Mezinárodní varhanní festival ve svém 56. ročníku udržel vysokou úroveň a nabídl pestrost interpretů. Varhaníci Karel Martínek (CZ), Johann Vexo (FR), Giampaolo Di Rosa (IT), Franz Hauk (DE) a Linda Sítková (CZ) představili různorodou dramaturgii i pojetí varhanní hudby a ohromili Olomouc. Moravská filharmonie Olomouc tak opět otevřela novou sezonu velkolepě.
Varhany sv. Mořice
archiv festivalu / archiv festivalu
Pět koncertů v rámci Mezinárodního varhanního festivalu je tradiční kulturní událostí, která již roky zachovává své pojetí a těší se přízni a zájmu diváků. Stabilní a vysoká návštěvnost jednotlivých koncertů, bouřlivé emoce pro vystupující umělce a originální pojetí skladeb vytvořilo z festivalu
i letos unikátní zážitek.
„Jsem rád, že Moravská filharmonie naplnila také v letošním roce i na půdorysu varhanního festivalu své poslání, kterým je nabídka kvalitní dramaturgie, špičkové interpretační úrovně i reflexe aktuálních trendů. Letošní varhanní festival, coby tradiční událost, která každoročně otevírá novou koncertní sezonu filharmonie, tak byl z mého pohledu skvělým začátkem sezony a zároveň také příslibem posluchačům, že pestrá nabídka kvalitní hudby je ve filharmonii čeká po celý rok. Děkuji všem, kteří festival poctili svou hojnou účastí a věřím, že se v obdobných počtech budeme setkávat
i na koncertech MFO v Redutě,“ zhodnotil letošní ročník Jonáš Harman, ředitel MFO, která je pořadatelem MVF.
56. ročník MVF v programu zohlednil oslavu Roku české hudby a ve čtyřech z pěti koncertů tak diváci vyslechli skladby inspirované či věnované letošním jubilantům. Mezi nejvýraznější z nich patřila bezesporu improvizace na téma Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka v podání Giampaola di Rosy nebo improvizovaná symfonie na motivy symfonických básní „Má vlast“ Bedřicha Smetany v podání varhaníka a dramaturga festivalu Karla Martínka. Pro všechny umělce, kteří vystoupili
v Olomouci je společné, že jejich dovednost dosahuje světové úrovně a angažmá dostávají nejen napříč Evropou. Diváci v hanácké metropoli tak kromě české hudby první dva zářijové týdny zaslechli odkazy na německé romantiky, francouzské mistry, Bachovy kompozice nebo Beethovenovy klavírní sonáty.
Zázemí varhaníkům poskytla královna moravských varhan v kostele svatého Mořice. Englerovy varhany jako největší hudební nástroj v České republice svým zvukem již po staletí působí na duše posluchačů při bohoslužbách a koncertech duchovní hudby a staly se tak nedílnou součástí hudební historie města. Jinak tomu nebylo ani na letošní MVF, kdy kostel oplýval až magickou atmosférou.
