Švýcarské putování

Pomlázkami podle dobrých zvyků řádně vyplaceny našimi přivstavšími si tatínky (...dědečky, bratry, chlapci...) jsme od Komínského nádraží odrazily (i odrazili) v 6:00 půvabného Velikonočního pondělí. Skrze české, rakouské, německé a znovu rakouské lány jsme se prospali až mezi alpské vrcholky do Innsbrucku. Příjemné takřka letní počasí nás provázelo při krátké podvečerní procházce parkem k divadlu a muzeu až na trh k innsbrucké Zlaté stříšce a dále k dómu sv. Jakoba, před kterým jsme poprvé trochu zpívali; jen tak pro sebe, kolemjdoucí a pár obyvatel místních bytů, kteří snad právě večeřeli.

Poránu jsme skrz 17 kilometrů dlouhý Vorarlberský tunel zamířili do Švýcar a nakrátko ještě kotvili u městečka Schabhausen, které se pyšní největším (...kromě Islandu...) vodopádem v Evropě. A tak jsme zírali jako opaření tou obrovskou masou vody, která nám padala skoro pod nohy (!). Odpoledne jsme obsadili naši strategickou základnu – atomový kryt v městečku Clarens – v půli trasy mezi Montreux a Vevey. Uklidněni skutečností, že postelí, sprch, zásuvek a námi přivezených potravinových zásob je dostatek, jsme se v poklidu domestikovali a večer vyrazili do Vevey na první ze série čtyř koncertů festivalu. Divadelní sál nás svou atmosférou překvapil, možno říci spíše zaskočil; a abychom se tak nebáli, usadili jsme se přímo řadu za žlutý stoleček porotců a doufali, že si všimnou, jak je nerušíme. Slyšeli jsme první výkony sborů ze Švýcarska, Norska a Rumunska... Večer se poprvé ozvalo „Teď“ a čtyřicet dětí ve svém oranžovožlutém betonovém pokoji v jednom okamžiku usnulo zaslouženým spánkem...

Ráno jsme byli zákeřně probuzeni strašidelnou klimatizací, někteří mysleli, že se blíží tornádo. Rozespalé rozhořčení však bylo nadobro zažehnáno větou: „Běžte se obléci,jedeme nakupovat!“. Jen málokdo, kdo nezažil, si dokáže představit, co tato magická slova provedou s hromadou dam v bláznivém věku. Vevey mělo o zisky postaráno. Až jsme ulehčili našim peněženkám, shodli jsme se na romantické procházce po prosluněném pobřeží Ženevského jezera. Jaro, všude květiny, v pozadí zasněžené Alpy – pohádka. Následně jsme měli dojít až do Montreux, ale naštěstí nás náhodou svezla jedna loď. V Montreux jsme využili krásného a důstojného svatostánku „Eglise Catholique“ k dalšímu zpívání a vydali se pěšky zpět do bunkru, kde nás čekal oběd. Večer jsme na druhém koncertě fandili krajanům z Ostravy.

Čtvrteční program ležel na bedrech naší milé paní průvodkyně René. Třikrát sláva jí za tento den! Nejprve byl náš autobus naveden k sýrárně Le Gruyére, kterou nás mile provázela jedna vzdělaná anglicky mluvící alpská kráva z černého sluchátka. Všechny fáze výroby sýra jsme viděli pěkně z výšky za plexisklem. Pokračovali jsme do přilehlé vesničky Gruyére se starodávným hradem a pozoruhodným kostelem, kde natáčejí i naši přátelé Coro Calicantus! Prošmejdili jsme zdejší turistické stánky a stoupali výše do hor; do vesničky Gstaad, kde se už mluví švýcarskou němčinou. Maličko jsme si pozpívli v st. Nikolauskapelle poblíž rafinované fontánky a pospíchali ještě výše za sněhem. Lanovka „Glacier 3000“, vedoucí nad silniční komunikací do nedozírných špic v zimním županu, přímo vybízela k zastávce a krátkému kochání. Pak už zpět do Clarens na oběd a další večerní koncert. Koncert třetí – koncert sboru z Filipín. Zpívali naprosto čistě, s velkým zvukem, se zaujetím a jiskrou v oku, nesrovnatelně lépe než všechny ostatní sbory doposud, neměli chybu. Snad ještě trocha více poetiky by jim velmi slušela. Ovace stojícího sálu sklidili po zásluze! Tleskáme velmi!!!

