Pěvecký sbor Masarykovy univerzity v Montreux

Ve dnech od 25. 3. do 29. 3. 2008 se Pěvecký sbor Masarykovy univerzity účastnil mezinárodního festivalu sborového zpěvu ve švýcarském Montreux (Montreux Choral Festival 2008). Příprava na tuto akci nám zabrala bezmála půl roku (od prvotního kontaktu se zástupci soutěže), tudíž jsme všichni odjížděli s nemalým očekáváním, jak nás Švýcarsko přivítá.



Klára Roztočilová, neděle 13. dubna 2008
Magazín > Sborový život

Po osmnácti hodinách úmorného cestování skrz sněhové kalamity v Německu jsme konečně dorazili do turisticky oblíbeného městečka na pobřeží Ženevského jezera – do Vevey, kde se v místním divadle měla celá soutěž odehrávat. Následovalo ubytování v protiatomovém krytu. Jistě, poněkud netradiční způsob bydlení, nicméně o to více zajímavý. Zatímco někteří zpěváci vstřebávali atmosféru podzemního života v bunkru, jiní se vydali na první obhlídku okolí, která dopadla více povzbudivěji – slunečné počasí zajistilo jezeru obklopenému horskými masivy zvlášť reprezentativní charakter.

Cíl naší cesty však rozhodně nebyl poznávací zájezd k břehům Ženevského jezera, ani kontrola protiatomové vybavenosti švýcarských přátel, proto bylo nutné, aby se celé naše pěvecké těleso co nejrychleji zkonsolidovalo a začalo pracovat na poslední možnosti, jak doladit soutěžní vystoupení. Samozřejmě se nezkoušelo pořád, našel se i čas navštívit soutěžní koncerty, jejichž formou chtěl festival přiblížit sborové umění co nejširší veřejnosti. Soutěž probíhala ve třech kategoriích – mužské sbory, stejnorodé dětské, dívčí, ženské sbory a sbory smíšené. Nebyli jsme jediní zástupci České republiky, festivalu se zúčastnily rovněž dětský sbor Ondrášek z Nového Jičína a dětský sbor Puellae Budvicienses z Českých Budějovic. Soutěž měla velmi vysokou úroveň, což bylo sice skvělé pro diváky, ale poněkud znervózňující pro členy našeho. Na festivalu se představily sbory z Japonska, Francie, Švýcarska, Polska, Itálie či Rumunska a Ruska, ale největší konkurenci většina z nás včetně sbormistra viděla ve smíšeném filipínském sboru, který svým temperamentem pravděpodobně nejvíce oslovil publikum. O to více bylo nutné, aby se každý z 42 zpěváků našeho sboru co nejvíce koncentroval na pět skladeb, které jsme měli na programu – kromě povinné soutěžní skladby Ronde od Maurice Ravela to byly dále Cantico delle creature Petra Ebena, Haec dies Petra Řezníčka, Christus factus est Antona Brucknera a madrigal Rozmarný skladatele Klementa Slavického.

Nastal páteční večer, večer našeho soutěžního koncertu a atmosféra na naší ubikaci znatelně houstla. Rychlý přesun do Theatre de Vevey a už tu byla ostrá světla reflektorů pálící do očí, vydýchaný vzduch a lehký šum v publiku. Zadání tónů první skladby, zdvih sbormistrových rukou, nádech. Nemůžu samozřejmě mluvit za všechny zpěváky, ale čas, který jsme strávili na pódiu se pro mě rovnal jisté formě transu. Nevidíte nic jiného než míhající se ručičky postavy před vámi, nevnímáte nic jiného než puls probíhající skladby, nemyslíte na nic jiného než na intonaci a na to, aby váš hlas osciloval na stejné frekvenci s hlasy ostatních. A najednou se probudíte, slyšíte potlesk a váš úsměv, jímž chcete zapůsobit na porotu je již poněkud křečovitý. Je konec a vy doufáte, že všechno proběhlo v rámci toho nejlepšího, co je sbor v tento moment schopen vyprodukovat.

Po skončení soutěžního koncertu se v nedalekém sále (bývalé Kasino), konalo setkání všech sborů, které ten večer účinkovaly, každý z nich zazpíval pár písní a spíše než na bezchybný výkon se všichni soustředili na pobavení ostatních. Nutno říci, že onen páteční večer nám již bunkr nepřipadal tak neosobní, možná proto, že jsme se naplno věnovali malé zábavě na oslavu dobře odvedené pěvecké práce.

Následující den se konalo vyhlášení výsledků v Montreux v Auditoriu Stravinského, samotnému vyhlášení však předcházel koncert. Z každé země, která se festivalu účastnila, byl vybrán jeden zástupce – za ČR byl nominován právě Pěvecký sbor Masarykovy univerzity. Zpívaly se převážně písně prezentující lidovou kulturu té či oné země, což jistě nebylo nezajímavé, ale každý již s napětím očekával konečné hodnocení poroty. Pro nás dopadlo skvěle, jelikož jsme bodově předstihli naše konkurenty z Filipín a vyhráli tak kategorii smíšených sborů - Excellent avec félicitations du Jury (Cena za excelentní výkon s obdivem poroty), rovněž naše provedení povinné skladby bylo zhodnoceno jako nejlepší - Prix de l´oeuvre imposée pour choeur mixte (Cena za povinnou skladbu pro smíšený sbor). V celkovém hodnocení jsme skončili na druhém místě, absolutními vítězkami se stalo osm dam z komorního seskupení Mrs. Darcy (zde by se možná dalo uvažovat o mnohých rozdílech mezi komorními a „velkými“ tělesy, nicméně švýcarský festival tyto kategorie nerozlišoval).

Po vyhlášení jsme dali rychle sbohem bunkru, zamávali krávě Milce a s batohy plnými zrajících sýrů jsme vyrazili směrem k českým hranicím. Zážitků jsme měli na rozdávání, už v autobuse jsme si prohlédli záběry ze soutěže natočené řidiči našeho autobusu a poslechli si zvukový záznam našeho vystoupení. Myslím, že náš sbor může být spokojený, za celou dobu jeho existence je úroveň předváděných skladeb zdaleka nejvyšší a festival v Montreux jistě znamenal jakýsi dílčí vrchol v naší pěvecké historii. Toto by samozřejmě nefungovalo bez pevné symbiózy sbormistr – zpěváci, ani jedna složka nemůže být bez té druhé, proto bych závěrem ráda poděkovala jak panu dirigentovi Michalu Vajdovi, tak všem členům Pěveckého sboru Masarykovy univerzity, kteří se podíleli na úspěchu ve Švýcarsku.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)