela zaplněným kostelem. Napočítali jsme plných 331 prodaných vstupenek nejen k sezení, ale dokonce i k stání. Tak velký byl letos zájem o koncert. Ale naštěstí jsme letos nemuseli nikoho odmítat.

K hostování jsme letos pozvali osvědčeného Petra Bártu a komorní orchestr L´Accord v čele s Lubošem Lachmanem z jablonecké ZUŠ.

Každý koncert je jiný, ten úplně první byl plný očekávání, co přinese nezvyklé spojení, ten letošní, třetí, byl už tak trochu setkáním starých známých, a to i přesto, že třetina dětí jsou úplně čerství nováčci, kteří Jiřího Stivína viděli poprvé v životě. Přesto právě ti nejmladší reagovali stejně spontánně jako ti starší. Bez zábran a ostychu. Určitě to dokazuje kvality Jiřího Stivína. Nejen ty muzikantské, jeho improvizace byly jako vždy skvělé. Ale největším zážitkem pro diváky snad ani není samotné jeho hraní, ale ještě více to, jak lidsky pomocí muziky komunikuje s dětmi. A jak děti reagují. Tu smíchem, tu spontánním poskakováním nebo tancováním. I to k „Improvizaci“ patří. Protože je o lásce k hudbě, tvořivosti, spontánnosti a radosti.

Možná proto, že o to vše se snaží celý Iuventus, gaude! od svého vzniku, jsou setkání sboru s Jiřím Stivínem tak milá a užívají si je všichni. Proto se za rok sejdeme znova. Těšíme se už teď.