Jan Hanuš, nejen skladatel

Jan Hanuš (2. 5. 1915–30. 7. 2004) je naší i světové hudební veřejnosti znám především jako výjimečný hudební skladatel. Jeho dílo čítá více než sto dvacet číslovaných opusů a najdeme v něm celou škálu hudebních forem a žánrů od jednoduchých úprav lidových písní přes skladby komorní až po symfonie a celovečerní scénická díla – opery a balety. Přestože základem jeho tvorby jsou tradiční kompoziční postupy, nevyhýbal se ani experimentům s hudbou elektronickou, moderním žánrům a formám, jakými jsou např. televizní opera či hudba k televiznímu seriálu.



Roman Michálek, sobota 7. května 2005
Magazín > Sborový život

Jan Hanuš by se letos dožil 90. narozenin.

Hudební informační středisko

Méně známá, přesto však velmi důležitá a přínosná, byla jeho činnost nakladatelská, organizační, výchovně-vzdělávací a nadační. Právě těmto dosud neprávem opomíjeným stránkám osobnosti Jana Hanuše a zejména jeho činnosti související s prací pro děti a mládež bych se ve svém příspěvku věnoval.

Jan Hanuš sám o sobě vždy tvrdil, že se cítí být rovným dílem skladatelem i nakladatelem, nakladatelské činnosti se věnoval nepřetržitě 41 let svého života. Pokud se ohlédneme za jeho životem a tvorbou, zjistíme, že obě tyto stránky osobnosti se navzájem prolínají a velmi dobře doplňují.

V hudební kompozici (byl žákem Otakara Jeremiáše) dokázal navázat na nejlepší tradice české hudby 19. století, obohatit je o vlivy hudební moderny a na těchto základech vytvořit osobitý hudební jazyk a styl. V nakladatelské činnosti vycházel z myšlenkového odkazu svého děda, Františka Augustina Urbánka, významného českého nakladatele, který dokázal svou firmu vybudovat na základech vycházejících z ideje, že vlastenecké a pedagogické snahy lze vhodně skloubit s podnikatelskými a obchodními záměry. Jeho „Nakladatelský závod pro literaturu pedagogickou i hudební a pomůcky učebné“ založený roku 1871 se zpočátku orientoval na vydávání českých učebnic všech oborů, od příruček pro domácí ruční práce přes učebnice jazykové až po odborné vědecké publikace. Později se specializoval na vydávání hudební a umělecké literatury. Vyšla zde tiskem poprvé mj. i stěžejní díla Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka či Zdeňka Fibicha.

Výše uvedené zásady i praktické zkušenosti, které v mládí získal při práci v Urbánkově nakladatelství se Jan Hanuš snažil uplatňovat při své nakladatelském působení v Orbisu a SNKLHU. Později stál i u zrodu Pantonu, jehož ředitelem a šéfredaktorem byl v letech 1963–1970. S činností nakladatelskou souvisela úzce i jeho činnost organizační. Navzdory dlouhodobé režimní nepřízni, zastával po řadu let v českém kulturním životě důležité funkce. Byl mimo jiné předsedou České společnosti pro hudební vědu, tajemníkem Svazu čs. skladatelů, dlouholetým členem výboru Pražského jara, čestným vicepresidentem Dvořák Society For Czech and Slovak Music (Velká Británie), předsedou Foerstrovy společnosti, předsedou Společnosti pro hudební výchovu, po roce 1989 předsedou Společnosti skladatelů a Společnosti pro duchovní hudbu.

Na rozdíl od řady svých kolegů chápal práci v těchto funkcích, především jako službu české kultuře, nikoli jako prostředek k dosažení mocenských a ekonomických cílů. Ze stejných životních zásad též vychází i jeho snahy výchovně-vzdělávací a osvětové. Jejích vyvrcholením bylo založení Nadace Fr. A. Urbánka v roce 2002.

I. Tvorba pro děti a mládež

Zvláštní pozornost věnoval Jan Hanuš ve svém skladatelském díle dětem a mládeži. Šíře autorova uměleckého záběru v této oblasti je opravdu obdivuhodná. Najdeme zde instruktivní literaturu různé obtížnosti (některé skladby existují v několika verzích pro různá nástrojová obsazení), náročnější díla pro koncertní provádění, skladby určené pro dětské publikum i rozsáhlá díla hudebně dramatická.

