O Jizerce, o studiu, o sobě (3/3)

V této vesnici měl svoji dechovou kapelu pan Babák. K němu jsem začal chodit do hodin houslí. Když jsem pak začal navštěvovat měšťanskou školu v Nové Pace měl jsem štěstí, neboť ředitel této školy pan Stuchlík byl výborným houslistou a já mohl ve hře na housle u něho pokračovat. Pan ředitel měl také velkou zásluhu na tom, že jsem si podal přihlášku na pedagogické gymnázium ( později školu) do Hradce Králové. Zde jsem začal zpívat ve smíšeném sboru, který vedl pan profesor Josef Vrátil. Pana profesora jsem si velice vážil. Zde na této škole jsem se naučil mnoho praktických dovedností. Pan profesor Vrátil se snažil, abychom muzicírování nejen při hodinách hudební výchovy, ale abychom se naučili hrát i na různé nástroje.

Na škole vznikla studentská kapela a já jsem zde například hrál na pozoun. Další hudební vzdělání jsem absolvoval již dálkovým studiem a sice pro 6. – 9. ročník na Pedagogickém institutu v Hradci Králové a pro 6. – 12. ročník na katedře hudební výchovy Karlovy univerzity. Zároveň, protože v té době, nebylo možné studovat sbormistrovství na této fakultě, jsem absolvoval sbormistrovství na konzervatoři v Praze.

Svůj první dětský sbor jsem založil v roce 1960 na ZŠ ve Rtyni v Podkrkonoší . Na toto svoje působení vzpomínám rád. Děti zde byly v rodinách vedeni k hudbě. Mnoho z nich hrálo na různé hudební nástroje (měli pak dále uplatnění například ve známé Koletově hudbě). V té době jsem také zpíval v SSČU, kde jsem poznal svoji manželku, která od roku 1964 vedla na ZŠ v Podmoklicích dětský sbor Jizerka. Uspořádali jsme tehdy výměnné koncerty mezi dětskými sbory ze Semil, Jičína ( sbormistr – naše kamarádka Ivana Hanzlová) a Rtyní v Podkrkonoší. Já pak přesídlil do Semil a zde společně s manželkou vedeme do dnešních dnů dětský a mládežnický sbor Jizerka. Z mého hlediska za zmínku stojí ještě moje působení na Pedagogické škole v Nové Pace, kde jsem učil 14 let a se svojí kolegyní Boženkou Šťovíčkovou jsme zde měli dívčí sbor.

Nemohu se ještě zmínit o sbormistrech Severáčku Jiřině a Milanu Uherkovi. Byli to oni, kteří nás naprosto nezištně a opravdově předávali své bohaté zkušenosti s prací s dětským sborem. Jezdili jsme z počátku naprosto pravidelně na jejich letní pracovní soustředění v Létařovicích. á jsem již předtím než jsme Uherkovi poznali věděl, jak mají vynikající sbor ( troufám si tvrdit, že v této době jeden z nejlepších nejen u nás, ale i v Evropě). Co na mě však v této době nejvíce zapůsobilo a co rozhodlo o tom, že se bude plně věnovat práci s dětským sborem bylo to, když jsem viděl jaké krásné mezilidské vztahy existují mezi členy Severáčku, jak si vzájemně pomáhají, jak se mají rádi apod. Tehdy jsem si řekl toto já nikdy nemohu dosáhnout v normální třídě.

Letošní rok Jizerka slaví 40. výročí svého vzniku a my si velice ceníme toho, že pan Milan Uherek upravil pro Jizerku několik lidových písní A. Vivaldiho Domine Jezu pro sólový soprán a sbor. Tyto skladby budou premiérově provedeny na našem výročním koncertu v květnu.

Sbor Jizerka má družební kontakty s mnoha sbory naší republiky a s řadou zemí Evropy. Zúčastnila se řady významných soutěží a festivalů u nás, Evropě a USA. Ceníme si toho, pokud bych to řekl sportovní terminologií, že se vždy umístila na bedně, to znamená do třetího místa. Na našich webových stránkách končí akce sboru rokem 1995, v dalších letech je posíláme.

Přáli bychom si, aby sborové umění přinášelo mladým lidem radost ze společné tvůrčí práce a probouzelo v nich zájem o umění. Spojení ve jménu hudby patří mezi nejušlechtilejší pouta lidstva vůbec.