Jak jsme natáčeli CD Vánoce s Kantikou

To pro nás byla velmi lákavá nabídka, protože část nahrávek by Kantika dostala k propagaci sboru. CD by bylo navíc k prodeji nejen v ČR, ale i na Slovensku, v Maďarsku a Polsku.

Dostali jsme čas na rozmyšlenou do začátku února a tím začal pro Kantiku pořádný kolotoč. Termín předání originální nahrávky byl stanoven nejpozději do poloviny července. To znamenalo závazek nacvičit a nahrát celé nové pásmo "Vánoce s Kantikou" během pouhých pěti měsíců, a to vše při současném nácviku barokního pásma pro prestižní květnové vystoupení našeho sboru v Uničově. Protože naše pravidelné zkoušky se konají jen jednou týdně – vždy po dvou hodinách v pondělí, měli jsme k dispozici cca 40 hodin na nácvik obou pásem.

Navíc pro CD nepřicházelo do úvahy mít celý hodinový program sestavený jen ze skladeb zpívaných s doprovodem elektronických varhan. Uznejte, to by bylo fádní. Nezbylo než shánět také další instrumentální doprovod. To se nakonec podařilo panu Nedomovi, a tak byl do nahrávání vřazen také smyčcový kvartet Via lucis z Olomouce pod vedením Dr. Nováčkové a samostatný varhanní doprovod Pavla Soldána. Instrumentalisté však měli podmínku: společný nácvik jen dvakrát a po dvou hodinách. A tak to začalo!

Naši sbormistři – Irena Blektová a Vlastimil Nedoma – vybrali skladby a noty předali i kvartetu. Do programu byly zahrnuty dvě Marhulovy české mše vánoční, Vánoční písně z českých kancionálů, skladby A. Michny z Otradovic, pět koled ( z toho dvě hanácké) a další skladby. Sboristé si tedy museli založit nové složky – půlka po uničovský koncert, druhá polovina s vánočními tituly.

Neodpustím si pár poznámek z nácviku. Muselo být asi dost divné, když se z oken Městského klubu ještě v květnu a červnu nesly koledy a vánoční písně. A ještě podivnější muselo být, když si večer po 21. hodině (po zkoužce) členové sboru na cestě domů pobrukovali "U Betléma dnes Maria....". Snad proto také p. Kevešová na jedné květnové zkoužce prosebným hlasem žadonila po sbormistryni: "Irenko, nemohli bychom na zkoužce cvičit nejdříve vánoce a pak baroko?" Na vysvětlenou: venku se podvědomě pobrukují jen poslední nacvičované skladby.

Plánovaný čas na nacvičování však nestačil. Rozšířili jsme proto nácviky i na čtvrtky a navíc bylo nutno pro některé skladby rozšířit doprovod i o hoboj a zobcové flétny. V tom nám pomohla p. Jitka Pisková s Ivou Kevešovou ml. a ZUŠ v Litovli, která nám dala k dispozici svého žáka Navrátila.

Zkoušky byly trudné, ale pak to přišlo. V pátek a v sobotu 17. a 18. června přijela nahrávací firma p. Petříka z Dubu na Moravě. Ve vestibulu koncertního sálu MK vzniklo nahrávací studio, v koncertní síni spousta mikrofonů a připojené varhany. Každá skladba se nahrávala nejméně třikrát. Celkem vznikly tři pracovní CD po 59 minutách. Bylo to úmorné.

Před každou skladbou několik vteřin absolutní klid, pak odzpívání skladby a minimálně dalších 5 vteřin absolutní ticho. A tak stále dokola. Nahrávali jsme v pátek celkem 6 hodin v kuse a v sobotu dalších 5 hodin. Když do nahrávky skladby zazněl zvenčí zvuk, nejčastěji auto z náměstí nebo radniční hodiny, znamenalo to zase začít znovu.

Za týden poté nám nahrávací studio předalo pracovní verzi CD a současně oznámilo, že se technicky nepovedly samostatné instrumentální nahrávky s Via lucis. To pro kvarteto znamenalo nové nahrávání přímo ve studiu v Dubu na Moravě, což se nakonec podařilo.

Po předání nových pracovních CD bylo nutno vybrat nejkvalitnější nahrávky a určit pořadí skladeb s maximální celkovou délkou 60 minut. To sice již provedla vybraná skupina šesti členů Kantiky, ale trvalo to dalších pět hodin. Vyřadily se ty skladby, kde nebyla dodržena rovnoměrnost hlasů, kde se objevily chyby v intonaci nebo projev nebyl výrazný. Výsledkem bylo "cédéčko" s nahrávkou v délce 59 minut. Pak se již jen zpracoval návrh na titulní stranu a seznam skladeb se stopáží a jmény interpretů. Vše pak bylo předáno p. Habermannovi k dalšímu technickému zpracování.

Všichni se již těšíme na výsledný efekt - tedy konečnou podobu CD. Po vyslechnutí všech nahrávek můžeme s hrdostí konstatovat, že za tohle své dílo se Kantika rozhodně nemusí stydět.

Děkuji proto všem členům smíšeného pěveckého sboru Kantika, členům smyčcového kvarteta Via lucis i instrumentálnímu doprovodu varhan a zobcových fléten za vzorně odvedenou práci. Mimořádné poděkování patří oběma sbormistrům – Ireně Blektové a Vlastimilu Nedomovi za trpělivost a obětavost, kterou této akci věnovali.