O tom, jaký význam této oblasti tvorby přikládal svědčí mimo jiné i to, že kromě velkého množství samostatných skladeb zde najdeme i tři opusové řady: Op. 79 obsahuje skladby pro předškolní děti, op. 72 pak skladby pro školní sbory a op. 65 „Musica spirituale pro Iuventute“ skladby z oboru duchovní hudby.

V rámci tohoto příspěvku nám bohužel nezbývá čas na podrobný výčet skladeb a jejich rozbor, rád bych ale v této souvislosti zmínil alespoň několik titulů z každé z výše uvedených okruhů tvorby.

Detail titulní stránky tištěného vydání cyklu čtyřručních klavírních skladeb pro děti Polní kvítí.

Z instruktivní literatury jmenujme alespoň: „O deseti bratrech“ – Veselé i smutné příběhy deseti bratří ve formě snadných prstových cvičení a malých etud pro klavír, op. 32, „Polní kvítí“ – Lidové písně, tance a koledy pro čtyři ruce, Sbo 8[1], „Malé nálady“ pro dvoje housle – instruktivní, op. 95.

Z kompozic pro dětský sbor bych rád zmínil tetralogii „Český rok“ pro dětský sbor a malý orchestr, cyklus „Koledy z blízka i z dáli“ pro dětský sbor a dechové kvinteto, Sbo. 22 nebo „Písničky ze sna“ pro dětský sbor s doprovodem zobcové flétny, klavíru a dětských nástrojů, op. 101.

V našem prostředí ojedinělou záležitostí je opusová řada 65, věnovaná duchovní hudbě pro děti a mládež. Podobně rozsáhlou a soustavně budovanou řadu budeme marně hledat u jiného českého autora druhé poloviny 20. století. Obsahuje díla vytvořená v rozmezí let 1969 až 2002, podnětem k jejich napsání bylo mimo jiné autorovo sbormistrovské působení na kůru kostela sv. Markéty v Břevnově. Vedle skladeb, které dobře známe z repertoáru našich dětských sborů, např. „Magnificat“ z cyklu Dvě mottetta na latinské texty pro dětský sbor a capella, op. 65/IV, zde najdeme méně uváděné skladby pro sbory mládeže (s jedním mužským hlasem), např. „Cantate Domino“ pro smíšený sbor, varhany nebo kytaru, op. 65/XI/3b, nebo „O salutaris hostia“ z cyklu Tři chvály Nejsvětější svátosti pro zpěv a varhany, smyčce ad lib., op. 65/VI, či dosud téměř neznámý cyklus věnovaný zpívajícím skautům „Hrst orlích per“ pro smíšený sbor a kytaru, op. 65/XI. Nejrozsáhlejší kompozicí tohoto opusu je kantáta „Malá vánoční muzika“ pro dětský sbor, recitaci a dětský orchestr, op. 65/V.

Zvláštní pozornost si též zasluhují sbírky písní, jimiž autor podpořil snahy o polyestetickou a integrativní pedagogiku u nás. Spojení hudební a výtvarné výchovy představuje cyklus „Malované písničky“ s doprovodem komorního souboru nebo klavíru, op. 79/Ia, na hudebně-pohybovou výchovu předškolních dětí se zaměřil v cyklu „Škatulata, hejbejte se!“, písně pro mateřské školky s doprovodem klavíru, op. 79/II. Samozřejmostí bylo pro autora využívání zvukových možností nástrojů dětského instrumentáře, znamenitým příkladem v tomto ohledu může být skladba „Malá muzika“, čtyři písničky pro děti předškolního věku s doprovodem dětských nástrojů, op. 79/IV.

Detail titulního listu rukopisné partitury Hanušovy dosud neprovedené opery Zelený svět.

Ze skupiny děl určených dětskému obecenstvu jmenujme alespoň didakticky pojatou skladbu „Co mi vypravovaly hudební nástroje[2]“, praktická lekce nauky o hudebních nástrojích, op. 29 nebo „Sůl nad zlato“, balet o pěti obrazech, op. 28.

Jedním z posledních děl Jana Hanuše je zpěvohra „Zelený svět“ – Veselá hraní, zpívání, tancování aj. ekologicko-kumštovní šprýmy o dvou dílech a „Děkovačce“ pro sóla, dětský a mládežnický sbor a komorní instrumentální soubor, op. 105/II, z roku dokončená v roce 2003. Záměrem této kompozice bylo oživit tradici školní zpěvohry. Rozsáhlá skladba, využívající prvky absolutního divadla s dějem umístěným do současného světa, na své provedení teprve čeká.

