FESTIVÁLEK

Promysleli jsme o čem by to mělo být. Od prvních okamžiků jsme měli představu nesoutěžního setkání. Toužili jsme poslouchat jiné sbory, okukovat jejich repertoár, učit se z jejich interpretace, hlasové kultury, intonace, výrazu. A také jsme se inspirovali tou úžasnou atmosférou sborové party, která se společně o něco snaží, potřebuje se a pomáhá si.

Již při prvním ročníku v roce 1996 pro nás byl překvapením zájem komorních sborů. Myslíme se si, že mnohé z nich řešily podobné otázky jako náš sbor.

A tak patřilo do vínku Festiválku od prvního setkání heslo - radost a pohoda. A všichni jsme se vždycky snažili, aby to tak bylo rok co rok. A věřte nevěřte, vždycky nás podpořili nejen sponzoři ale k dobré náladě přálo i počasí. Sluníčko nás nikdy nezklamalo.

V prvních ročnících jsme sbory oslovili dopisem a využívali jsme osobních kontaktů. Většina z nich se následně stala jakýmsi „inventářem“ tohoto setkání – třeba Cantus Jaroměř nebo Campanula Dolní Dobrouč. Postupem času byl o setkání komorních sborů nezvykle veliký zájem. V posledních dvou ročnících se sbory hlásí samostatně a tak vzhledem k časovému prostoru musíme sbory odmítat. Za celých jedenáct uplynulých ročníků jsme přivítali více než čtyřicítku sborů z Čech a Moravy, hosty byly také sbory zahraniční – Valvasor Krško (Slovinsko), Berliner Mozart Chor a Quartet Giessen (Německo), Maidstone Singers (Anglie).

Pokoušeli jsme se vždy přilákat i zajímavé hosty takzvaně „z branže“ – například doc. Luboš Klimeš, sbormistr a vysokoškolský pedagog, hudební skladatel Josef Vodák. Nebyli to jen posluchači, ale také se uměli podělit o své zkušenosti. Vyzkoušeli jsme si i minisemináře pro sbormistry a další zájemce. Nejvíce informací však všichni získávali z osobního kontaktu.

Jak probíhá náš Festiválek? Některé sbory přijíždějí v pátek a již večer pro ně chystáme koncerty na různých místech. Překvapením pro sbory, ale také pro nás, byla úžasná atmosféra koncertu v roce 2005 v  kamenolomu u Sv. Josefa v Hořicích. Je to místo zaslíbené umění. Vždyť se zde konají slavná kamenická bienále. Kdo tam byla jako zpěvák či posluchač jistě nelitoval.

Hlavní program probíhá v sobotu. Zahajujeme na náměstí v Nechanicích, kde se po oficialitách každý sbor představí jednou písní. Závěrem náměstím zazní společné Handlovo Canticorum iubilo, které vzhledem k přítomným téměř dvěma stovkám zpěváků zní skutečně slavnostně. A to je také start k dalšímu odpolednímu zpívání. Sbory jsou rozeslány po okolí Nechanic a zpívají v kostelech, domovech důchodců, náměstích, hudebních síních. Tady nám při organizaci vždy účinně pomáhají přátelé z různých míst. Sobotní večer končí galakoncertem v Kulturním domě v Nechanicích. Kdo byl přítomen tak si jistě vychutnal tu skvělou atmosféru plnou potlesku a výkřiků ocenění. Závěrem večera pak opět společně zazní dnes už téměř hymna Festiválku – skladbička Petra Semeráka – MUSICA. Její slova patrně přesně vystihují smysl tohoto pěveckého setkání : hudba je klíčem k srdci a srdce je branou k přátelství.

Neděle je více méně odměnou těm, kteří zůstali. Sbory se přesunou na blízký zámek Hrádek, kde tradičně v dopoledních hodinách probíhá „sborové matiné“ ve venkovních prostorách zámku. Sbory zpívají, náhodní návštěvníci se zastavují a s údivem naslouchají a pak s nadšením tleskají. A vyvrcholením všeho je nachystaný speciální „goulache cantare“, který sejí lžící a je s chlebem a kdo chce, zapije jej pivem. Poslední fotografie a za rok možná nahledanou.

A ještě jeden aspekt setkání je důležitý. Jak bylo řečeno, není to soutěžní festival. Ale přesto má dle našeho názoru obrovský motivační charakter pro další pěvecký růst sborů. Řada z nich je toho důkazem porovnáte-li jejich výkon například před pěti lety a nyní. Sami i říkají, že být lepší je tak trochu i prestižní záležitost.

A to všechno připravují děvčata ze sboru Cantus feminane alias Občanské sdružení ARS VIVA Nechanice. Letos již po jedenácté.

Daří se nám získávat prostředky o sponzorů, účinně nám pomáhá zastupitelstvo města.

Dvanáctý ročník Festiválku 2007 se koná 25.-27. května 2007.