Historie vánočních koncertů v Pěveckém sdružení Kopřivnice

Jak jsem zjistil od pamětníků, v předválečné éře mužského sboru PSK se koncerty duchovní hudby a vánoční koncerty nevyskytovaly. Provádění duchovní hudby bylo záležitostí tehdejšího chrámového sboru při kostele sv. Bartoloměje, i když někteří členové sboru zpívali tam i onde. A spoluúčinkování sboru s orchestrem rovněž nebylo - až na ojedinělé výjimky - zvykem. Po druhé světové válce, kdy byl sbor (už ve smíšeném obsazení) důsledně řízen činiteli odborářské kultury, této činnosti dlouhá desetiletí doba nepřála.

Až teprve v roce 1986 jsme si troufli (se souhlasem a za podpory tehdy nového ředitele ZK ROH PhDr. M. Burgeta) uspořádat poprvé vánoční koncert. Ten jsme ale nesměli nazvat "vánočním", nýbrž "zimním". Provedli jsme jej v sálech v Kopřivnici a Závišicích. Od roku 1990 vystupujeme v sálech i v kostelech.

Po celou dobu nás doprovází orchestr: zpočátku to byl komorní orchestr P.J.Vejvanovského z Nového Jičína, později orchestr ustavený k tomu účelu z učitelů, žáků ZUŠ a dalších hudebníků z Kopřivnice a okolí. Jakmile se v Kopřivnici ustavil stálý komorní orchestr pod vedením Markéty Melčákové a Petra Davida, stal se již napořád našim partnerem a to nejen při vánočních koncertech. V řízení koncertů se za oněch dvacet let vystřídali Eva Pajdlová, Petr David, Pavel Altrichter, někdy též Josef Melnar a Stanislav Dětský.

Za dvacet ročníků našeho vánočního koncertování jsme vystoupili 131x ( z toho 4x při půlnoční mši v kostele). Nejmenší počet koncertů (2) jsme měli v úvodním ročníku, nejvíce (9) pak v letech 1995, 2000 a 2001. Nejčastěji mimo Kopřivnici jsme vystoupili v Závišicích (13x).

Program našich vánočních koncertů je tradičně složen ze skladeb a capella, orchestrálních skladeb a děl sborových či sólových s doprovodem orchestru. Za uplynulých 20 ročníků jsme provedli kolem 80 skladeb, které máme v našem notovém archivu a každoročně je doplňujeme.

Vystupovali jsme za různých podmínek od horka a tlačenice v sálech po zimu až mráz v některých kostelech.

Ještě přidám několik perliček, na které se mnohdy více vzpomíná, než na to, jestli se koncert povedl:

– hned v 1. ročníku, nejen že to byl Zimní koncert, ale taky ředitelka divadla z Nového Jičína zakázala svému orchestru P.J.Vejvanovského hrát s námi duchovní hudbu, takže se v druhé půli koncertu orchestr přejmenoval na soubor hudebníků z N. Jičína a okolí,

– ve 2. ročníku jsme se v kavárně mladých v Místku pro velký nával diváků nemohli protlačit na podium,

– v 5. ročníku byl takový mráz, že při jízdě z Čeladné do Frenštátu autobusu zamrzla nafta. Ještě že jsme jeli dvěma autobusy, tak nás ten druhý přibral,

– 6. ročník v Ostravě u Don Bosca zůstali dirigent s kontrabasistkou zamčeni v sakristii, zatím co všichni účinkující čekali na podiu,

– 10. ročník - noty pro muzikanty zůstaly zapomenuté ve Štramberku u kandelábru. Druhý den jsme po detektivním pátrání noty našli a na koncert do Frenštátu přijeli s hodinovým zpožděním. Frenštátským policistům, které jsme žádali o informování publika o našem zpoždění, trvala cesta z náměstí do DK taky právě hodinu. Koncert se konal.

– 14. ročník - na Starém Jičíně jsme ohlášený koncert neprovedli, pan farář neměl povolení z biskupství, našli jsme zamčený kostel,

– v 15. ročníku nám zase nepřijel autobus, který nás měl převézt z Hodslavic do Ženklavy. Pomocí mobilních telefonů se náprava povedla a s mírným zpožděním jsme dojeli. Ženklavský pan starosta měl blízko k infarktu, koncert však dopadl skvěle.

Tuto svou zprávu ukončím přesvědčením nás všech, že vánoční koncerty jsou neodmyslitelnou a velice oblíbenou součástí našich každoročních činností, přinášejí radost mnoha posluchačům a jsou pěveckým a společenským zakončením pěvecké sezony - kéž to tak zůstane i nadále.