Hold českého pěvectva mistru Smetanovi v Litomyšli

Festival měl bohatý program. V sobotu ho zahájila pietní slavnost u pomníku B. Smetany – pod vedením dirigenta Romana Michálka zde zazněl mimo jiné slavný Smetanův sbor Věno, následoval večerní Slavnostní koncert v modlitebně Církve československé husitské (CČSH) na Toulovcově náměstí, v neděli pak program festivalu pokračoval slavnostní bohoslužbou v kapitulním kostele Povýšení sv. Kříže, celou akci pak zakončilo open-air vystoupení sborů v krásném prostředí upravených Klášterních zahrad.

Do Litomyšle se sjeli zpěváci pěti českých a moravských pěveckých sborů, přidali se k nim také hudebníci z místní ZUŠ Bedřicha Smetany.

K největším posluchačským zážitkům víkendu patřil bezesporu sobotní koncert v modlitebně (CČSH). Posluchače tam ve zcela zaplněném sále uvítali farář CČSH Štěpán Klásek a starosta Litomyšle Daniel Brýdl.

Jako první se posluchačům představilo Žesťové sexteto s uměleckým vedoucím Vojtěchem Čermákem. Těleso složené převážně z žáků druhého cyklu hudebního oboru ZUŠ Bedřicha Smetany předvedlo velmi solidní výkon. Mladí hudebníci přednesli své party s chutí a nástrahy, které jim připravila akustika modlitebny a místy i jejich vlastní nástroje zvládali s potřebným nadhledem. Koncert zahájili fanfárami z opery Libuše, ze Smetanova díla jsme také mohli slyšet i část symfonické básně Vltava, sbor Proč bychom se netěšili z Prodané něvěsty nebo pochod Studentských legií. V programu zazněly také známé korunovační intrády Jiřího Ignáce Linka. Vesměs šlo o autorské úpravy, které vedoucí tělesa ušil přímo na míru svým svěřencům.

Další část programu uvedl čestný host koncertu patriarcha CČSH dr. Tomáš Butta, který ve svém projevu zmínil význam duchovního rozměru akce a přínos české hudby pro naši národní identitu a kulturnost národa.

Následující hudební blok zahájilo netradiční entreé souboru Láska opravdivá, jehož zpěváci úvodní Smetanův mužský sbor Hesla zahájili na kůru, aby se poté zpěv postupně vzdaloval až téměř do ztracena, znovu se blížil z útrob modlitebny, prošel hledištěm a nakonec mohutně zazněl z pódia. Mužský sbor Láska opravdivá pracuje při Ústavu hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně a pod vedením Jana Špačka se specializuje na českou sborovou tvorbu 19. a 20. století. V tomto duchu si připravil program výhradně ze Smetanových děl.

Vedle Hesla zazněly ještě sbory Modlitba, Tři jezdci, Píseň na moři, Naše píseň. Vzhledem ke komornímu obsazení tělesa byl takto pojatý výběr a cappella skladeb velmi ambiciózní.

Nejzdařilejším kusem jeho vystoupení byl dramaticky vystavěný sbor Tři jezdci líčící návrat českých pánů z kostnického koncilu nesoucích národu zprávu o smrti Jana Husa.

Povedení mělo potřebnou dramatickou výstavbu, dirigentovi se podařilo pomocí hudebních kontrastů ilustrovat náladu a zvýraznit dějovou linii skladby. V dalších programu však jako by soustředěnost zpěváků mírně poklesla, sbor už nezněl tak kompaktně a přesvědčivě, místy se také objevily drobné intonační nepřesnosti svou roli zřejmě i hlasová únava a zmiňovaná obtížnost repertoáru. I přes uvedené dílčí nedostatky je však zpěváci podali celkově velmi solidní výkon. Ocenit je třeba i dramaturgickou rovinu vystoupení. Smetanovy mužské sbory bývaly v minulosti základem českého vokálního repertoáru, v posledních letech však z koncertních programů zcela zmizely. Je dobře, že máme dnes u nás soubory, které tuto hudbu znovu uvádějí v život a přibližují ji současným posluchačům.

V tomto duchu vystoupení brněnského sboru završilo udělení Ceny UČSP za přínos českému sborovému zpěvu v Roce české hudby 2024 – za interpretaci tvorby českých a moravských skladatelů sbormistrovi Lásky opravdivé Janu Špačkovi.

Poté muže na pódiu vystřídal ryze ženský element – dámský ansámbl pražského komorního sboru Laetitia, který pod vedením sbormistryně Terezy Bystřické provedl tři Smetanovy ženské sbory Má hvězda, Západ slunce a Přiletěly vlaštovičky.

Poté - opět pod vedením Terezy Bystřické - Laetitia a řevnický sbor Canto Carso společně provedly za varhanního doprovodu Ivany Kylarové kantátu Bohuslava Martinů Hymnus k s. Jakubu (sóla Simona Veselá, Jiří Havelka, vypravěč Jaroslav Vávra). Dá se říci, že obě předchozí vystoupení patřila k vrcholům koncertu.

Následovalo poděkování sbrorům z úst předsedy UČPS Jaroslava Vávry, aby pak poté koncert završil návrat k husovské tematice – společný zpěv všech sborů i s publikem písně Jezu Kriste štědrý kněžě.

Hudební víkend pak zdařile pokračoval nedělním společným vystoupení v kapitulním kostele Povýšení sv. Kříže – spojené sbory Laetitia a Canto Carso zde provedly Dvořákovu Mši D Dur (Lužanskou) – Kyrie, Gloria, Sanctus, Benenedictus, Agnus Dei, žalm B. Martinů Hospodin ráčí. Dílo zaznělo v původní mistrově verzi pro sbor, sóla a varhany. Citlivé provedení vhodně akcentovalo romantické prvky skladby, využito bylo celé dynamické hudební škály, od působivého sborového tutti až po melancholické polohy a měkkých pian v ansámblových plochách mše.

Mši nastudoval a vedl sbormistr Unie českých pěveckých sborů, který si dobře poradil se souhrou jednotlivých částí ansámblu i se specifickou akustikou rozlehlého chrámu.

Následně pak litomyšlský sborovou slavnost završily pěvecké sbory zpěvem v Klášterních zahradách.

Sborové setkání ukázalo, že tradice českého pěvectva je živá, že sborový zpěv je celorepublikovým fenoménem, spojuje zpěváky všeho věku, kteří chtějí společně přinášet hudbu svým posluchačům a jsou tak pevnou součástí naší kultury.