Náš Velký pátek 13. Jistému procentu sestavy se v noci na dnešek zdály ukázkové sbormistrovské noční můry. Dopoledne trávíme příjemnou prohlídkou hradu Chillon rozkládajícího se přímo nad hladinou Ženevského jezera, dokonce nás zde překvapili podrobným česky psaným průvodcem. Pak už poprvé při odpolední zkoušce vystupujeme na osudné pódium. Zpíváme náležitě ohavně,jak se sluší na zkoušku těsně před koncertem takovéto váhy. Odjíždíme na oběd do krytu, důkladně jaksepatří odpočíváme a o nervozitě se hrdinně ani nezmiňujeme. Obřadně se oblékáme a pak už jen to jednotvárné čekání... Konečně na scénu! Spousta světla, nacpaný sál, ve vzduchu jakési očekávání, a ... a pak už to šlo ráz na ráz, neklid opadl, když jsme začali zpívat. Publikum se chytlo téměř okamžitě, po Bolerázu tleskal ten porotce, co nikdy netleská a při poslední pecce vytrsávala i paní porotkyně Södeberg-Eberhard ze Švédska. Tak snad.....??? A jak jsme byli v ráži, završili jsme dnešní představení Slavíky v kasínu Baobab, které vlastně vůbec nebylo kasíno, ale obrovský sál...

Byli jste už někdy v muzeu potravin?! Já ano! Stojí totiž hned za sochou Charlieho Chaplina ve Vevey a my ho navštívili v sobotu ráno. Metody vaření, nástroje pro přípravu jídel, jídelní sety, ochutnávky, stroje měřící vámi spálené kalorie, 3D kino provázející nás celým trávicím traktem,...naladěni z muzea pokračujeme dechvyrážejícím obědem připraveným s láskou našimi dospěláky v „bunkrytu“. Slavnostní guláš, zeleninový salát, ovocný dortík a čokoláda. A hurá do Montreuxkého auditoria Igora Stravinského. Poslechli jsme si nejprve z každé země po jednom sboru (za ČR zpíval Ostravský dětský sbor). V druhé půli po přestávce přišla řada na vyhlášení cen. Napětí se dalo krájet. Oceněni byla udělována od těch dobrých po nejlepší, a my pořád nikde... až ... Cena za excelentní výkon s obdivem poroty – což znamená celkově druhé umístění – jásali jsme našimi hlavovými tóny jako ještě nikdy. Navrch nám ještě přidali Cenu za nejlepší provedení povinné skladby. Stříbrný pohár a všeobecné veselí,...ale konec chlubení. První byli zcela zaslouženě Filipínci!! Slavnostním završením celého festivalu se stal velkolepý večerní galakoncert „Amour, noctes et valses“, úchvatný zážitek hudebně-taneční. Do postelí jsme se celí rozjaření dostali až pozdě v noci ...

Po ranním intenzivním úklidu našeho bunkru jsme se s ním a s naší paní René rozloučili písničkou a odrazili k dalšímu putování směr Salzburg. Přes malé technické trable s autobusem jsme zdárně dorazili na nám již z dřívějška známou barevnou ubytovnu hned vedle gymnázia (melancholická vzpomínka na domov). Strmý večerní výšlap na Salzburský hrad přinesl své ovoce v okouzlujících a romantických chvílích zpěvu na liduprázdném lampami osvíceném horním nádvoří; sami sobě si. Znovu šťastni spolu.

Poslední cestovní den uplynul v poklidu a přemítání o zážitcích právě proběhnuvších. U Komína jsme se radostně setkali s celou uvítací delegací; znáte to,transparenty, květiny, ...a tak jsme doma.