Josef Richard Rozkošný - český klavírista, sbormistr a hudební skladatel

Dnes si přípomínáme

Člověk širokého nadání a zájmů. Kromě hudby studoval v Praze filosofii, techniku a malířství.

Byl sbormistrem amatérského sboru Lukes a předsedou hudebního odboru Umělecké besedy. Kromě toho byl i členem České akademie věd a umění.



Dobromila Lebrová, pátek 3. června 2022
Magazín > Naši skladatelé

Josef Richard Rozkošný

Jan Vilímek – / Humoristické listy

Většina jeho kritiků i životopisců se shoduje v tom, že nepřinesl nic převratného, ale jeho klavírní skladby, písně a sbory velmi přispěly k domácímu „muzicírování“, protože to byly skladby velmi oblíbené a po technické stránce snadné.

Josef Richard Rozkošný se narodil 21. září 1833 v Praze. V jedenácti letech již veřejně vystupoval a své první skladby publikoval jako sedmnáctiletý. Původně studoval v Praze na polytechnice, ale zároveň se věnoval filozofii a malířství. Klavír studoval v hudebním ústavu Václava Jana Tomáška (1774 - 1850) a pak v Hudebně vzdělávacím ústavu (Musikbildungsannstalt) Josefa Proksche (1794 - 1864), u něhož studoval i Bedřich Smetana (1824 - 1884). Skladbu a hudební teorii studoval Rozkošný u Jana Bedřicha Kittla (1806 - 1868).

V roce 1855 se vydal na umělecké turné a koncertoval v Brně, v Terstu, v Pešti, Srbsku a Rumunsku.

Po návratu se stal úředníkem České spořitelny. Zároveň byl sbormistrem amatérského sboru Lukes a předsedou uměleckého odboru Umělecké besedy. Byl rovněž členem České akademie věd a umění.

V sedmdesátých letech redigoval také Hudební listy.

Nejúspěšnější byla ale jeho operní tvorba. Jeho první operou byla opera Mikuláš s premiérou 5. prosince 1870, následovaná asi nejznámější jeho operou Svatojánské proudy, s podtitulem Vltavská víla v premiéře 3. října 1871, jejíž premiéru dirigoval Bedřich Smetana, který se o ní rovněž pochvalně vyjádřil. Tato opera se dočkala na scénách Prozatímního a Národního divadla třiceti pěti repríz. Kritika tvrdila, že byl ovlivněn při tvorbě této opery Ch.Gounodem (1818 - 1893). Některé árie z této opery je možné slyšet v rozhlasovém vysílání i v současnosti.

Další jeho opera Záviš z Falkenšteina (14. října 1877) nebyla tak oblíbená a o opeře Mladí pytláci s výjimkou názvu není nikde zmínka.

Následovala velice úspěšná Popelka na libreto Otakara Hostinského (1847 - 1910) s premiérou 1. května 1885, která měla pouze v Praze 67 repríz. V ní byl podle kritiků ovlivněn Smetanou.

Další operou byl Krakonoš (18. října 1889), který je považován za obsahově i hudebně těžkopádné dílo. Aktovka Stoja (6. června 1894) byla prý dle kritiků ovlivněna Mascagniho verismem a sentimentálností Felixe Mendelssohna - Bartholdyho. V r. 1898 dokončil operu Satanella na libreto Karla Kádnera (1859 - 1923) na námět básně Jaroslava Vrchlického.

Jeho poslední dokončenou a provedenou operou je Černé jezero na námět Heydukova Dědova odkazu, která měla premiéru na Národním divadle v Praze v r. 1906.

Dalšími jeho operami jsou neprovedená opera Alchymista a nedokončená Rusalka.

Je zajímavé, že ze stejných literárních zdrojů později čerpali i další naši skladatelé. Heydukův Dědův odkaz zhudebnil jako operu také Vítězslav Novák a Vrchlického Satanella byla zase námětem pro absolventskou práci skladatele Marka Kopelenta - symfonickou báseň pro orchestr, název je ovšem psán v novém pravopisu jako Satanela. Samotné Svatojánské proudy mají obsah dost podobný Dvořákově Rusalce.

Význačnými obsáhlejšími skladbami jsou Ave Maria z r. 1856, melodram Růže, symfonické básně Odyseus z r. 1884 a Sen lásky s r. 1886, kantáta Lumír z r. 1881 a Mše B-dur z r. 1856.

V době mezi tvorbou operní komponoval Rozkošný řadu klavírních skladeb, uvádí se skladba La Cascade, z mužských sborů se uvádí Hanička, dále složil řadu písní podobných písním národním.

Josef Richard Rozkošný zemřel v Praze před pětadevadesáti lety dne 3. června 1913.

Klavírista Karel Hoffmeister napsal v r. 1899, kdy zakládal České trio, Rozkošném pravdivou i laskavou kritiku:

„Síla Rozkošného neleží v naprosté původnosti invence. Než zdravý smysl pro melodiku lahodnou a vřelou a zejména obratnost v ovládání stránky technické činí autora sympatickým.“

Do současnosti nám jedinou připomínkou na tohoto skladatele zůstává název ulice na pražském Smíchově.


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)