Jaromír Herle (1872-1945)

Jaromír Herle se narodil 23. srpna 1872 v Moravských Budějovicích, zde studoval houslovou hru u nevlastního strýce J. B. Foerstra, pedagoga Karla Foerstra. Dále se učil hře na klavír u Josefa Foerstra a později absolvoval pražskou varhanickou školu. Po čtyři roky pak působil jako učitel zpěvu na gymnáziu v jugoslávské Šabci, kde také pracoval jako sbormistr. V roce 1989 přesídlil do Vídně, kde se stal členem pěveckého sboru Dvorní opery a později dokonce zástupcem sbormistra. Kromě toho působil také jako sbormistr místního Slovanského zpěváckého spolku a sboru Lumír, ředitel kůru českého kostela a sbormistr a varhaník v řadě dalších chrámů, účinkoval jako korepetitor, sólový zpěvák a člen pěveckého kvarteta.

Ve Vídni se seznámil s Karlem Kovařovicem, který se jej snažil angažovat pro Národní divadlo, byly mu však kladeny administrativní překážky, a tak byl Herle do Národního divadla přijat až v dubnu roku 1921 za éry Otakara Ostrčila. Působil zde jako sbormistr do 31. července 1936 jako sbormistr. Vedle nácviku operních sborů se příležitostně věnoval také řízení scénické hudby v činoherních představeních.

V roce 1921 se současně stal sbormistrem a uměleckým vedoucím pražského Hlaholu. Tuto funkci zastával až do roku 1939. Za jeho vedení převýšil počet členů Hlaholu poprvé tisícovku. Herle se sborem Hlaholu absolvoval několik úspěšných zahraničních zájezdů (do Jugoslávie, Německa a Polska). Nastudoval s ním celou řadu náročných vokálních a vokálně-instrumentálních skladeb, mezi nimi Novákovy Balady, Dvořákovo Stabat Mater, Beethovenovu Devátou symfonii, Vycpálkovu kantátu O posledních věcech člověka či Berliozovo Rekviem.

Herle je také autorem celé řady skladeb, zejména vokálních a chrámových - mimojiné několika mší, rekviem či Te Deum, ale také písní a sborů různého obsazení. Jaromír Herle zemřel v Praze 30. listopadu 1945.