Výjimečný koncert připomněl výročí narození velké osobnosti

Nedožité devadesáté narozeniny Jana Hanuše oslavil koncert pořádaný v sobotu 30. dubna v kostele sv. Vojtěcha v Jílovém u Prahy. Slavnostní hudební událost pořádalo jílovské Kulturní a informační centrum ve spolupráci s Unií českých pěveckých sborů a Společností pro duchovní hudbu za podpory ministerstva kultury a Nadace Františka Augustina Urbánka. Koncert byl zařazen do celoročního festivalu neprofesionálního umění Musica Coniuncta Pragensis, pořádaného již třetím rokem na území Prahy a Středočeského kraje.

Jan Hanuš, Jílovsko a česká hudební kultura

Koncertu předcházel pietní akt u hrobky rodiny Hanušů na jílovském hřbitově, který několika krátkými hudebními vstupy doprovodil pražský komorní sbor Laetitia pod vedením Terezy Bystřické a Romana Michálka. Skladatelovo působení v jílovském kraji, kde se ostatně 2. května 1915 narodil, připomněli v působivých projevech zástupce městské samosprávy a duchovní správce evangelické farnosti. Jan Hanuš na Jílovsku nejen trávil část svého života a tvořil, ale jako ostatně všude jinde, pomáhal. V závěru života pak podporoval regionální sborový festival Jílovské zpívání. V roce 2004 bylo právě v rámci tohoto festivalu Janu Hanušovi uděleno čestné občanství města Jílového.

Jan Hanuš

Toto ocenění není zdaleka jediným, kterého se mu za jeho života dostalo. Přestože svým působením, rodovým původem ani neoblomnou křesťanskou vírou minulému režimu nevyhovoval, obdržel tituly Zasloužilý umělec (1965) a Národní umělec (1988), která však v roce 1989 na protest proti perzekuci studentů vrátil. V roce 1999 udělil prezident republiky Janu Hanušovi za vynikající umělecké výsledky medaili Za zásluhy. V roce 1999 mu byla předána také Cena Bedřicha Smetany, kterou ve spolupráci s Asociací hudebních umělců a vědců uděluje Unie českých pěveckých sborů. V roce 2000 se Jan Hanuš stal čestným občanem města Jirkova.

Hanušovsko-dvořákovská hudební oslava

Sobotní slavnostní koncert byl zahájen v 16:30 v kostele sv. Vojtěcha trojím zazněním městských fanfár. Úvodem přednesl Jílovský pěvecký sbor pod vedením Ilony Strnadové Magnificat Jana Hanuše. Tuto velmi náročnou skladbu sbor přednesl s hlubokým prožitkem a připravil tak celému koncertu přiměřenou duchovní atmosféru. Dalším programem posluchače vkusně provázel Radko Rajmon, předseda Spolku pro komorní a vokální hudbu Laetitia, jehož smíšený sbor se za řízení Romana Michálka ujal provedení ostatních skladeb koncertu. Vhodně zvolená dramaturgie po Hanušově Magnificat zařadila tři skladby, které spojují Jana Hanuše s osobou skladatele Antonína Dvořáka. K tomuto skladateli pojila Jana Hanuše velká úcta, kterou vyjádřil i ve své vzpomínkové knize Labyrint svět: Svědectví z konce času, jež vyšla v roce 1996.

První skladbou hanušovsko-dvořákovského bloku se stalo O salutaris hostia z Hanušova cyklu Tři chvály k Nejsvětější svátosti, jež je vystavěno na počátečním chromatickém motivu Dvořákova Requiem. Varhanního partu se stejně jako v následujících skladbách ujal Josef Popelka, profesor pražské konzervatoře.

Pietní akt na jílovském hřbitově hudebně doprovodil smíšený komorní sbor Laetitia.

Hlavní skladbou programu byla Dvořákova Mše D dur, zvaná Lužanská. Provedení této mše v nádherném jílovském kostele, který pro některé scény ze svého filmu Amadeus využil režisér Miloš Forman, bylo Hanušovým velkým přáním. Sólové party přednesli mladí pěvci – Tereza Bystřická (soprán), Lucie Valentová (alt), Václav Cikánek (tenor) a Martin Vodrážka (bas). Aniž bych chtěla tento příspěvek věnovat umělecké kritice, nemohu jinak než ocenit alespoň citlivý varhanní doprovod a vyzvednout nádherně vyrovnaný a měkký přednes sólové altové skupiny v části Credo.

Závěr koncertu patřil světové premiéře jednoho z posledních děl Jana Hanuše. Úprava Dvořákova Larga pro smíšený sbor a varhany vznikla v roce 2003. Autor ji věnoval mezinárodnímu studentskému sboru Vocalissimo, který v tomtéž roce vznikl za účasti učitelů a studentů Spolkového gymnázia v hornorakouském Freistadtu, Auerspergova gymnázia v bavorském Pasově, Gymnázia ve Strakonicích a Gymnázia Jana Keplera v Praze. Jan Hanuš se stal patronem tohoto projektu, spojujícího ke společnému zpěvu mladé lidi tří zemí. Skladba byla zamýšlena k provedení v rámci světové olympiády sborového zpěvu v Brémách, které se sbor Vocalissimo v roce 2004 zúčastnil. Z různých důvodů zde skladba nakonec nezazněla, její první, a nutno říci, že důstojné uvedení se tedy konalo až nyní.

Jílovský pěvecký sbor přednesl Hanušovo Magnificat.

Kéž by jich bylo více

Jan Hanuš by měl z tohoto koncertu jistě radost. Vždy podporoval uměleckou tvořivost mladých lidí, věřil v sílu umění a hudby a její schopnost překonat negativní jevy naší doby. V tomto duchu také koncipoval svůj Projekt Comenius, jež naplňuje Nadace Františka Augustina Urbánka, kterou založil na přelomu tisíciletí, aby pomáhala společnosti bojovat s neduhy tohoto času, se závislostmi všeho druhu, podporovala českou kulturu ve světě a přispívala k výchově k toleranci, spolupráci a míru.

Když Jan Hanuš 30. července 2004 zemřel, věnovaly české sdělovací prostředky této smutné události jen okrajovou pozornost. Zato v britském deníku Independent vyšel 6. srpna půlstránkový nekrolog s podrobným výčtem Hanušova životopisu a jeho zásluh. Tento přístup českých médií k přednímu skladateli, který pro českou kulturu, českou hudbu a české hudebníky celý život neúnavně pracoval, není omluvitelný faktem, že se naše celostátní média vážné hudbě programově téměř nevěnují. Doufejme, že alespoň péčí našich neziskových organizací jako je Společnost pro duchovní hudbu či Unie českých pěveckých sborů bude české hudební kultuře věnována pozornost, kterou si zasluhuje. Přispívají k tomu jistě i koncerty jako tento. Kéž by jich bylo více.