II. Organizační a pedagogicko-výchovná činnost

Autorův trvalý zájem o hudebně pedagogickou problematiku, ještě zesílil v polovině šedesátých let, kdy se stal předsedou obnovené Československé společnosti pro hudební výchovu. Záhy na to byl též zvolen do řídícího výboru (Boards of Directors) mezinárodní společnosti pro hudební výchovu (ISME[3]). V této funkci navrhl a ve spolupráci s vydavatelstvím Bärenreiter připravil projekt velkého nadnárodního nakladatelství Editio ISME, v rámci něhož měly být vydávány pedagogické materiály, jež by pak v příslušných jazykových mutacích vycházely ve všech členských zemích organizace. Přestože tato myšlenka byla partnerskými zeměmi ochotně přijata, byl nakonec projekt těsně před realizací zastaven. Československo v rámci normalizačního procesu ukončilo aktivní spolupráci s ISME a Československé společnost pro hudební výchovu byla včleněna do České hudební společnosti.

III. Činnost nadační.

Přestože Jan Hanuš osobně nikdy přímo ve školství nepůsobil, nesměl pro svůj původ a křesťanské smýšlení s dětmi a mládeží pracovat, zůstal pedagogice věrný. Vyvrcholením jeho snah v této oblasti bylo založení Nadace Fr. Augustina Urbánka (NFAU) v roce 2002, jejímž čestným předsedou byl až do své smrti. Základem nadačních aktivit je široce pojatý projekt Comenius, zaměřený na výchovnou prevenci společensky nežádoucích jevů (drogová závislost, kriminalita dětí a mládeže aj.). Jeho cílem je připravit pomocí prostředků umělecké a tělesné výchovy nastupující generace na život v současném globalizovaném světě. Nadace podporuje projekty v oblasti uměleckých aktivit mládeže, vznik a vydávání soudobé české hudby i vědecko-výzkumnou činnost v dané oblasti. Na základě myšlenek formulovaných v projektu Comenius vznikla, na popud Jana Hanuše, v roce 2002 též Společnost pro aktivní výchovnou prevenci (SAVP). Za finanční podpory NFAU provedla tato společnost v letech 2003–2004 na vybraných středních školách v ČR základní výzkum v oboru volnočasových aktivit mládeže s cílem analyzovat současnou situaci a připravit podmínky pro realizaci cílů formulovaných v projektu Comenius. Vzhledem k okolnostem (skladatel zemřel záhy po dokončení) nebyly výsledky výzkumu dosud nikde veřejně publikovány[4].

Jan Hanuš byl bezesporu jednou z největších osobností našeho kulturního života druhé poloviny 20. století. Jeho mimořádný význam tkví právě v šíři jeho aktivit a v celoživotní snaze pomáhat druhým ať už v rovině umělecké, pedagogické nebo čistě osobní. Pro všechny ty, kteří ho měli možnost poznat osobně, byl Jan Hanuš také velkým mravním vzorem. Příkladem v praxi naplněného hesla „Hlásej a žij“, příkladem víry v Boha, v dobro kolem nás, víry v člověka. Jak už bývá v Čechách zvykem, velikost jeho osobnosti i jeho skladatelský přínos dokážeme plně docenit až s velkým časovým odstupem. Doufejme, že se v budoucnosti dočkáme kvalitní hanušovské monografie.

Poznámky:

1. Sbo, skladba bez opusového čísla, zkratka vychází z označení používaného Haraldem Müllerem viz. Harald Müller, Autorizovaný seznam skladeb Jana Hanuše v: Jan Hanuš, Labyrint svět, Praha 1996, s. 287–325 [zpět do textu]

2. Spíše známá pod anglickým názvem „Short stories“ [zpět do textu]

3. Organizace International Society for Music Education ustavená v roce 1953 a ve své činnosti navazuje na aktivity Mezinárodní společnosti pro hudební výchovu založené v Praze v červnu 1934 na pupud Leo Kestenberga, v jejím čele stáli Zdeněk Nejedlý, Vladimír Helfert a Dobroslav Orel. [zpět do textu]

4. základní informace o uvedeném výzkumu volnočasových aktivit jsou k dispozici na stránkách SAVP na adrese http://savp.wz.cz [zpět do textu]


Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.

O nás   Kontakty   Inzerce   Podmínky užívání   Cookies

Časopis Cantus   Festa academica   czech-choirs.eu (en)