Dočká se amatérský sborový zpěv v naší společnosti uznání a pomoci?

V minulosti bylo takových dobrovolníků v každém městě i v každé dědině mnoho, ať už v divadelních, hudebních či pěveckých souborech. Byla to jejich chlouba i reprezentace. Hlavně v dobách útlaku -dávného i nedávného, kdy lidé potřebovali jít do houfu – ti účinkující i ti naslouchající. Byla to potřebná forma vlastenectví a upevňování mezilidských vztahů i vzdoru! Mám takový dojem, jakoby ta dnešní doba tuto „vlasteneckou“ činnost nepotřebovala, neuznávala, a také proto nepodporovala, protože už ji vlastně nezná. Což se, bohužel, odráží i v podporování po stránce finanční příslušnými úřady, konkrétně odbory kultury obcí, měst i krajů.

Činnost Unie českých pěveckých sborů spravuje a koordinuje její Hlavní výbor, pro koordinaci přímé podpory sborového zpěvu jsou však v jednotlivých krajích ustanoveny oblastní výroby. Ten náš – jihomoravský – sídlí od roku 1999 v domě kultury v Uherském Brodě. Z původních 56 pěveckých sborů v bývalém Jihomoravském kraji,řízeném OV Brno do r.1998, kdy se většina sborů z Unie odhlásila pro nedostatečnou spolupráci,OV JMK zastavil činnost. Vzal jsem dobrovolně na sebe těžký úkol získat znovu důvěru v nutnou existenci UČPS po zastavení činnosti našeho výboru v roce 1998, kdy většina sborů z původních padesáti šesti pro nedostatečnou spolupráci s oblastním výborem z Unie vystoupila. Začínal jsem s jedenáci „věrnými“ sbory¨a dnes je nás již 31, i když navýšení členského příspěvku znamenalo pro zřizovatele některých sborů překážku k jejich dalšímu členství v Unii, a ti se, snad dočasně, rozhodli pro registrované členství. Oblastní výbor s nimi přesto chce i nadále spolupracovat.

Více mne trápí zjištění, že nám přestávají chodit lidé na koncerty, a také se zcela zastavil příliv nových členů pěveckých sborů. Vinou je veliký problém generační a hlavně značný úbytek mužů. Většinou se smíšené dospělé sbory skládají z 25 až 35 pěvkyň pouze 8 až 12 mužů. Dokonce se z některých sborů původně smíšených stávají sbory pouze ženské. Škoda, přeškoda je, že ve sborech dětských či studentský je tento nepoměr mezi děvčaty a chlapci ještě markantnější – většinou na 40 dívek bývá tak pět až sedm chlapců (a i méně). Ta představa zániku je strašná!

Oblastní výbor Unie v Uherském Brodě za těch šest let uspořádal již deset festivalů – tři ročníky dětských Zpívánek, čtyři ročníky festivalu ženských sborů <#>Ženská srdce<#>, dva ročníky Slavností písní pro všechny kategorie sborů a jeden ročník akce Cestou světla podle Komenského Via lucis – People to people (Lidé lidem) s účastí 880 účinkujících. V roce 2006 plánujeme jeho druhý ročník opět v Uherském Brodě. Letos byl v plánu čtvrtý ročník Brodských zpívánek, ale město Komenského nám žádanou dotaci snížilo z deseti tisíc na pět. Bohužel krajský úřad Jihomoravského kraje nám dodnes neoznámil, zda nám z požadovaných deseti tisíc alespoň něco poskytne. Termín pro konání festivalu byl prozatím přeložen z května na říjen. Snad se nám podaří získat potřebných chybějících patnáct tisíc. Už tak si sbory hradí 50% dopravy a stravy.

Když jsem si dovolil napsat o slabé podpoře města Uherský Brod a jihomoravského krajského úřadu,tak musím také vyzvednout velmi kladný vztah a každoroční podporu našich festivalů od odboru kultury krajského úřadu Zlínského kraje, který dostatečné pochopil naše důvody pořádání přehlídkových festivalů. Po pěti přehlídkových akcích mladých sborů máme s jistotou potvrzeno, že tyto sbory až překvapivě umělecky rostou, jsou ukázněnější a zpívají s láskou. Jsou proto také tou nejkrásnější reprezentací a reklamou svých rodných obcí! Zrovna tak významná jsou setkání našich ženských sborů. Vždyť ženy-matky (či babičky) jsou hlavními vychovatelkami svých ratolestí, a určitě mohou velmi ovlivnit jejich kladnou a společnosti prospěšnou budoucnost! Ty naše krásné sborové skladby neuslyšíte v rozhlase (ani v Písničkách od srdce), asi je vůbec v archívech nemají. A jak by jejich nahráváním a vysíláním pomohli a podpořili naše zpěváky, kteří doma i v cizině výborně reprezentují svou vlast a získávají v soutěžích přední umístění. Ani televize nezná sborový zpěv. Prý jsme pro ni příliš statičtí. Tak proto už asi pomalu nebude lidí, co si rádi sbor poslechnou. Potvrdili by, jaké je to pohlazení po duši. Ti ovšem pomalu odcházejí a nové generace mají bud' jiné zájmy nebo jiné „gusto“. Mívali jsme svůj amatérský sborový den i na Pražském jaru a nikdy jsme nezklamali! Snad se to ještě navrátí!