Ať se vám daří, přátelé!

Domnívám se, že po tolika letech věnovaných úsilí o užitečnou činnost Unie českých pěveckých sborů, o uznání této organizace za reprezentanta českého sborového hnutí a o její zviditelnění, nelze jen tak prostě odejít a čekat, co bude dál. Proto jsem požádal pana Kolafu o pozvání na řádnou schůzi výboru, na které bych mohl sdělit své krédo, názor na pokračování a rozvíjení práce Unie v libereckém kraji.

V této souvislosti chci nejprve připomenout některé skutečnosti současným členům Oblastního výboru v Liberci možná už neznámé. Bývalá Severočeská oblast Unie českých pěveckých sborů zahrnovala celý kraj Ústí nad Labem, tedy včetně libereckého okresu. Byl jsem několik let členem tehdejšího oblastního výboru. Jeho hlavní náplní byla příprava pěveckého festivalu, kterého se zúčastňovalo několik vyspělých pěveckých sborů. Většina zbývajících pouze ze setrvačnosti platila členské příspěvky. Taková činnost nebyla v souladu se stanovami Unie a zapříčinila podceňování významu celostátní organizace pěveckých sborů. Za jeden z vážných důvodů tehdejší nepříznivé situace jsem považoval přílišnou rozlehlost oblasti, která sahala od Chomutova až pod Jablonec a velmi ztěžovala komunikaci mezi výborem a sbory. Doporučil jsem vyčlenit ze Severočeské oblasti okresy její východní části – česká Lípa, Liberec a Jablonec, vytvořit libereckou oblast a k ní připojit Turnov s ohledem na jeho sepjetí se Sychrovem ležícím v libereckém okrese a na tradiční úzkou spolupráci turnovského sboru Dvořák s libereckým Ještědem.

Návrh byl přijat a realizoval se v roce 1992. Od té doby se datuje činnost oblastního výboru Liberec, jehož jsem se stal předsedou na dlouhých devět let, poté dva roky „úřadujícím“ místopředsedou. Ve svém působení jsem si od počátku stanovil a sledoval několik hlavních úkolů (uvádím je neseřazeny podle důležitosti):

1. získat pro členství v Unii všechny sbory dospělých a nejméně po jednom dětském sboru z každého okresu

2. připravovat a organizovat každoroční setkání sborů a společné koncerty

3. vést evidenci všech pěveckých sborů (i nečlenských) působících v oblasti

4. zabezpečit informovanost sborů o dění ve sborovém zpěvu, zejména v našem regionu

5. získávat přehled o činnosti sborů – nejenom z podávaných zpráv, zejména v našem regionu

6. najít vhodnou formu ocenění práce sbormistrů, vzhledem k tomu, že vyhlášené celostátní ceny byly dosažitelné jen pro výjimečné jednotlivce

7. navázat spolupráci s orgány státní správy a stát se jejich partnerem v záležitostech sborového zpěvu

8. všímat si jubileí sborů a jejich sbormistrů a vhodně na ně reagovat

9. hledat možnosti podpory zakládání nových sborů – v posledních letech zejména gymnaziálních

10. úzce spolupracovat s hlavním výborem, sdělovat mu své zkušenosti a využívat jím vydávaný časopis

S větším či menším úspěchem se dařilo zmíněné „desatero“ naplňovat. Za zmínku stojí:

~ dosažení stoprocentní organizovanosti sborů (bez chrámových, které svou činnost považují za příliš specifickou)

~ vydávání Informací pro sbory

~ realizovaná setkání sborů v Turnově, Sychrově, České Lípě, Liberci a Jablonci (za vzpomenutí stojí zejména festival Na prahu milénia, který se konal v divadlech v Liberci a v Jablonci za účasti 14 sborů, poprvé ze všech okresů nově vytvořeného libereckého kraje – a také koncerty Zpívají liberecké sbory, jejichž tradici jsme založili v roce 1996 a od té doby se konaly sedmkrát, poslední se stal už záležitostí současného výboru)

~ navázání kontaktu s bývalými ONV (dnes OÚ) – jejich odbory kultury, po zřízení kraje Liberec s Krajským úřadem, především jeho referátem kultury

~ vyhlášení Ceny Josefa Pazderky a Ceny J. a M. Uherkových

Méně pozornosti jsme věnovali řádnému placení členských příspěvků Unie ve stanovené výši. To je záležitost, která se dostává nyní do popředí vzhledem k rostoucí potřebě finančních prostředků na služby, které hodlá Unie poskytovat sborům, na příspěvky mezinárodním organizacím a jiné.

Záměrně jsem nehovořil o vztahu k dětským sborům – o tom má většina současných členů výboru dostatečný přehled. Členství velkého počtu dětských sborů v Unii je záležitostí posledních dvou let, je raritou liberecké oblasti. Vytvoření sekce dětských sborů bylo zcela odůvodněné, domnívám se, že je zapotřebí prohloubit její samostatnou činnost a vymezit vztah k oblastnímu výboru.

Nemohu si odpustit požádat výbor o zvýšenou pozornost získání zájmu chlapců a mužů o sborový zpěv.

Jde o to, aby mužské složky smíšených sborů měly dostatek zpěváků v odpovídajícím věkovém složení, aby ve velkých sborech mohly samostatně vystupovat jako komorní mužské sbory.

Společné vystoupení mužských složek na loňském koncertě libereckých sborů by neměl zůstat ojedinělým pokusem o oživení mužského sborového zpěvu. Připomínám návrh na vytvoření mužského sboru liberecké oblasti, vytvořeného z mužských složek smíšených sborů. Jeho činnost by byla velmi sporadická a závislá na samopřípravě zpěváků, ale snad by se mohl stát příspěvkem ke vzkříšení mužského sborového zpěvu. Sekce dětských sborů by se měla zamyslit nad velmi nízkým podílem chlapců ve všech našich dětských sborech. Tam by se snad mělo začít. Gymnaziálním sborům se v tomto smyslu začíná dařit.

Jsem si vědom, že některá má konstatování najdou určitě četné oponenty. Nechť se uplatní a uskuteční jiné myšlenky, které lépe, účinněji a s využitím nových možností podpoří rozvíjení sborového zpěvu, sbližování a spolupráci sborů a autoritu Unie.

Ať se vám daří, přátelé!