Svatomořické varhany
Královna moravských varhan, Englerovy varhany a největší hudební nástroj v České republice. To jsou všem Olomoučanům známá synonyma pro slavné varhany proboštského a hlavního městského kostela sv. Mořice, které svým zvukem již po staletí působí na duše posluchačů při bohoslužbách a koncertech duchovní hudby a staly se tak nedílnou součástí hudební historie města. O kvalitním hudebním doprovodu liturgie ve zmíněném kostele máme zprávy již ze 13. století. Nejstarší zprávy o velkých varhanách pochází již z r. 1585, dvoumanuálový 22 rejstříkový nástroj doslova visel nad vchodem do dnešní sakristie; v instrumentáři se nacházel ještě varhanní postiv a regál. Bohužel tyto nástroje podlehly velkému požáru v r. 1709. V r. 1716 vznikl varhanní positiv olomouckého varhanáře Schacka, který má šest rejstříků a 270 píšťal a je dosud hratelný. Proponentem následné barokizace kostela byl první svatomořický probošt Giannini, který toužil po velkých, monumentálních varhanách. Po stavbě kůru v r. 1730 práci prve svěřil lokálním varhanářům Heintzlerovi a Klembtovi, ti však s nástroji obdobné velikosti neměli patřičných zkušeností, proto náročné dílo nedokončili. Na základě skvělých referencí byl k dostavbě nástroje vybrán slezský varhanář Michael Engler ml. (1688–1760), který nakonec varhany kompletně přestavěl v letech 1737–1745. Původní odhadovaná suma 8.000 zl, která by byla pro varhany obdobné velikosti na daném území obvyklá, se vyšplhala se všemi pracemi k neuvěřitelným 18.902 zl. Englerovi nebylo vše vyplaceno a dle tradice olomoucká zakázka stála
za následným úpadkem varhanáře, jenž však ještě do své smrti postavil několik významných varhan, např. velké 54 rejstříkové varhany ve Vratislavi v r. 1750. Svatomořický nástroj hned po kolaudaci v předvečer svátku sv. Mořice 21. 9. 1745 vzbudil pozornost, varhany ohromovaly velikostí, technickým zpracováním a mohutným zvukem. Varhany měly tři manuály, 44 rejstříků a 2.405 píšťal a již v průběhu 18. stol. byly několikrát čištěny,upravovány
a přelaďovány. K větší přestavbě, která měla také vliv na zvuk, došlo v r. 1843 od vídeňského varhanáře Erlera, a poté ještě v duchu pozdně romantických tendencí upravil nástroj místní varhanář Mader v r. 1896. Zásadní pro další vývoj varhan byla doba po II. světové válce, kdy bylo nejprve rozhodnuto, že se restaurují dobovými technologiemi do zvukového obrazu M. Englera. Tato rekonstrukční část probíhala v letech 1957–1961. Během prací však bylo rozhodnuto, že se nástroj zvětší, zmodernizuje a vzniknou tak největší koncertní varhany v tehdejším státě. Bylo zpracováno několik studií a práci nakonec v letech 1961–1971 provedla krnovská Továrna na varhany n. p. Rieger-Kloss za částku 3 miliony korun. Vznikl nástroj o pěti manuálech, 95 rejstřících a bezmála 8 tis. píšťalách, který byl dále upravován a modernizován do současnosti. V posledním desetiletí vznikla iniciativa celé varhany opětovně zrekonstruovat. Od r. 2016 fungovala odborná organologická komise, složená z předních českých varhaníků, varhanářů, památkářů a organologů a pracovalo se v podstatě se třemi variantami obnovy: 1. pietně a radikálně nástroj restaurovat do r. 1745, 2. zachovat jej v současné velikosti a provést jeho konzervaci a 3. opětovně jej přestavět, případně rozšířit a zvukově upravit. Zvítězila druhá varianta a práce byly na základě výběrového řízení zadány slovinské varhanářské firmě Anton Škrabl, která patří mezi největší varhanářské závody na světě. Dílo probíhalo v letech 2020–2023 a za pomocí dotace z EU stálo přes 40 mil. Kč. Současně bylo modernizováno celé technické zázemí varhan, které mají nyní pět manuálů, 95 znějících rejstříků a 8.012 píšťal. Svatomořické varhany tak mohou svým zvukem dál činit radost hudbymilovným posluchačům, zkulturňovat je a povznášet jejich mysl
k Bohu a vyšším hodnotám.
Moravská filharmonie Olomouc vznikla v roce 1945 a patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény mezi které patří např. dirigenti Otto Klemperer a Václav Neumann, houslisté Josef Suk a Gidon Kremer či violoncellista Pierre Fournier. Za dobu své existence si vytvořila mimořádně rozsáhlý a rozmanitý repertoár. Věnuje se především velkým tvůrcům světové hudby 19. a 20. století, propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Orchestr se rovněž řadí k autentickým interpretům klasiků české národní hudební kultury: Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů. Těleso má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Především je ale kulturní institucí, která se zásadní měrou podílí na organizaci uměleckého a koncertního života v Olomouci a okolí. Pořádá také festivaly – Mezinárodní varhanní festival Olomouc a od roku 2024 coby partner staronový festival Olomoucké hudební jaro. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé lidi.
© Unie českých pěveckých sborů, 2003-2024
Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu je zakázáno. Za obsah textů odpovídají jejich autoři.