Jaroslav Dostalík: Louka široká

První etapu přechodu k vícehlasému zpěvu tvoří dvojhlas. Je důležitý i pro výchovu intonační čistoty. Z. Kodály říká, že teprve dvojhlasý zpěv, v němž se oba hlasy vzájemně vedou a podporují, umožňuje kontrolu čistoty melodické linky a zhmotňuje latentní harmonii jednotlivých tonálních a intervalových vztahů.

Výbornou pomůcku k překonání prvních úskalí dvojhlasého zpěvu připravil pro naše dětské sbory zkušený hudební pedagog, sbormistr a skladatel, nositel národních sbormistrovských Cen Františka Lýska a Bedřicha Smetany PhDr. Jaroslav Dostalík. V nakladatelství Panton International Praha vyšlo v roce 2005 již druhé, revidované a doplněné vydání jeho publikace „Louka široká“, nabízející v progresivně uspořádané metodické řadě dvojhlasé úpravy našich lidových písní ze všech folklorních oblastí Čech a Moravy.

V krátké předmluvě definuje autor nejprve předpoklady vokálního vícehlasu – schopnost provádět dvě základní hudebně myšlenkové operace: sluchovou analýzu a pěveckou syntézu, které probíhají v našem vědomí současně. „Dobře naučená a v paměti usazená melodie (včetně textu)“, uvádí autor, „dává zpívajícímu možnost odpoutat část pozornosti od vlastního pěveckého výkonu a zaměřit ji aktivně k hudebním prvkům, jejichž vznik je mimo hudební vědomí. Kapacita této „vedlejší“ pozornosti je však zpočátku velmi malá; stačí postihovat obvykle jen jeden cizí prvek (tj. tón) a teprve postupně se adaptuje na rostoucí počet i kvalitu těchto prvků a na jejich pohyb. Jakmile to však zpěvák dokáže, vytváří si vlastně novou, syntetickou tónovou i tónově–pohybovou představu svého i cizího hlasu, v níž cizí tóny tvoří jakýsi index vlastního vokálního projevu – už ne jeho ohrožení, nýbrž jeho obohacení.“ Při stanovení jednotlivých metodických kroků se opírá o hudební historii a aplikuje principy vývoje evropského vícehlasu na vhodné melodie lidových písní. Tuto metodickou řadu tvoří:

1.stranný pohyb (spojení cantu firmu s prostou nebo rytmicky členěnou prodlevou ve vrchním nebo spodním hlase, č. 1 – 9),

2.protipohyb (č. 10 – 19),

3.paralelní pohyb (č. 20 – 48) a

4.křížení hlasů (č. 49 – 55).

Dalších deset písní (č. 56 – 65) přináší prvky trojhlasu dělením jednoho z hlasů protipohybem, nepravý trojhlas (dvojhlas se sólem), trojhlas využitím prodlevy s protipohybem nebo s paralelním pohybem a konečně výhled do čtyřhlasu. Sbírku uzavírají Tři kánony na modální nápěvy lidových písní z moravských Kopanic.

Navzdory klesajícímu uplatnění lidových písní v současných učebnicích hudební výchovy pro základní školy zůstává lidová píseň jako hudební mateřština ideálním, přirozeným východiskem i pro rozvíjení základů vícehlasého zpěvu. Přibližně polovinu z 68 číslovaných úprav tvoří písně české, druhou písně moravské. Více než polovina uvedených písní bude pro sbormistry milým překvapením, protože se s nimi budou mít příležitost setkat asi poprvé. Pokud jde o jejich tónorod, přibližně dvě třetiny jsou v tónině dur, zbývající pak v tónině moll (aiolské, melodické i harmonické) nebo tóninách modálních (dórské, lydické, mixolydické). Jen vzácně se objevuje vybočení nebo modulace. Z hlediska rytmicko–metrické struktury má převážná většina písní pravidelný tvar, pouze ve čtyřech případech najdeme střídavé metrum a v dalších čtyřech metricky neukotvený deklamační rytmus (halekačky). Autor správně preferuje a cappellové úpravy, jen čtyři využívají klavírní doprovod a dvě doprovod zobcové flétny.

Při výběru písní využil autor i svých bohatých didaktických zkušeností. Úpravy plní svůj didaktický úkol, aniž by sebeméně narušily obsahový charakter písní, jejich folklorní pel. Přitom však zůstávají i v těch nejjednodušších formách malými, kompozičně originálními, nápaditými, interpretačně atraktivními uměleckými díly. „Moravské uspávanky z Karlovic, Laškova a Hrozenkova“, temperamentní „Muzikanti, co děláte“, nebo již zmíněné poněkud náročnější „Tři kánony na modální nápěvy lidových písní z moravských Kopanic“, ale i další úpravy Dostalíkova zpěvníku se jistě stanou úspěšnými čísly koncertních programů nejen přípravek našich dětských sborů.